Č. 9574.

Obecní dávky: Osvobození »státu« od dávky ze spotřeby elektrické energie podle § 2, b, 2 pravidel o vybírání obecní dávky v Podmoklech (shodných v tomto směru se vzornými pravidly vl. nař. č. 15/28) vztahuje se také na státní dráhy.
(Nález ze dne 22. prosince 1931 č. 18112.)
Prejudikatura: není v odporu s Boh. A 4382/25.
Věc: Ředitelství státních drah Praha—Sever v Praze (vrch. rada fin. prokuratury Dr. Kar. Mottl) proti okresnímu úřadu v Děčíně o obecní dávku ze spotřeby elektrické energie.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Obecní úřad v P. platebním rozkazem z 20. prosince 1928 předepsal na základě pravidel, jež byla schválena usnesením vlády z 9. října 1923 a jejichž platnost byla prodloužena usnesením vlády ze 14. listopadu 1925 do konce roku 1928, ředitelství státních drah Praha- Sever za léta 1924—1928 cbecní dávku ze spotřeby elektrické energie k účelům osvětlovacím částkou 58690 Kč 15 h. Odvolání, z tohoto platebního rozkazu podané, bylo cestou instančního rozhodování zamítnuto konečně také nař. rozhodnutím.
O stížnosti uvážil nss takto:
Dávková pravidla shora zmíněná ustanovují v § 2 bodu 2, že od dávky jsou osvobozeny »stát, země, okres, obec, jakož i ústavy a fondy jimi spravované a dotované.« Na sporu jest otázka, vztahuje-li se osvobození dané zde státu také na státní dráhy. Žal. úřad, dovolav se také důvodů uvedených v rozhodnutí obecního zastupitelstva, odpověděl na otázku tu záporně. Rozlišuje mezi státem a státními podniky omezuje pojem státu na stát jako subjekt správy výsostné, a důsledkem toho osvobození, dané cit. předpisem dávk. pravidel podle jeho znění pouze státu, nikoli také výslovně státním podnikům, omezuje na stát jako subjekt správy výsostné. Oporu pro tento výklad nalézá v ustanoveních vzorných pravidel o dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí a z návěští, jež stát a státní podniky rozlišují, dále v § 27 ob. fin. nov. č. 329/21 a v souvislosti s tím v nál. Boh. A 4382/25, posléze v předpisech zák. č. 268/23 o dani z obratu a v zákoně o přímých daních č. 76/27. Nss neshledal stanovisko žal. úřadu správným.
Dávková pravidla shora uvedená, jež pro řešení otázky jsou rozhodna, osvobozují od dávky, jak uvedeno, všeobecně »stát«, aniž rozlišují nějak mezi jednotlivými odvětvími činnosti státní. Z toho se podává, že slovem »stát« sluší tu rozuměti stát ve všech jeho relacích, ať vystupuje jako subjekt správy výsostné, ať jako subjekt hospodařící v jednotlivých státních podnicích. Je sice pravda, že zákonem č. 404/22 a prov. nař. č. 206/24 dány byly zvláštní předpisy pro hospodaření ve státních závodech, ústavech a zařízeních, jež převahou nemají plniti úkoly správní. Tím nebyla však změněna právní povaha oněch podniků jako podniků státních, stát nepřestal býti subjektem oněch podnikli, nýbrž upraveno jen zvláštním způsobem hospodaření v těchto odvětvích státní činnosti. Je nesporno, že státní dráhy náležejí státu a že stát je subjektem podniku státních drah. Okolnost, že státní dráhy spadají pod zákon č. 404/22, jak právě dovoděno, na věci nic nemění. Pak nutno však osvobození, dané všeobecně »státu«, zásadně vztahovati i na stát jako subjekt podniku stát. drah, a přiznat mu tedy osvobození ono také pro podnik státních drah.
Argumenty uváděné žal. úřadem nejsou s to, aby vyvrátily tento výklad a důsledky z něho vyvozené.
Žalovaný úřad dovolává se terminologie vzorných pravidel o dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí a o dávce z návěští. Proti tomuto důvodu mluví však především zásadně úvaha, že pro otázku dávkové povinnosti, resp. osvobození od dávky v obci Podmoklech tvoří rozhodnou normu dávková pravidla, jak touto obcí byla usnesena a nadřízeným úřadem schválena (§§ 38, 35, 43, bod 2. ob. fin. nov.), takže otázku tu dlužno řešili na základě výkladu této normy, aniž lze k tomuto výkladu použiti normy dané formálně jiným subjektem pro vybírání dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí. Vzorná pravidla pro dávku z návěstí nemají pak vůbec povahy právní normy a nemohou již proto při jíti v úvahu. Ostatně jest i terminologie vzorných pravidel nestejná, jak ukazují na př. pravidla o dávce z držení motorových vozidel, která o státních podnicích se nezmiňují.
Obecní finanční novela č. 329/21, která jest ovšem zákonným podkladem také pro dávková pravidla platná v obci Podmoklech, nemá sama žádného ustanovení o tom, které subjekty jsou obecním dávkám podrobeny a které od nich osvobozeny, a neposkytuje tedy pro výklad sporných pravidel obec Podmokel žádného podkladu. Toho nelze čerpati ani z předpisu jejího § 27, neboť ten nemluví vůbec o státu a státních podnicích, nýbrž ukládá příspěvkovou povinnost všeobecně »podniku«. Při aplikaci tohoto předpisu mohlo se tedy jednati jedině o to, co sluší rozuměti slovem »podnik« v tomto předpisu, resp. spadá-li pod tento pojem také podnik státní — tato otázka byla právě předmětem nál. Boh. A 4382/25 —, nikoli však o to, co spadá pod pojem »stát«. Z toho, že v cit. nálezu podnik statní byl subsumován pod pojem »podnik« ve smyslu § 27 ob. fin. nov., nelze pranic dovoditi pro otázku, spadá-li státní podnik pod pojem »stát« ve smyslu § 2 dávk. prav. Podmokelských.
Posléze nelze pro spornou otázku vytěžiti nic ani ze zákona o dani z obratu, ani ze zákona o přímých daních, jednak vzhledem na samostatnou normovou povahu dávkových pravidel obce Podmokel, jednak vzhledem k tomu, že oba zákony posléze uvedené upravují daně podstatně jiné. pro jichž úpravu jsou směrodatná jiná hlediska nežli pro úpravu dávky obecní ze spotřeby elektrické energie.
Důvody uplatněné žal. úřadem nevyvracejí tedy správnost výkladu, podávajícího se ze znění § 2 dávk. pravidel a stížností hájeného; bylo proto nař. rozhodnutí, spočívající na mylném právním názoru, zrušiti jako nezákonné.

Citace:

Č. 9574. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 527-529.