Č. 9558.Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí. — Horní právo: »Převod« dávce podléhající či pouhá smlouva o horní služebnost? (Nález ze dne 17. prosince 1931 č. 14921.) Prejudikatura: Boh. A 7602/28, 7722/29. Věc: Marie M. v P. (adv. Dr. Rud. Stejskal z Prahy) proti zemskému úřadu v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost. Důvody: Smlouvou z 23. listopadu 1927, nadepsanou »ujednání o služebnosti«, poskytla st-lka uhelnému těžařstvu Eleonoraschacht v L. právo, aby na jejích nemovitostech ve smlouvě uvedených a pod nimi neobmezeně dolovalo a vůbec s nemovitostmi těmi a jejich příslušenstvím libovolně nakládalo, spotřebujíc a zničíc i substanci jejich. Za poskytnutí tohoto práva smluvena úplata 220000. — Inspektorát pro zemské dávky vyměřil na podkladě této smlouvy dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí. Jako nabývací hodnota vzata ohledně poloviny nabyté příklepem z 12. prosince 1911 cena (nejvyšší podání) 42700 K, ohledně druhé poloviny obecná hodnota k 1. lednu 1903 podle vlastních údajů strany částkou 73333 K. Náklady přiznány celkovou částkou 57600 K, ostatní náklady stranou uplatňované neuznány, ježto byly provedeny před 1. lednem 1903. Jako hodnota zcizovací vzata cena podle smlouvy 220000 K. Odvolání z platebního rozkazu, namítající jednak, že nejde vůbec o převod nemovitosti, podrobený dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí, nýbrž o smlouvu o horní služebnost, a brojící dále i proti nabývací a zcizovací hodnotě úřadem přijaté, žal. úřad zamítl. O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto: Stížnost shledává nezákonnost především v tom, že ze sporného právního jednání z 23. listopadu 1917 vůbec byla předepsána dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí, namítajíc, že nejde o převod vlastnictví, nýbrž o smlouvu o zřízení služebnosti, která však nespadá pod pojem převodu podle § 1 dávk. řádu. Nss neshledal námitku tu důvodnou. Nss v nál. Boh. A 7602/28 vyvodil z § 11 dávk. pravidel č. 143/22, který ve směru zde rozhodném jest obdobný s §em 12 davk. řádu z roku 1915, všeobecnou zásadu, že obsahem právního jednání, na jehož základě převod se děje, jsou dány nejen momenty směrodatné pro vyšetření přírůstku hodnoty, nýbrž vůbec veškery momenty, rozhodné pro předpis dávky. Záleží tedy v daném případě také pro otázku, je-li iu převod ve smyslu § 1 dávk. řádu, na obsahu smlouvy z 23. listopadu 1917. Podle čl. 1. dává se těžařstvu právo »auf, in, neben und unter den Realitáten jeder Art Bergbau nach Belieben tag — oder tiefbaumässig unbehindert und ganzlich unbeschrankt zu betreiben, diese Objekte nach Belieben für ihre beliebige Zwecke frei und unbeschrankt zu benutzen oder benútzen zu lassen, insbesondere auch alle Baulichkeiten ganz oder zum Theile niederzureissen, die Substanz der Grundstucke nebst allem Zugehor ganz oder zum Theile zu vernichten, auch wenn die Realitaten sovie auch das Zugehor durch die Art der Benutzung ganz und fur immer unbrauchbar werden, die gewonnenen Materialien beliebig zu verwenden oder zu verbrauchen, kurz mit den Realitáten und deren Zugehor nach freiem Ermessen beliebig auch unter Verbrauch und Vernichtung der Substanz zu verfahren«. Nedostatek možnosti realitami disponovati právně spočívá pouze v tom, že těžařstvo nemůže jimi nakládati knihovně, poněvadž zcizitelka zůstala v knihách pozemkových zapsána jako vlastnice. Článek 3. lit. c) zakazuje jí však »ohne Zustimmung der Kohlengewerkschaft Eleonoraschacht die Realitáten oder einzelne Theile derselben weder auf irgend welche Art immer zu belasten, noch dieselben auf welche Art immer an eine andere physiche oder juristische Person, ais an die Kohlengewerkschaft Eleonoraschacht zu verausern und ins Eigenthum zu ubertragen«, takže jest jí smlouvami možnost právní disposice odňata. St-lka jako dosavadní vlastnice nemovitostí vzdala se tedy jak faktické tak i právní disposice realitami, přenesla všechen materielní obsah svého práva vlastnického na těžařstvo a posléze se zavázala (čl. 5) »nach Abtragung der Baulichkeiten im Laufe der nachsten 10 Jahre die im Absatze I. des Vertrages genannten Grundstucke jederzeit gegen Zahlung des Betrages von je 2 h fur je eine Quadratklafter in das Eigenthum der Kohlengewerkschaft Eleonoraschacht uber deren Verlangen zu ubertragen«, tedy za cenu, která zřejmě ukazuje, že celá hospodářská hodnota práva vlastnického ve skutečnosti byla převedena již spornou smlouvou o služebnosti. Nss v zcela obdobném případě nálezem Boh. A 7722/29 vyslovil, že takovéto právní jednání, kterým se ve skutečnosti převádí na jiného materielní jádro práva vlastnického k nemovitosti, sluší pokládati za převod nemovitostí ve smyslu § 1 dávk. řádu dávce podrobený. V tomto názoru nebyl nss zviklán ani námitkami dnešní stížnosti. St-lka brojí především proti použitelnosti § 916 o. z. o. Žal. úřad nedovolává se však tohoto předpisu proto, že by chtěl smlouvu z . listopadu 1917 civilněprávně kvalifikovati jako disimulovaný převod vlastnictví, nýbrž proto, že spatřuje v cit. § všeobecnou zásadu právní, podle níž dlužno vykládati i pojem převodu v § 1 dávk. řádu. Sluší-li pak, jak v cit. právě nálezu dovoženo, otázku, je-li nějaké právní jednání převodem ve smyslu § 1 dávk. řádu, posuzovati po rozumu této v dávkovém řádě mlčky recipované zásady nikoli podle toho, jak ono právní jednání je pojmenováno, nýbrž podle jeho obsahu, pak je lhostejno, lze-li na ono jednání civilněprávně aplikovat ustanovení § 916 o. z. o. čili nic. St-lka dovozuje, že nejde o převod vlastnictví, poněvadž zůstala knihovní vlastnicí s výlučnou možností nemovitostmi disponovati právně, kdežto těžařstvo nabylo pouze práva předkupního, jež ostatně nevykonáním během ustanovené 10leté lhůty zamklo. Než okolnost, že st-lka zůstala knihovní vlastnicí, je lhostejno, kdyžtě dávkový řád podrobuje dávce i převody neknihovní. Rovněž je bez významu, že těžařstvo nemohlo nemovitostmi disponovati knihovně, kdyžtě st-lka tohoto disposičního oprávnění jí zbylého fakticky článkem 3. c) smlouvy se vzdala. St-lka namítá také, že nepřevedla na těžařstvo celou vlastnickou moc, poněvadž prý těžařstvo nabylo toliko práva výtěži ti uhlí pod povrchem ležící, kdežto všechna ostatní práva na pozemky samé, zejména právo dále je zciziti, dále právo na nerosty nevyhražené, zůstala st-lce. Pokud se týče oprávnění dalšího zcizení, stala se o něm zmínka v předešlém odstavci. Ostatní obsah této námitky je však vyvrácen zněním čl. 1 smlouvy. Okolnost st-lkou zdůrazněná, že podle § 98 hor. zák. oprávnění nakládati substancí věci může býti i obsahem služebnosti, nemá vzhledem k celkovému obsahu smlouvy z 23. listopadu 1917, kterým se vedle užívání dává těžařstvu i právo vykoupiti nemovitosti za cenu zcela nepatrnou a zřejmě naprosto nepřiměřenou, tedy jen fingovanou, té váhy, aby nutila pojímati ji jen jako smlouvu o takovou služebnost. Tím jsou tedy vyvráceny námitky, že nejde o převod ve smyslu § 1 dávk. řádu. Druhá námitka brojí proti tomu, že do zcizovací ceny započtena i částka, kterou st-lka obdržela jako náhradu za zastavení provozování živnosti na zcizených domech. Žal. úřad zamítl nárok st-lky, aby tato částka byla ze zcizovací ceny vyloučena, mimo jiné z důvodu, že podnikatelem, tedy subjektem oněch živn. oprávnění nebyla st-lka, nýbrž její manžel. St-lka ve stížnosti doznává, že živnosti, o něž jde, byly formálně vedeny na jméno jejího manžela a že tedy nikoliv ona, nýbrž její manžel byl subjektem oněch živn. práv. Je-li tato okolnost takto nespornou, není podstatnou vadou řízení, že úřad nekonal v tom směru šetření za účasti stran. Vycházel-li však úřad právem z předpokladu, že subiektem oněch živn. práv nebyla st-lka, pak zcela právem také odepřel uznati, že by částka stipulovaná st-lkou za postup nemovitostí zahrnovala v sobě i odškodnění za živn. oprávnění, jichž st-lka sama neměla. Jakým způsobem st-lka náhrady jí poskytnuté použila, je pro kvalifikaci této náhrady ovšem docela lhostejno.