Č. 9361.

Zaměstnanci veřejní: Přiznání výchovného podle § 144, odst. 2, bodu 1 lit. b) zák. č. 103/26 na posluchače 2. semestru lékařské fakulty nelze činiti závislým na podání průkazu o výkonu kolokvijních zkoušek v rozsahu potřebném pro úplné či částečné osvobození od školného.
(Nález ze dne 9. září 1931 č. 13176.)
Věc: Karel M. v Brně proti ministerstvu financí o výchovné.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l, berní ředitel, žádal podáním z 21. března 1928 o povolení výchovného na svého syna Karla, dne 3. února 1908 rozeného, studujícího na lékařské fakultě Masarykovy university v Brně, počínajíc 1. červencem 1927 až na další. Výměrem zem. fin. ředitelství v Brně z 11. dubna 1928 bylo mu výchovné povoleno od 1. března 1928 do konce června 1928. Na to žádal st-l podáním z 10. listopadu 1928 za povolení výchovného i za dobu od 1. července 1928 nadále, předloživ k podání potvrzení děkanství lékařské fakulty Masarykovy university v Brně ze 6. listopadu 1928 o tom, že syn jeho jest zapsán na jmenované fakultě jako řádný posluchač v 2. semestru a ze přichází pravidelně do přednášek i příslušných cvičení. V podání poznamenáno, že st-l nemůže předložit průkazu o prospěchu ve studiích proto, že syn jeho po absolvování jediného semestru žádných zkoušek dosud nekonal.
Zem. fin. ředitelství v Brně výměrem z 28. listopadu 1928 sdělilo po té st-li, že jeho žádosti z 10. listopadu 1928 vyhověti nelze, poněvadž dle sdělení děkanství lékařské fakulty Masarykovy university v Brně není syn st-lův v zimním semestru 1928/1929 osvobozen od kolejného a také o toto osvobození nežádal. Rovněž kolokvií za 1. semestr nekonal. Schází tedy průkaz o řádném prospěchu na vysoké škole podle § 144 odst. 2 č. 1 lit. b) plat. zák. a odst. 3. oběžníku min. fin. ze 17. března 1928 č. 120028/27.
Námitkám nevyhovělo min. fin. nař. rozhodnutím z těchto důvodů: »Od 1. července 1928 výchovné na syna Karla přiznati nelze, neboť za 1. semestr vysokoškolského studia nevykázal podle odst. 2 č. 1 b) § 144 plat. zák. a části 3. bodu 1 odst. 3 oběžníku min. fin. ze 17. března 1928 řádný prospěch (t. j. prospěch v rozsahu, jenž je nebo by byl podmínkou úplného nebo i jen částečného osvobození od školného). Proto bylo nutno výchovné zastaviti již koncem letního semestru studijního roku 1927/1928.«
Nss uvážil o stížnosti takto:
Podle obsahu nař. rozhodnutí vychází žal. úřad z názoru, že studující medicíny 2. semestru studuje s řádným prospěchem ve smyslu § 144 plat. zák. jen tehdy, osvědčí-li dočasný prospěch v rozsahu požadovaném pro osvobození od školného. Stížnost naproti tomu tvrdí, že tento výklad pojmu »studia s řádným prospěchem« odporuje znění i smyslu ustanovení § 144 odst. 2 č. 1 lit. b) plat. zák., ježto není nikde předpisu, z něhož by bylo lze dovoditi, že podmínkou řádného prospěchu na vysoké škole jest vykonání tak zvaných kolokvií. Zkoušek těch není pro postup z prvého semestru do druhého na lékařské fakultě vůbec zapotřebí a nelze prý proto požadovati jich jako osvědčení o řádném prospěchu podle cit. ustanovení platového zákona.
Nss uznal stížnost důvodnou.
Podle § 144 odst. 2 bodu 1 lit. b) zák. č. 103/26 přísluší výchovné na děti starší 18 let jen, studují-li na veřejném nebo právem veřejnosti nadaném učelišti, až do dokončeného studia, nejdéle však .... do dokonaného 24. roku věku při studiu na vysokých školách, avšak jen studují-li s řádným prospěchem.
Ustanovení to neurčuje blíže, kdy sluší míti za to, že dítě studuje s řádným prospěchem, ani jakým způsobem lze skutečnost tuto prokázati a osvědčiti. Sluší proto přihlédnouti při výkladu předpisu toho nejenom k vlastnímu smyslu jeho slov, nýbrž i k tomu, co vyplývá ve směru tom z organisace a účelu vysokoškolského studia, najmě studia universitního. Ze srovnání předpisů organisační osnovy studia gymnasijního a reálek, schválené cis. nař. ze 16. září 1849 č. 6545 č. 393 ř. z. s ustanoveními všeobecného studijního řádu universitního z 1. října 1850 č. 370 ř. z. jde na jevo, že studium universitní liší se nejenom svou podstatou, nýbrž i svou organisací od studia středoškolského. Jako ústav vědecký, založený na zásadě svobodného hlásání vědy, umožňuje universita především nabývání vědeckých hodností, je však současně uzpůsobena tak, že je také přípravou k praktickým povoláním životním. Tato druhá funkce universit byla příčinou, že došlo k předpisům upravujícím povinný postup a běh studia a že bylo studijním řádem a řády zkušebními určeno, které vědní obory musí posluchač obsáhnouti, chce-li nabýti způsobilosti pro určité praktické povolání (srov. Kliment: Úvod do studia právnického I. str. 9 a 10).
Podle všeobecného studijního řádu (nař. č. 370/1850 ř. z.) není při studiu universitním pravidelného zkoumání studijního postupu posluchačova formou klasifikace, ani není semestrálních či ročních zkoušek k vůli dosažení veřejného vysvědčení o prospěchu a postupu ve studiu (§ 51 cit. stud. ř.). Studijní a zkušební řády zaručují řádnost a pravidelnost studia toliko předpisy o povinné návštěvě přednášek a kontrolování frekvence té, jakož i předpisy o výkonu zkoušek doktorských (rigoros) či zkoušek státních (srv. na př. § 21—27, 49, 52 et seq. všeob. stud. ř. č. 370/1850 ř. z., § 3 min. nař. č. 18/1886 ř. z., rigor. řád. č. 102/1903 ř. z.). Na včasném a úspěšném výkonu těchto povinných zkoušek závisí další postup ve studiu a konečně i úspěšné ukončení jeho. Zkouškám těm lze se podrobiti teprve, splnil-li posluchač předepsané podmínky jak co do návštěvy přednášek (seminářů), tak i co do absolvování povinného rozsahu vědních oborů. Z toho plyne, že lze považovati za kriterium řádnosti studia a prospěchu při studiu universitním zásadně teprve výkon přísných zkoušek doktorských a zkoušek státních a že nutno řešiti otázku, studuje-li dítě s řádným prospěchem, podle výkonu uvedených zkoušek. Lze tedy rozuměti řádným prospěchem ve smyslu § 144 odst. 2 bodu 1 lit. b) zák. č. 103/26 osvojení si vědomostí v takovém rozsahu, jaký podle platných studijních a zkušebních řádů je předpokladem úspěšného výkonu oněch zkoušek, jež jsou předepsány jako podmínka pro pokračování ve studiu. Studující studuje řádně, koná-li včas a s úspěchem zkoušky, jež jsou studijním řádem předepsány jako formální průkaz teoretické způsobilosti ve studiu pokračovati, resp. jako průkaz o úspěšném dokončení jeho. Pouhá možnost konati vedle toho zkoušky kolokvijní, nemá s pojmem řádného studia universitního, resp. studia s řádným prospěchem nic společného.
Podle rigorosního řádu pro lékařské fakulty č. 102/1903 ř. z. vyžaduje se pro postup do dalšího studijního běhu úspěšné vykonání 1. rigorosa (§§ 1, 5 a 8) nejpozději v V. semestru a sluší podle toho, co dříve bylo uvedeno, míti za to. že posluchač medicíny studuje s řádným prospěchem, prokáže-li, že do této doby obstál při 1. rigorosu. Z předeslaného vyplývá, že přiznání výchovného podle § 144 odst. 2 č. 1 lit. b) zák. č. 103/26 na posluchače lékařské fakulty v 2. semestru nelze činiti závislým na podání průkazu o výkonu kolokvijních zkoušek v rozsahu potřebném pro úplné či částečné osvobození od školného. Požaduje-li přes to průkaz takový výnos min. fin. ze 17. března 1928, o který se žal. úřad opřel, jde výnos ten nad rámec zákona a stanoví podmínky, jež z platného právního řádu vyvoditi nelze. Nemůže míti proto výnos ten závazné síly a moci a nelze jím nař. rozhodnutí podepříti. Syn st-lův jako absolvent 1. semestru nemohl podle rigorosního řádu zkoušce rigorosní se podrobiti a nebyl tudíž st-l povinen prokazovati řádný prospěch syna toho vysvědčením kolokvijním. Porušil proto žal. úřad zákon, odepřel-li st-li přiznati výchovné za dobu od 1. července 1928 proto, že syn jeho nevykázal za 1. semestr vysokoškolského studia prospěch v rozsahu, jenž je nebo by byl podmínkou úplného neb i částečného osvobození od školného.

Citace:

Č. 9361. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 9-12.