Č. 9518.Chudinství: 1. Rozhoduje o odvoláni chudého příslušníka z usnesení obec. zastupitelstva o způsobu poskytování chudinské podpory,může rekursní úřad sám určití způsob a výši podpory. — 2. Domovská obec je povinna poskytovati chudinskou podporu od okamžiku, kdy vznikla a obci byla oznámena potřeba podpory.(Nález ze dne 25. listopadu 1931 č. 13968.)Prejudikatura: Boh. A 8256/29, 7715/29. Věc: Obec K. proti zemskému úřadu v Praze o chudinské zaopatření nezletilé. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost. Důvody: Městská rada v K. usnesla se ve své schůzi dne 20. září 1927, že vyřizuje žádost Magdaleny O. do K. příslušné o poskytnutí chudinské podpory pro její nemanželské dítko Marii tím způsobem, že umístí toto dítko na útraty obce v dětském asylu ve F., poukazujíc na ustanovení § 11 zákona chudinského ze 3. prosince 1868 č. 59 z. z. čes., podle něhož způsob opatření chudých zůstavuje se uvážení obce, a chudý pak naprosto nemá práva žádati té neb oné pomoci. — Odvolání nemanželské matky dítěte podanému proti tomuto usnesení nevyhověla osk ve F. usnesením z 25. dubna 1928 z důvodů uvedených stolicí první. Dalšímu odvolání Magdaleny O. pak zemský úřad nař. výměrem vyhověl, usnesení v odpor vzaté zrušil a uznal právem, že obec K. jest jako domovská obec nedospělé Marie O. povinna počínajíc 16. únorem 1928 poskytovati Magdaleně O. chudinskou podporu v částce 100 Kč měsíčně jako příspěvek na nemanželské dítě Marii. Rozhodnutí své odůvodnil žal. úřad takto: »Podle § 13 chudin. zák. ze 3. prosince 1868 č. 59 z. z. má se obec domovská postarati o chudé, osiřelé neb opuštěné děti, jež pro svůj věk a nedostatek výchovy nejsou k výdělku způsobilé, tím způsobem, že poskytne jim náležitou výchovu. Pokud 1. a 2. stolice odůvodnily své usnesení poukazem na § 11 cit. zákona, připomíná se, že § 35 zák. chůd. stanoví, že každý, kdo nějakým opatřením obce ve věcech chudinských pokládá se stiženým, může podati stížnost u stolice 2. a z jejího rozhodnutí stěžovati si ke stolici 3. Stížnost podle tohoto ustanovení jest přípustná proti jakémukoliv opatření obce ve věcech chudinských, tudíž i proti stanovení způsobu, kterým chce obec v určitém případě o chudé pečovati. Rozhoduje o stížnosti takové, jest nadřízený úřad oprávněn spornou otázku věcně rozřešiti a jest tudíž také oprávněn položiti své uváženi na místo uvážení obce a stanoviti způsob, jakým péče má být opatřena. V tomto případě jest obec domovská ochotna umístiti dítě v sirotčinci a hraditi ošetřovně v částce 100 Kč měsíčně. Jak však bylo konaným šetřením bezpečně zjištěno, jest nemanželská matka dítěte, které vykazuje dobrý školní prospěch a velmi dobré mravní chování, osobou řádnou a vychovává dítě, jež nejeví žádných úchylek duševních, jež snad mohly by odůvodniti péči ústavní, způsobem řádným a nezávadným, a není tudíž vůbec důvodu, aby dítě nebylo ponecháno u matky, jež chce zřejmě o ně řádně pečovati, poněvadž řádnou péči mateřskou, o níž v tomto případě vůbec nemůže býti pochyb, nutno nesporně výše hodnotiti než jakoukoli péči ústavní, nehledě ani k tomu, že sirotčince podle primárního svého poslání určeny jsou pro děti osiřelé a opuštěné, čemuž v tomto případě není. Jelikož pak ani obec, ani osk nedbaly ustanovení odst. 2. § 11 zák. chůd., podle něhož jest míti co možno nejvíce zření k osobním potřebám, mezi něž zvláště zařaditi jest i řádnou výchovu mateřskou, bylo nutno nař. rozhodnutí zrušiti a přiznati podporu rovnající se výši ošetřovného, a to ode dne podání nové žádosti.« O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto: Především bylo nutno zkoumati výtku nezákonnosti, již st-lka spatřuje v tom, že žal. úřad určil odchylně od usnesení 1. stolice sám způsob a výši chudinské podpory, ačkoliv k takovému určení je v prvé řadě povolána obec. Nss neshledal výtku tu důvodnou, setrvav na svém právním názoru, vysloveném již v nál. Boh. A 8256/29, že rekursní úřad, rozhoduje o odvolání chudého příslušníka z usnesení obecního zastupitelstva o způsobu poskytování chudinské podpory, může sám způsob a výši této podpory určití. Stejného právního názoru byl ostatně i býv. ss (viz na př, nál. Budw. A 1701). Stížnost dovolává se nálezu býv. ss-u Budw. 7135, přehlíží však, že cit. nález vycházel ze zcela jiného základu a že tudíž na daný případ nepřiléhá. Určení způsobu chudinské podpory úřadem tvoří pak součást skutkové podstaty, z níž úřad, rozhoduje spor, vychází a proto může nss zodpovězení otázky, jakým způsobem a v jaké formě má obec dostáti zákonem jí uložené povinnosti, přezkoumati jen s hlediska § 6 zák. o ss. S tohoto hlediska posuzovány, jeví se pak i další námitky stížnosti bezdůvodnými. Nss neshledal dále ani nezákonnosti ani podstatné vady řízení v tom, že žal. úřad nařídil poskytování chudinské podpory matce jako příspěvek na nemanželské dítě. Dovozuje-li stížnost, že oprávněným je pouze dítě a že jen tomuto by podpora měla býti vyplácena, při čemž však připouští, že se tak může státi k rukoum matky, nachází se vlastně na stejné basi jako nař. rozhodnutí, z jehož celého obsahu je zřejmo (zvláště pak z dodatku »jako příspěvek na nemanželské dítě Marik), že podpora jest určena pro dítko a že vyplácení se tu děje k rukoum matky, kterýžto způsob výplaty by kdykoliv mohl býti po případě změněn, jakmile by bylo prokázáno, že dítě není již matkou vychováváno a že tato zmíněnou částku podpory na dítko nevěnuje. Ostatně je z výše podpory a již ze samého účelu zřejmo, že podpora je pouze »příspěvkem« (tedy nikoliv částkou schopnou k úhradě všech nákladů se zaopatřením a výchovou spojených) a že hlavním povinným subjektem k úhradě nákladů zůstává podle zákona matka, jíž se pouze určitou částkou k tomu přispívá. Konečně neshledal nss stížnost důvodnou ani v tom, pokud vytýká, že chudinská podpora neměla býti přiznávána za uplynulou dobu, a dále že v nař. rozhodnutí není stanovena doba, po kterou dlužno podporu poskytovati, resp. doba, kdy její výplata má skončiti. Neboť z §§ 22, 23, odst. 2, 26 a 28 dom. zák. č. 105/1863 ř. z., jakož i z §§ 5, 9 a 35 odst. 4 chudin, zák. č. 59/1868 z. z. čes. plyne, že obec je povinna poskytovati chudinskou podporu od okamžiku, kdy vznikla a obci byla oznámena potřeba podpory, t. j. kdy nastalo a obci bylo oznámeno, že se chudý nemůže vlastními silami uživiti, pokud ovšem nárok chudého příslušníka bude uznán důvodným. — Bezdůvodná je i námitka, vytýkající žalovanému úřadu, že v nař. rozhodnutí neohraničil dobu, po kterou má býti podpora poskytována. Neboť z § 26 cit. zák. domov, a dále z § 1 odst. 2., zejména pak z § 13 zák. chudin., na který se nař. rozhodnutí výslovně odvolává a jej doslovně uvádí, plyne, že již v zákoně samotném je určité ohraničení doby, po kterou se má podpora poskytovati, dáno, totiž dokud nebude dítě vychováno (čili aspoň dokud nedokončí povinnou návštěvu školní) a nestane se způsobilým k výdělku, při čemž ovšem povinnost obce je omezena jen na míru nevyhnutelné potřeby (Boh. A 7715/29). Zda tyto okolnosti nastaly, nutno pak posuzovati od případu k případu teprve v době, která dává pro jejich vznik předpoklad — nedojde-li ovšem dříve k jiným okolnostem, majícím vliv na potřebu podpory (větší výdělek nebo nabytí jmění matkou a pod.), kteréžto okolnosti nutno však rovněž posuzovati teprve v daném pro ně okamžiku. Nelze proto spatřovati nezákonnost či vadnost ve vytýkaném směru, a to tím více, když stížnost, dožadujíc se alespoň poznámky, že »podpora poskytuje se na dobu potřebnosti matky«, stojí vlastně ve smyslu uvedených vývodů na stejné basi jako nař. rozhodnutí, poněvadž tato poznámka neříká nic jiného, než co plyne již ze samého zákona.