Č. 9467.

Učitelstvo: Odborný učitel, který byl toliko zastupujícím ředitelem občanské školy, nemá nároku na ředitelský přídavek ve smyslu § 15 učit. zák. č. 104/26.
(Nález ze dne 7. listopadu 1931 č. 16109.)
Prejudikatura: Boh. A 7727/29.
Věc: Adolf W. v K. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o ředitelský přídavek.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l, odborný učitel občanské školy, byl od 1. března 1926 do 31. ledna 1927 ustanoven zatímním ředitelem 2. občanské školy chlapecké a 3. obecné školy chlapecké v K. Když dnem 1. února 1927 byl jmenován nový definitivní ředitel těchto škol, byl st-l ustanoven zastupujícím ředitelem, kteroužto funkci konal až do dne 31. srpna 1928, načež dnem 1. září 1928 nový ředitel nastoupil svůj úřad. Od 1. února 1927 bylo st-li přiznáno 60% ředitelského přídavku.
Podáním z 2. července 1927 žádal st-l, aby mu také za dobu jeho působnosti jako zastupující ředitel byl přiznán plný ředitelský přídavek. Zšr v Praze výnosem z 8. února 1929 žádosti té nevyhověla z těchto důvodů: »Jmenovaný nebyl v době od 1. února 1927 do 31. srpna definitivním nebo zatímním ředitelem (§ 15 učitel, zák. č. 104/26), nýbrž byl pouhým zástupcem ředitele; přísluší mu proto podle ustanovení zemských zákonů, které jak podle čl. 10. zák. ze 13. července 1922 č. 251 Sb. a § 19 odst. 4 prov. výnosu min. škol. ze 7. dubna 1923 č. 42105-1, tak podle § 41 učitel. zák. č. 104/26 (čl. 46 a 501 prov. výnosu min. škol. ze 4. listopadu 1927 č. 123439-1), dokud nebude podle § 27 tohoto zák. upravena náhrada za zastupování ředitelů (správců škol. říd. učitelů), kteří nemohou dočasně funkci vykonávati, výslovně zůstávají v platnosti, za správu školy právem pouze nárok na odměnu ve výměře 60% ředitelského přídavku, nikoliv na celý ředitelský přídavek (100%).« — Odvolání z tohoto výnosu min. škol. nař. výnosem nevyhovělo z důvodů rozhodnutí zšr-y.
O stížnosti uvážil nss toto:
Doba, po kterou st-l zastupoval ředitele, spadá již do doby účinnosti učit. zák. č. 104/26 a jest tudíž především zkoumati, zda tento zákon obsahuje ustanovení, jichž by bylo na dnešní případ použiti.
Zšr a souhlasně s ní i úřad žal. při své argumentaci, že učitelský zákon sám samostatného ustanovení o nárocích učitelů zastupujících ředitele na substituční přídavky nemá, nýbrž ponechává v platnosti předpisy starší, dovolává se předpisu § 41 učit. zák. v souvislosti s ustanovením § 27 téhož zák. V této argumentaci nemohl nss žal. úřadu přisvědčiti. V § 41 učit. zák. se praví, že dokud nebudou vydána vlád. nařízení podle § 27, zůstávají v platnosti dosavadní předpisy o předmětech, jež mají býti upraveny těmito nařízeními. V § 27, jednajícím podle jeho nadpisu o náhradě služebních výloh, se stanoví, že vlád. nařízením se upraví nárok na náhradu služebních výloh i— zejména na náhradu při úředních výkonech mimo úřad (úředních cestách, komisích, substitucích, dočasném přidělení a pod.), jakož i při cestách, za něž se poskytují náhrady podle obdoby předpisů platných pro úřední cesty, náhradu při přeložení, stěhování, jakož i veškeré otázky s tím související. Podle tohoto svého obsahu vyhrazuje § 27 cit. zák. budoucí úpravě vlád. nařízením, také pokud jde o substituci, jenom náhradu služebních výloh a otázky s tím související, t. j. otázky související s náhradou služebních výloh z důvodu substituce, nikoli však poskytování případných zvláštních odměn z důvodu substituce. Tyto předpisy nelze tedy při řešení otázky nároku na přídavek, o nějž je zde spor, bráti v úvahu.
Jinak však nss uznal správným názor žal. úřadu, že předpisy učitelského zákona nedávají st-li nároku na ředitelský přídavek.
V § 15 cit. zák. se stanoví, že ředitelé škol (správcové škol, řídící učitelé a ředitelé občanských škol) mají nárok na ředitelské přídavky započítatelné pro výměru výslužného. Po názoru nss-u je označení »ředitel školy« v cit. předpisu myšleno zřejmě jako attribut personální, a chce přídavky ty poskytovati jen těm osobám učitelským, které jsou po stránce právní skutečnými řediteli, správci škol atd. To vyplývá také z toho, že je uvedený ředitelský přídavek započítatelný pro výměru výslužného, neboť přídavky do pense započítatelné nebývají spojeny podle ustáleného principu práva zaměstnaneckého s přechodnými služebními výkony. Naopak přídavky ty předpokládají trvalé ustanovení a jsou součástkou pravidelného služebního příjmu. Tento zákonný požadavek nemůže však nahraditi pouhá zástupčí činnost oněch osob učitelských, které řídí školu toliko iure substitutionis a nezaujímají právní a služební postavení, jaké poskytuje právní řád ředitelům škol. Názor ten podporuje i úvaha, že zák. č. 104/26 upravil positivně jen pravidelné služební příjmy učitelstva a že proto nelze míti za to, že by byl chtěl činiti výjimku v § 15 a požitek tam uvedený poskytovati i těm, kteří vzhledem na své služební postavení ve školské službě nemohou míti nárok na přídavek ředitelský trvale. Z předeslaného jde, že z důvodu pouhé zastupující činnosti na ředitelském místě nemá osoba učitelská nároku na ředitelský přídavek podle cit. § 15 učit. zák.
Odvolává-li se stížnost pro výklad ustanovení § 15 cit. zák., jí zastávaný, předpisu § 3 ve spojení s čl. 5 odst. 3 zák. č. 251/22, jenž prý označuje okruh učitelských osob, majících nárok na činovní přídavky, stejným způsobem jako předpis § 15 učit. zák., jest proti tomu poukázati na nál. Boh. A 7727/29, kde bylo dovoženo, že učitel obecné školy, který, nebyv jmenován řídícím učitelem, byl toliko pověřen zatímní správou obecné školy, nemá nároku na funkční přídavek podle § 3 odst. 1 zák. č. 251/22.

Citace:

Č. 9467. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 263-265.