Č. 9482.

Zaměstnanci veřejní. — Řízení správní (Slovensko): 1. ústředním úřadem po rozumu § 2 vl. nař. č. 382/20, povolaným k rozhodování o žádostech za poskytnutí výhod podle zák. č. 230/20, jest ústřední úřad celostátní (nikoli gen. fin. ředitelství v Bratislavě). — 2. »Jinou poskytnutou výhodou« podle § 10 odst. 2 zák. č. 230/20 jest i výhoda, které se dostalo státnímu zaměstnanci jmenováním do vyšší hodnostní třídy zřetelem na válečnou službu.
(Nález ze dne 16. listopadu 1931 č. 10268/28.)
Věc: Dr. Vilém L. v Bratislavě proti ministerstvu financí o přiznání výhody podle § 10 zák. č. 230/20.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-1 žádal jako prozatímní finanční koncipista podáním z 8. srpna 1920, aby mu byla na základě zákona č. 230/20 do státní služby započtena léta ztrávená ve vojenské službě a to jak mírové, tak válečné, alespoň 5 roků. Žádost ta byla podána u fin. ředitelství v Nitře dne 9. srpna 1920. Z tabely k žádosti připojené jest vidno, že st-1 se narodil 14. prosince 1888, zkoušku maturitní vykonal 11. září 1909, v semestrech 1909—1910, 1910—1911, 1912—1913, 1913—1914 konal vysokoškolská studia jako řádný posluchač, první základní zkoušku vykonal 13. září 1910 a datum absolutoria je 4. února 1919, další zkoušky vykonal v létech 1920—1921 a promoval 21. května 1921. Presenční službu konal od 1. října 1911 do 30. září 1912 a válečnou službu vojenskou od 26. července 1914 do 10. listopadu 1918. Do civilní služby státní vstoupil 16. června 1919 a praktické zkoušce se s úspěchem podrobil 12. května 1922. Domáhá se výhody § 10 resp. 14 zák. č. 230/20.
V podání z 12. září 1921 poukazoval st-1 na to, že v minulém roce podal žádost u fin. ředitelství na základě zák. č. 222/20 a vl. nař. č. 666/20 za započítání jak úplné vojenské služby (bod 1, 2 III § 12), tak i nestátní občanské služby (bod b 5 § 16), jakož i za definitivní vyjmenování finančním tajemníkem 8 hodn. tř., domáhaje se toho, aby žádosti té bylo vyhověno. Vyřízení žádosti o udělení výhody podle zák. č. 230/20 urgoval st-1 podáním ze 17. května a 20. června 1927.
Gfř sdělilo výnosem z 31. prosince 1927 st-li, že min. fin. v dohodě s min. vnitra nař. rozhodnutím nevyhovělo jeho žádosti o přiznání výhod zák. č. 230/20, poněvadž jmenováním do 8. tř. hodn. dnem 28. června 1923 dosáhl větší výhody než jakou připouští odst. 1 § 10 zák. č. 230/20, jakož i vzhledem k ustanovení odst. 6 B 2 »Zásad« k provedení zák. č. 230/20, schválených ministerskou radou dne 23. března 1921 a intimovaných min. fin. č. 3576/pres. ai 1921. Konečně nepřichází u st-le v úvahu ani nějaké zdržení ve studiích válečnou vojenskou službou, neboť kdyby byl řádně skládal zkoušky, byl by se měl podle býv. uher. učebního řádu podrobiti 2. základní právnické zkoušce již koncem 4., 3. základní zkoušce koncem 6. semestru, takže při řádném studiu mohl dosáhnouti absolutoria již koncem letního semestru školního roku 1913/1914.
Rozhoduje o stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost předem vytýká, že k rozhodování o dané otázce nebylo kompetentní min. fin., nýbrž gfř v Bratislavě, a to na základě nař. min. pro Slov. z 30. prosince 1918 č. 12/19 Sb., podle něhož ve věcech úředníků finanční správy rozhoduje na Slov. na místo min. fin. gfř s konečnou platností a že je takto ústředním úřadem finanční správy na Slov.
Je sice pravda, že nař. min. pro Slov. č. 12/19, jímž se zřizuje gfř pro Slov., vymezujíc kompetenci tohoto úřadu stanoví, že mu přísluší veškerá finanční správa na území Slov., pokud nepatří do působnosti nižších úřadů a orgánů finančních a pokud nebude vyhražena min. fin. v Praze. Než z ustanovení § 2 nař. č. 382/20, že o žádostech za poskytnutí výhody podle zák. č. 230/20 rozhoduje ústřední úřad v dohodě s min. fin. a vnitra, vyplývá, že ústředním úřadem tím je míněn toliko ústřední úřad celostátní, ježto tu jest ústřední úřad uváděn vedle min. fin. a vnitra souřadně a lze tudíž mluviti o jejich vzájemném postavení souřadném a nikoliv podřadném. Kdyby v cit. ustanovení byl míněn i ústřední úřad vztahující se toliko na část státu (Slov.), musil by takový úmysl zákonodárcův býti výslovně vyjádřen. Nestalo-li se tak, nelze pod výrazem »ústřední úřad« rozuměti nic jiného, nežli co z jeho pojmu vyplývá, totiž ústřední úřad celostátní, v daném případě min. fin. Jest tudíž opačný názor st-lův, že o žádosti st-lově mělo rozhodovati gfř, právně mylný. —
Ve věci samé sluší podotknouti, že žal. úřad zamítl žádost st-lovu o přiznání výhody podle zák. č. 230/20 ze tří důvodů, jednak proto, že jmenováním do 8. hodn. třídy dosáhl větší výhody, než jakou připouští odst. 1 § 10 zák. č. 230/20, jednak vzhledem k ustanovení odst. 6 bodu B/2 »Zásad« vydaných k provedení cit. zákona a konečně z toho důvodu, že u st-le nelze o nějakém zdržení ve studiích válečnou vojenskou službou vůbec ani mluviti.
Co se týče prv uvedeného důvodu, vytýká st-1, že důvod ten neodpovídá skutečnosti, poněvadž podle dekretu gfř z 25. června 1926 má požitky 8. hodu. tř. již od 15. března 1921, takže neví, z čeho pozůstává ta údajná větší výhoda jmenováním do 8. hodn. tř. dnem 28. června 1923, jak úřad dospěl k závěru, že obsah dožadované výhody jest vyčerpán, a na jakou službu při tom vzal zřetel. K tomu podotýká, že ke dni jmenování do 8. hodn. tř. (28. července 1923) vykazoval 1. vojenskou službu presenční od 1. října 1911 do 30. září 1912 1 rok, vojenskou službu válečnou od 25. července 1914 do 10. listopadu 1918 4 roky 3 měs. 16 dní, 2. veřejnou službu státní od 16. června 1919 4 roky 12 dní, 3. výhodu slovenskou 3 roky, úhrnem 12 roků 3 měs. 28 dní, tedy bez kritické výhody o 2 roky, 3 měsíce a 28 dní více, nežli bylo k jmenování do 8. hodn. tř. podle zák. č. 541/19 třeba. St-li po 2 létech do prvých dvou tříd časového postupu, tedy úhrnem 4 léta, po rozumu § 10 zák. č. 230/20 započítána nebyla a jest proto nař. rozhodnutí nezákonné.
Nss nemohl se ve směru tom přikloniti k vývodům st-le. — — —
Zásadní omyl st-lův vězí v tom, že podle jeho názoru musí se mu dostati výhody normované v § 10 odst. 1 cit. zák. bez ohledu na to, byla-li mu již vojenská služba započtena a slovenská výhoda poskytnuta. Jest pravda, jak stížnost uvádí, že nss vyslovil v nál. Boh. A 8611/23 právní názor, že zákon č. 230/20 zakládá pro státní zaměstnance, vyhovující předpokladům a podmínkám stanoveným v § 8, 1. odst. cit. zák., subjektivní nárok na přiznání výhod zákonem tím normovaných. I jest otázka, jsou-li v daném případě podmínky § 10 splněny čili nic.
§ 10 cit. zákona zní: Státním zaměstnancům skupiny A—C služební pragmatiky, kteří výkonem válečné vojenské služby byli déle než 1 rok zdrženi ve svých studiích, stanovených pro skupinu, k níž náležejí, mohou, když byli jmenováni úředníky, zkráceny býti postupové lhůty čl. 3., § 1, čl. 6. a 7. § 9 zák. č. 541/19, v každé z prvních dvou tříd časového postupu o 2 roky až do úhrnné výměry 4 roků, nebo kratší v měsících čítané vojenské služby vytčené v § 14. Doba získaná válečnou maturitou nebo jinou poskytnutou výhodou, budiž od včítatelné vojenské doby odečtena.
§ 16, 2. odst. zní: Včítání vojenské služby a zkrácení postupových lhút podle tohoto zákona jest vyloučeno u oněch státních zaměstnanců, kteří až do jeho účinnosti do civilní státní služby byli přijati, pokud již s ohledem na jejich službu válečnou byli do vyšší hodn. třídy jmenováni, nebo pokud jim při jejich ustanovení z téhož důvodu započtena byla určitá období pro zařádění nebo postup do vyšších požitků.
Aplikují-li se tyto předpisy na daný spor, jest zřejmo, že st-1 nemá právního nároku na poskytnutí dožadované výhody po rozumu § 10, poněvadž se dostal do 8. hodn. tř. jmenováním jen tím, že mu byl vzat zřetel na vojenskou službu (presenční i válečnou) v úhrnné době 5 roků 3 měsíců 2 dnů a poskytnuta slovenská výhoda (3 roky), takže výhoda 4 let normovaná v § 10 odst. 1 cit. zák. zcela byla absorbována svrchu zmíněnou výhodou, t. j. započtením vojenské služby a poskytnutím slovenské výhody a st-l jest tudíž ve smyslu shora cit. zák. předpisů z požadované výhody vyloučen. St-1 by se totiž dostal platově bez započtení vojenské služby a slovenské výhody na základě civilní služební doby a výhody obsažené v § 10 odst. 1 do požitků 8. hodn. tř. teprve dnem 1. července 1925, tedy více než o 4 roky později nežli jak se st-li časového postupu skutečně dostalo.
Kde zákonodárce chtěl výjimečně poskytnouti výhodu obsaženou v § 10 i vedle jiné výhody, výslovně to v zákoně jakožto výjimku uvedl, na př. 3. odst. § 16 (legionářská služba). Že by tu šlo o tuto službu, st-1 netvrdí a ani nss toho neshledal.
Z úvah těchto vyplývá, že jest výrok žal. úřadu, kterým odepřel přiznati st-li výhodu zák. č. 230/20 z toho důvodu, že jmenováním do 8. hodn. tř. dnem 28. června 1923 dosáhl větší výhody než jakou připouští odst. 1 § 10 zák. č. 230/20, zcela ve shodě se zákonem a na věci nic nemůže měniti skutečnost, že st-1 požívá požitků 8. hodn. tř. již od 15. března 1921 a že tedy tu jde o výhodu ještě větší, nežli o jaké mluví nař. rozhodnutí.
Nař. rozhodnutí jest sice opřeno ještě o další 2 důvody, než za vylíčeného stavu věci odpadá potřeba zabývati se námitkami čelícími proti těmto dalším důvodům, neboť i kdyby byl správný názor stížnosti, že totiž tyto vytýkané důvody nejsou v souhlasu s právním řádem, nemohla by stížnost přes to dojiti cíle, jejž sleduje, aby totiž napadené rozhodnutí bylo zrušeno, ježto i potom zůstalo by nař. rozhodnutí opřeno o důvod prvý.

Citace:

Č. 9482. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 301-304.