Č. 9432.

Policie cestovní: Cestovní pas nelze podle § 7 lit. d) zák. č. 55/28 odepříti z důvodu, že dosavadní veřejná činnost žadatele nedává záruky, že cesty do ciziny nezneužije k poškození státu.
(Nález ze dne 20. října 1931 č. 14903.)
Prejudikatura: Boh. A 9397/31.
Věc: Arnošt R. v R. proti zemskému úřadu v Bratislavě o cestovní pas.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad v pořadí instancí žádosti st-lově o vydání cestovního pasu do ciziny.
O stížnosti uvážil nss toto:
Podle odst. 1. § 7 zák. o cestovních pasech smí býti cestovní pas odepřen jen osobám: a) jež nejsou svéprávné a nevykáží-li se svolením zákonného zástupce; b) proti nimž jest zahájeno vyšetřování pro trestní činy stíhané z povinnosti úřední, na které zákon stanoví trest vězení delší než 14 dní nebo trest na penězích vyšší než 5000 Kč, nebo které byly odsouzeny pro takové činy, a na nichž má býti trest vykonán; c) jež jsou omezeny výrokem soudu nebo úřadu politického ve volnosti cesto váti; d) jejichž cesta od ciziny mohla by ohrožovati důležité zájmy státní bezpečnosti nebo důležité hospodářské zájmy republiky Čsl., jakož i světoběžníkům ze zvyku; e) jež dluží daně nebo jiné dávky veřejné v poměrně značnější výši, takže jejich cestou do ciziny mohly by býti ohroženy zájmy státu nebo jiných veřejno-právních korporací. Ustanovení toto neplatí, je-li za tyto daně a dávky dostatečná jistota.
Ze znění tohoto ustanovení zákonného je zřejmo, že jen za těchto podmínek srní býti cestovní pas odepřen a že tedy — nejsou-li tyto podmínky splněny — musí býti žadateli cestovní pas vydán, arci nebrání-li tomu předpisy 2. a 3. odst. cit. § 7, jež však v konkrétním případě nepadají vůbec na váhu. Mýlí se proto žal. úřad, soudí-li v odvodním spise, že rozhodnutí o povolení nebo nepovolení cestovního pasu podle lit. d) 1. odst. § 7 je dáno do volné, správními předpisy neobmezené úvahy. Zákon ovšem ponechává úřadu, aby uvažuje podle své povinnosti, čeho péče o veřejnou bezpečnost vyžaduje, posoudil sám, může-li cesta osoby žádající o cestovní pas ohrožovati důležité zájmy státní bezpečnosti. Tato diskrecionální moc úřadu není však pouhou libovůlí, neboť — jak je ze znění zákona zřejmo, — úřady smějí jí použiti jen tehdy, mají-li v konkrétních skutečnostech dostatečný důvod a oporu pro úsudek, že by žadatelova cesta do ciziny mohla ohroziti důležité zájmy státní bezpečnosti. (Srov. nál. Boh. A 9397/31.)
V daném případě žal. úřad odepřel st-li vydání cestovního pasu, poněvadž úředním šetřením se zjistilo, že dosavadní veřejná činnost st-lova nedává záruky, že st-l nezneužije cesty do ciziny k poškození státu, a že z důvodů státně-policejních bylo potřebnou cestu st-le do ciziny zameziti. Vychází tedy žal. úřad z právního názoru, že je potřebí při vydání pasu cestovního, aby zde byly určité okolnosti, které vylučují možnost ohrožení důležitých zájmů státních. Zákon o cestovních pasech však v odst. 1. lit. d) § 7 stanoví positivně, že smí býti odepřen cestovní pas osobám, jejichž cesta do ciziny mohla by ohrožovati důležité zájmy státní bezpečnosti nebo důležité zájmy hospodářské republiky Čsl., jakož i světoběžníkům ze zvyku. Musí tedy úřad sám dovoditi, ze kterých konkrétních skutečností dospěl úřad k úsudku, že cesta žadatelova by mohla ohroziti důležité zájmy státní bezpečnosti. Konkrétních okolností takových žal. úřad v nař. rozhodnutí neuvedl, veden jsa patrně nesprávným právním názorem.

Citace:

Č. 9432. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 165-166.