Č. 9468.

Učitelstvo: Služební doba započtená podle předpisu § 36 učit. zák. o převodu do platů podle zák. č. 104/26 nepřichází v úvahu pro určení tříleté čekatelské doby předepsané § 2 odst. 3 cit. zák. pro ustanovení definitivním učitelem.
(Nález ze dne 7. listopadu 1931 č. 16110.)
Prejudikatura: Srov. Boh. A 9284/31.
Věc: Josef M. v M. proti ministerstvu školství a národní osvěty o služné.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Dekretem zšr-y mor. z 1. září 1926 byl u st-le, ustanoveného od 1. září 1924 zatímním učitelem v M., proveden převod do platů podle zák. č. 104/26, při čemž konstatováno, že st-lova započtená služební doba k 1. lednu 1926 činí 2 roky 2 měs. 21 dní, což zaokrouhleno na celá půlletí podle § 38 odst. 2 učit. zák. rovná se 2 letům. Vzhledem k tomu přiznáno st-li zvýšené adjutum 10824 Kč s tím, že vyhoví-li zákonným podmínkám, zvýší se jeho služné podle § 7 (resp. § 3) učit. zák. dnem 1. ledna 1927. — V listopadu 1926 vykonal st-1 zkoušku učitelské způsobilosti. — Dekretem zšr-y mor. z 9. prosince 1927 byl st-1 ustanoven na základě § 4 učit. zák. definitivním učitelem ode dne 1. září 1927 se služným 1. stupně ročně 9000 Kč a činžovným ročně 2640 Kč. Proti tomuto dekretu obrátil se st-1 podáním, v němž se domáhal toho, aby termín definitivního jmenování byl mu stanoven se zřetelem k délce služby výpomocné, jak mu byla již dříve započtena a jak na zápočet ten při převodu do platů podle zák. č. 104/26 vzat zřetel. Zšr mor. pojala podání to jako námitky ve smyslu ustanovení § 30 učit. zák. a zamítla je výnosem z 12. března 1928 v podstatě z toho důvodu, že st-1 dovršil tříletou čekatelskou dobu, předepsanou v § 2 odst. 3 zák. č. 104/26 dne 31. srpna 1927 a byl proto správně jmenován definitivním učitelem s účinností od 1. září 1927. O převodní dekret z 1. září 1926 nemůže st-1 opírati nárok na poukázání služného 1. stupně ode dne 1. ledna 1927, poněvadž předpoklad převodního dekretu, že dne 1. ledna 1927 bude splněna zákonná podmínka pro přiznání služného, t. j. definitivní služební poměr, nenastal a kromě toho lze podle § 2 odst. 3 učit. zák. započítati do čekatelské doby službu konanou ve vlastnosti výpomocného učitele teprve ode dne nabytí kvalifikace předepsané pro zatímní ustanovení, t. j. po zkoušce učitelské dospělosti.
Odvolání st-lovo z tohoto rozhodnutí zamítlo min. škol. nař. výnosem z důvodů obsažených v rozhodnutí zšr-y a dodalo, že na předpis § 38 odst. 1 učit. zák. nemůže se st-1 odvolávati, poněvadž cit. zák. předpisem se stanoví pouze doba rozhodná pro určení výše adjuta (v daném případě) při převodu do požitků podle zák. č. 104/26 se zřetelem k započítatelné resp. započtené době služební, nelze však z předpisu toho dovozovati nárok na to, aby podle doby zjištěné podle § 38 odst. 1 cit. zák. bylo provedeno také jmenování učitelské osoby definitivní podle zák. č. 104/26, nýbrž nutno se tu říditi jen všeobecným pravidlem § 2 odst. 3 cit. zák. Nemá zde proto právního významu, zda v daném případě šlo o dobu započtenou nebo započítatelnou.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Na sporu jest otázka, zdali st-li přísluší právní nárok na ustanovení definitivním učitelem a na poukaz služného prvního stupně ve smyslu § 7 učit. zák. č. 104/26 jako definitivnímu učiteli teprve ode dne 1. září 1927, jak rozhodl žal. úřad, či již ode dne 1. ledna 1927, jak tvrdí stížnost.
Podle ustanovení odst. 3 § 2 zák. č. 104/26, o které se opírá nař. rozhodnutí, může býti ustanoven definitivním učitelem s výjimkou ustanovení odst. 4 (t. j. případ výjimečného zkrácení čekatelské doby ze závažných důvodů služebních) jen, kdo jako učitelský čekatel ztrávil předepsanou čekatelskou dobu. Čekatelská doba činí pro literní učitele a zvláštní učitele náboženství tři roky, pro učitelky ručních prací (domácích nauk) čtyři roky. Do této čekatelské doby se započítává doba služby konané ve vlastnosti výpomocného učitele ode dne nabytí kvalifikace předepsané pro zatímní ustanovení a z doby hlavních prázdnin část, rovnající se 1/5 doby odsloužené ve školním roce ve vlastnosti výpomocného učitele s předepsanou kvalifikací pro zatímní ustanovení, pokud učiteli podle § 3 odst. 5 druhé věty příslušela náhrada odpovídající této pětině. St-1 netvrdí, že předepsaná 3letá čekatelská doba, počítaná podle právě uvedeného předpisu, u něho by uplynula dříve než dne 1. září 1927, namítá jen, že ono ustanovení se týká v plném rozsahu pouze těch, kteří již za účinnosti učitelského zák. č. 104/26 vstoupí do služby školní, naproti tomu u těch, kteří byli ve službě školní již před účinností tohoto zákona, má bytí pro nárok na definitivní ustanovení směrodatnou jejich započítatelná resp. započtená služební doba zjištěná ke dni převodu podle předpisů převodních.
Tomuto právnímu stanovisku nemohl nss přisvědčiti.
Z předpisů obsažených v § 2 cit. zák. nelze vyčisti jakékoliv rozeznávání mezi učiteli nastoupivšími službu učitelskou za účinnosti zákona učitelského, t. j. po 1. lednu 1926 a učiteli, kteří v tento den již v učitelské službě byli. Z tohoto zákonného ustanovení by tedy plynulo, že nehledíc k výjimkám v tomto paragrafu výslovně uvedeným (odst. 3 věta 3 a odst. 4), které však v tomto případě nepřicházejí v úvahu, musí všichni čekatelé definitivního ustanovení učitelem literním vykázati se tříletou službou v poměru učitelského čekatele skutečně ztrávenou.
St-1 ostatně sám uznává, že z předpisu § 2 cit. zák. nelze pro jeho stanovisko nic dovozovati, neboť tvrdí, že předpis ten se naň nevztahuje. St-1 má za to, že pro posouzení sporné otázky jsou směrodatné předpisy převodní, tedy předpisy §§ 36 a násl. učitelského zákona, a služební doba podle těchto předpisů při převodu st-le do nových platů za základ vzatá. Leč neprávem. Ustanovení o převodu do nových platů (§§ 36—40) jsou obsažena v oddílu 5. učit. zák., nadepsaném »Přechodná ustanovení. Z toho plyne, že k předpisům těm jest hleděti jen při převodu do nových platů podle platového systému učitelského zákona a nikoli též při pozdějších služebních opatřeních jiné povahy.
Použití oněch ustanovení se tedy omezuje pouze na úpravu otázky, jaký plat (adjutum) má podle nového platového systému obdržeti učitel při převodu ze služebního platu, který mu příslušel v den 31. prosince 1925, do služebního platu, jenž mu náleží podle nového zákona dnem 1. ledna 1926, netýká se však úpravy služebního postavení učitele, ke které nedochází z podnětu převodu učitele do platů podle učitelského zákona, nýbrž z důvodu jiného. Nelze proto ani z aktu, jímž byl proveden převod učitele do platů podle zákona učitelského, dovozovati právní nárok na to, aby ona služební doba, z níž se vycházelo při platovém převodu, byla směrodatnou pro úpravu služebního poměru učitele i v relacích jiných (srov. nál. Boh. A 9284/31).
Odvolává-li se stížnost na oporu svého stanoviska na pozn. 3 k § 166 plat. zák. ve vydání platového zákona, pořízeném Drem Fischerem, Drem Hollem a Drem Horákem, kde se na str. 317 praví, že důsledkem zaokrouhlení rozhodné doby podle § 197 odst. 2 plat. zák. jest, že čekatelé, kteří dovrší čekatelskou dobu v platovém zákonu předepsanou po účinnosti zákona, nejdéle však do 31. března 1926, ustanoví se úředníky, splnili-li i ostatní podmínky § 9 již ke dni převodu, t. j. 1. ledna 1926, jest k tomu poznamenati, že toto místo týká se zaokrouhlování služební doby při převodu (§ 197 odst. 2 plat. zák., resp. § 38 odst. 2 učit. zák.), tedy předmětu zcela jiného než je otázka dnes sporná.
Nelze-li však hleděti k předpisům o převodu do nových platů a je-li pro právní posouzení sporné otázky nerozhodným obsah převodního dekretu st-lova z 1. září 1926, pak zbývá spornou otázku posouditi jedině podle předpisu § 2 učit. zák. Tento předpis vyložil však žal. úřad správně, vyslovil-li, lže nárok učitelského čekatele na definitivní ustanovení předpokládá tříletou službu čekatelsou skutečně odslouženou, a důvodně tedy neuznal nárok st-lův na přiznání definitivního postavení a důsledků s tím spojených již ode dne 1. ledna 1927.

Citace:

Č. 9468. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 265-268.