Č. 9578.

Stavební právo (Slezsko): Podle slez. stav. řádu z 2. června 1883 č. 26 z. z. není obec mimo případ § 15 tohoto zák. oprávněna sdělati pro zastavění obecního území nebo jeho části upravovači plán s povahou normativního plánu regulačního.
(Nález ze dne 23. prosince 1931 č. 22215/29.)
Věc: Obec J. proti ministerstvu veř. prací o schválení regulačního plánu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost Důvody: Nař. rozhodnutím zrušilo min. prací výměr zsp-é v Opavě z 2. května 1928, jímž schválen byl obci J. regulační plán pro budoucí novou část obce na parcelách č...., patřících zúčastněné straně, velkostatkáři B., a to v podstatě z toho důvodu, poněvadž podle slez. stav. řádu mohl by za schválení regulačního plánu, když nejde o znovuzbudování ohněm nebo vodou zničené osady (§ 15), žádati jen vlastník dotčených pozemků, nebo osoby, jež hodlají žádati za vyvlastnění jich podle zákona o stavebním ruchu, nikoli však obec.
O stížnosti obce do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Podle § 107 bodu 2. slez. stav. řádu přísluší zem. politickému úřadu udíleli povolení ke zřízení nových částí osad nebo celých osad, jakož i k úpravě těch částí osad, které ohněm nebo vodou byly zničeny a mají se znovu vystavěti, a přináleží mu také schvalovati dotčené regulační plány.
Na sporu je otázka, kdo je povolán vymoci si od zem. úřadu schválení regulačního plánu tehdy, když nejde o znovuzřízení vyhořelé nebo vodou zničené osady nebo její části — v kterémžto případě podle výslovného ustanovení § 15 je k tomu povolána obec — nýbrž jedná-li se o založení zcela nové části osady, jako je tomu v tomto případě. Žal. úřad stojí v nař. rozhodnutí na stanovisku, že v takovém případě není obec legitimována, žádati za schválení regulačního plánu, nýbrž že jsou k žádosti této legitimováni jedině vlastníci dotčených pozemků, resp. ty osoby, které hodlají se ucházeti o jich vyvlastnění, jinými slovy, že iniciativa při sdělání plánu regulačního podle slez. stav. řádu zásadně, to jest s výjimkou specielního případu § 15 nepřísluší obci, nýbrž těm, kdo jsou oprávněni dotčenými pozemky disponovati.
Nss nemohl uznati, že by tento náhled byl v rozporu se zákonem. Slez. stav. řád ukládá ovšem v § 15 obci za povinnost, aby postarala se o sdělání a schválení regulačního plánu v tom případě, byla-li osada celá nebo větším dílem ohněm nebo vodou zničena a jedná-li se o nové její vybudování. Povinnost tato není jen závazkem obce, nýbrž je zároveň jejím právem, a nebylo by tedy lze v uvedeném případě odepříti obci legitimaci k tomu, aby se u vyšších úřadů domáhala schválení jí vypracovaného regulačního plánu.
Jiná je však otázka, zda obec má stejné právní postavení i tehdy, nejde-li o znovuzbudování vyhořelé nebo vodou zničené osady nebo části její, nýbrž jde-li o založení zcela nové části osady, jako je tomu v tomto případě. Z ustanovení § 15 slez. stav. řádu nedá se nikterak vyvoditi oprávnění obce, aby z vlastního podnětu stanovila úpravu soukromých pozemků, neboť ustanovení toto vztahuje se zcela nepochybně jen na případ znovuzřízení osady živelní pohromou zničené.
Jiného předpisu zákonného, který by obec zmocňoval plán regulační pořídili, nelze však ve slez. stav. řádu nalézti. Podle ustanovení druhého oddílu tohoto stav. řádu (§§ 7—14) přísluší obci v řízení o plánu rozdělovacím, který podle těchto předpisů je v podstatě totožným s plánem regulačním, toliko postavení úřadu, před kterým se plán projednává, nikoli však postavení úřadu, který z vlastního podnětu plán regulační dekretuje, jako je tomu podle pozdějších řádů stavebních na př. podle stav. řádu pražského z r. 1886, českého z roku 1889 a podle stav. řádů mor. z r. 1894, resp. 1914.
Beze zvláštního zákonného zmocnění nelze však obci přiznati oprávněni dekretovati plán regulační z vlastní iniciativy, neboť plán takový nemá ani podle slez. stav. řádu (srov. zejm. §§ 11, 13) povahy pouhé interní direktivy pro úřad stavební, nýbrž zasahuje bezprostředně do právní sféry vlastníků pozemků do plánu tohoto pojatých, ukládaje jim do budoucnosti omezení v disposici s jejich pozemkovým vlastnictvím, což již podle zásady vyslovené v § 364 o. z. o. je podmíněno zmocněním zákonným. Že zmocnění takové nelze vyčisti ani z ustanovení cit. §§ 7 až 14 slez. stav. řádu, jednajících o zastavění větších pozemností a rozdělení pozemků na místa stavební, dovodil již žal. úřad zcela přesvědčivě poukázav na to, že spjetí regulace podle těchto předpisů s rozdělením pozemků na místa stavební nasvědčuje tomu, že sdělání t. zv. oddílového plánu podle § 7 přísluší vlastníku pozemku, jemuž i podle jiných stav. řádů náleží právo, aby sám navrhl rozdělení pozemku na místa stavební. Avšak ani z § 107 slez. stav. řádu nelze právo obce na sdělávání regulačních plánů, kromě případu § 15 vyvoditi, neboť § 107 má sice ustanovení o tom, který úřad regulační plány schvaluje, nikoliv však o tom, komu přísluší plány ty sdělati, a kdo má za schválení jich žádati.
Z uvedených důvodů nemohl nss uznati za nezákonné rozhodnutí, jímž žal. úřad odepřel st-lce legitimaci k tomu, aby mimo případ § 15 stav. řádu plán regulační sdělávala a schválení jeho se domáhala.

Citace:

Č. 9578. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 541-542.