Č. 9411.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: Nedobrovolná, vyhrůžkami zřízence pojišťovny způsobená přihláška k pojištění osob, které podle zákona pojistné povinnosti nepodléhají, není na překážku, aby zaměstnavatel mohl s úspěchem popírati vznik závazků z titulu pojištění.
(Nález ze dne 10. října 1931 č. 14716.)
Prejudikatura: Boh. A 7938/29.
Věc: Irena K. v N. proti zemskému úřadu v Bratislavě o nemocenské, invalidní a starobní pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Krupinská okresní nemocenská pojišťovna se sídlem v Šahách předepsala Jakubu K. platebním výměrem ze 16. října 1928 za příspěvkové období od 1. srpna do 30, září 1928 za 19 osob nemocenské, invalidní a starobní pojistné s portem v úhrnné částce 682 Kč 80 h. Stížnost, podanou Irenou K. do tohoto platebního výměru, expositura okresního úřadu v Šahách zamítla. Rozhodnutí to bylo nař. rozhodnutím potvrzeno.
O stížnosti uvážil nss toto:
Žal. úřad, jenž převzal v nař. rozhodnutí důvody první stolice, uznal st-lku povinnou zaplatiti předepsané jí pojistné jen z toho důvodu, že přihlásila osoby, které u ní pracovaly, k pojištění ve smyslu § 2 zák. č. 221/24. Dovolal se při tom nál. Boh. A 3981/24, v němž vysloven byl právní názor, že zaměstnavatel, přihlásivší zaměstnance k nemoc. pojištění na podkladě nesprávného právního názoru o jeho pojistné povinnosti, jest povinen platiti pojistné příspěvky, dokud pojistný poměr odhlášením neb úředním výrokem nebyl zrušen. (Srov. v témž smyslu také nál. Boh. A 3981/24, 4757/25, 4977/25, 7674/29.) Tato právní zásada byla sice vyslovena po dobu účinnosti zák. č. 33 ř. z. z r. 1888, byla však nálezem Boh. A 7938/29 uznána za stejně platnou i pro případy, které — jako jest v daném sporu — nutno posuzovati podle zák. č. 221/24.
O faktickém dobrovolném založení pojistného poměru přihláškou osob, ex lege pojištění nepodléhajících, lze mluviti arci jen tehdy, je-li tu bezvadný, svobodný a souhlasný projev vůle stran, zračící se v tom, že jedna osoba — zaměstnavatel — označí pojišťovně osobu u něho zaměstnanou, kterou pokládá za pojištění povinnou, a chce ji pojistiti, a že druhá strana — pojišťovna — přihlášku k povinnému pojištění přijme. Jen v takovéto přihlášce lze spatřovati uznání zaměstnavatelovo, že přihlášená jím osoba jest k němu v poměru zakládajícím pojistnou povinnost, jež váže zaměstnavatele proti pojišťovně tak dlouho, dokud nebylo procesně odstraněno. Přihláška, kterou učinil zaměstnavatel s výhradou neb upozorněním pojišťovny nebo jejího orgánu, že pojistnou povinnost přihlášené osoby neuznává, nebo za takových okolností, ze kterých lze míti bezpečně za to, že zaměstnavatel pohnut byl k přihlášce lstí nebo nespravedlivou a důvodnou bázní se strany pojišťovny nebo jejího orgánu, takže byla na něm vynucena, pak přihláška, k níž došlo takovýmto způsobem, nemůže býti pokládána ani po stránce procesní ani s hlediska materielního práva za uznání poměru zakládajícího pojistnou povinnost a za bezvadný, po právu účinný souhlas zaměstnavatelův s pojištěním. Předpokladem takového souhlasu, aby mohl míti plné právní účinky ve shora citovaných nálezech uvedené, jest, aby byl projeven svobodně, bez fysického nebo psychického donucení a vyjadřoval skutečnou a pravou svobodnou vůli zaměstnavatelovu. Přihláška jeho, která se nestala jako důsledek svobodné jeho vůle, není pak ani závadou, aby zaměstnavatel vznik závazků z titulu pojištění s úspěchem popíral (srv. Boh. A 7938/29.)
V daném případě popírá stížnost, že osoby, které u ní v srpnu 1928 při mlácení obilí 5 hodin jen z ochoty a vděčnosti, bezplatně, podle místního zvyku pomáhaly, jako navzájem zase st-lka vypomáhala jim, byly dělníky, podléhajícími povinnému pojištění, a tvrdí, že přihlášení jich k pojištění bylo na st-lce kontrolorem pojišťovny vyhrůžkami vynuceno, a že proto taková vynucená přihláška nemůže býti ani skutkovým ani právním základem pro předepsání pojistných příspěvků. Námitky stejného obsahu vznesla st-lka již v řízení správním, zejména také ve stížnosti k žal. úřadu, kde uváděla, že kontrolor pojišťovny, který k onomu mlácení se dostavil a je pozoroval, vytýkal jí přestupek nepřihlášení a jeho následky líčil černými barvami a hrozil jí i žalářem, takže ve velkém strachu a z donucení přihlášku podepsala a že ani nevěděla, co podepsala. O svých tvrzeních nabízela st-lka svědecké důkazy, jež však provedeny nebyly, zřejmě z toho důvodu, že žal. úřad pokládal je za nerozhodné, vycházeje z právního názoru, že přihláška stěžovatelkou podepsaná již sama o sobě, v každém případě a za všech okolností stačí k založení pojistného poměru se všemi důsledky, jež zákon k němu pojí a že jest proto vždy titulem k zaplacení pojistného pojišťovnou st-lce předepsaného. Leč tento právní názor jest mylný, jak výše bylo dovoženo. Pro posouzení otázky povinnosti st-lčiny, zapraviti předepsané jí pojistné, jest, předpokládajíc, že nejde o pojistnou povinnost ex lege, nezbytně třeba, aby vyšetřeny byly skutkové okolnosti, za kterých k přihlášce došlo, aby mohlo býti bezpečně rozhodnuto, zda přihláška může míti skutečně takové právní účinky, jaké jí žal. úřad přikládá. To se však v důsledku mylného právního názoru žal. úřadu nestalo. —

Citace:

Č. 9411. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 122-124.