Č. 9529.

Vodní právo. — Policejní právo trestní (Slovensko): K založení skutkové podstaty přestupku podle § 185 ve spojení s § 24 zák. čl. 23: 1885 se nevyžaduje, aby znečištěním vody škodlivými látkami škoda skutečně nastala. Stačí, když znečištění takové je způsobilé přivoditi škody.
(Nález ze dne 2. prosince 1931 č. 18041.)
Prejudikatura: Boh. A 7913/29.
Věc: Rudolf U. v Š. proti ministerstvu zemědělství o přestupek vodního zákona.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Rozsudkem okresního úřadu v Nových Zámcích jako policejního trestního soudu 1. stolice z 27. května 1924 byl Rudolf U. uznán vinným přestupkem § 24 zák. čl. 23: 1885, který spáchal tím, že jako technický správce cukrovaru ve V. Š. v době od 9. září do 6. prosince následkem nedodržení předpisů koncesní listiny na užívání vody řeky Nitry, vydané župním úřadem v Nitře pod č. 5007/1914, znečistil vodu řeky Nitry tím způsobem, že odpadní vodu od splavných kanálů a pračky bez předepsaného čištění pouštěl mlýnským kanálem do řeky Nitry; proto byl odsouzen na základě § 185 č. 1 zák. čl. 23: 1885 k peněžitému trestu 150 Kč jako trestu hlavnímu a k dalšímu peněžitému trestu 50 Kč jakožto trestu vedlejšímu, resp. pro případ nedobytnosti k 8dennímu zavření na vlastní útraty. Dále byl Rudolf U. uznán povinným nahraditi 8 Kč 16 h za lučební rozbor ústavu pro chemickou kontrolu státních výzkumných ústavů zemědělských v Bratislavě. Rybářský klub v N., který učinil na U. oznámení a požadoval náhradu za zničené ryby, byl se svými požadavky podle § 43 pol. tr. ř. odkázán na pořad práva soukromého.
Rozhodnutím župního úřadu v Nitře ze 3. ledna 1925 byl rozsudek tento potvrzen s tou změnou, že se obviněný podle § 185 zák. čl. 23: 1885 odsuzuje k zaplacení jednotné peněžité pokuty, resp. pro případ nedobytnosti k zavření na dobu 10 dnů.
Rozhodnutím z 23. dubna 1926 zrušil sice žal. úřad rozsudek 1. stolice i rozhodnutí župního úřadu, když však rozhodnutí toto bylo na stížnost Rybářského klubu v N. nálezem nss-u Boh. A 7913/29 zrušeno pro vady řízení, vydal žal. úřad rozhodnutí nové, dnešní stížností naříkané, jímž odvolání st-lovo proti rozsudku župního úřadu v Nitře, jakožto policejního trestního soudu 2. stolice ze 3. ledna 1925 zamítl jako neodůvodněné.
Rozhoduje o stížnosti musil se nss v prvé řadě vypořádali s oněmi vývody stížnosti, jimiž se st-1 snaží dokázati, že žal. úřad nesprávně definuje abstraktní (zákonnou) skutkovou podstatu přestupku § 185 vod. zák. (zák. čl. 23:1885), ježto prý ke skutkové podstatě přestupku toho patří zkažení vody škodlivými látkami, kdežto žal. úřad má za to, že skutkovou podstatu přestupku tvoří znečištění vody škodlivými látkami.
Námitku tuto nelze uznati důvodnou. Již v nál. Boh. A 7913/29 dovodil nss z doslovu originálního textu § 185 ve spojení s §em 24 zák. čl. 23:1885, že skutkovou podstatu přestupku § 185 cit. zák. čl. tvoří znečištění vody škodlivými látkami. Stížnost chce sice z cit. nál. vyčisti, že i nss vymezil skutkovou podstatu deliktu ve smyslu cit. předpisů zcela stejně jako st-1, ježto i podle názoru v cit. nálezu projeveného skutková podstata přestupku podle § 185 vod. zák. pouhým znečištěním vody není dána. Ale stížnost vykládá cit. nál. nesprávně. Jak bylo právě uvedeno, záleží i podle názoru nss skutková podstata uvedeného přestupku ve »znečištění vody škodlivými látkami«. Pasus rozhodovacích důvodů cit. nál., jehož se stížnost dovolává, neobsahuje nic více, než že se v něm vyvrací mínění hájené tehdejší stížností Rybářského klubu v N., podle něhož již pouhé znečištění vody, resp. pouhé nezachování koncesní listiny zakládá skutkovou povahu uvedeného přestupku. Skutkovou podstatu přestupku podle § 185 cit. zák. čl. tvoří tedy: znečištění vody škodlivými látkami.
Skutková podstata přestupku je tedy dána, byla-li voda znečištěna, a stalo-li se znečištění toto škodlivými látkami. Škodlivými látkami pak jsou již podle obecného významu toho slova takové látky, které jsou způsobilé přivodili škody, tedy látky, které mají schopnost způsobiti škodu ať již na zdraví, či na statcích inaterielních, jako na příklad na existujících právech vodních, resp. užitcích vodních. K založení skutkové podstaty uvedeného přestupku se tedy nevyžaduje, aby znečištěním vody škodlivými látkami škoda skutečně již nastala, nýbrž stačí, když znečištění takové je způsobilé škody přivoditi, tedy když znečištění je toho rázu, že jest dána možnost, aby škoda nastala.
Tvrdí-li tedy stížnost, že nebylo prokázáno, že ryby lekly následkem látek z cukrovaru tekoucích, pak uplatňuje okolnost pro posouzení zákonitosti nař. rozhodnutí nerozhodnou; z toho plyne, že není vadou řízení, nebyla-li zjištěna příčinná souvislost mezi povahou vypouštěných vod a zhynutím ryb. Že pak znalecký posudek, který položen byl za základ rozhodnutí prvé stolice, připouští možnost zhynutí ryb následkem znečištění vody v řece Nitře odpadními vodami cukrovaru, uznává i st-1 sám.
Jde tedy jen ještě o to, zda v konkrétním případě byla voda řeky Nitry znečištěna takovými látkami z cukrovaru ve V., které byly způsobilé přivoditi škody, zejména škody na stavu ryb v řece.
Žal. úřad potvrdil v tomto směru rozhodnutí druhé stolice jednak z důvodů trestně-policejního rozsudku prvé stolice, jednak opřel svoje rozhodnutí o další důvod, t. j. o doznání st-lovo, že jisté škodlivé vody bez usazování tekly z cukrovaru do mlýnského kanálu a tím mohly v jisté míře znečistiti vodu řeky Nitry. Proti tomu namítá stížnost 1. že pro odsouzení obžalovaného nestačí doznání obviněného, nýbrž že podle všeobecných a základních zásad řízení trestního musí býti doznání podepřeno i jinými důkazy, 2. že doznání může se vztahovati toliko na fakta, nikoliv však na jejich kvalifikaci, takže posouzení škodlivosti dotčených látek příslušelo úřadu a nikoli st-li.
Žádnou z těchto námitek nemohl nss uznati důvodnou.
Třebaže doznání obviněného není snad za okolností dostatečným důkazem o činu jemu za vinu kladeném, není výtka stížnosti, že žal. úřad neprávem se spokojil se st-lovým doznáním, odůvodněná, neboť ve skutečnosti žal. úřad se nespokojil s jeho doznáním, nýbrž opřel svoje rozhodnutí i o důvody rozsudku prvé stolice, tedy nejen o výsledek místního řízení z 22. února 1924, nýbrž i o posudek státních výzkumných ústavů zemědělských v Bratislavě a o posudek zemědělsko-technického oddělení župního úřadu v Nitře.
Pokud pak jde o námitku ad 2., uvážil nad to nss, že otázka, zda určitá látka je způsobilá škodu přivoditi, není otázkou právní. Neboť otázka, zda látka ta má určité fysické, resp. chemické vlastnosti, jest otázka skutková a uznal-li obviněný existenci takových fysických vlastností, není procesní překážky, která by úřadu bránila od skutečnosti stranou uznané vycházeti.

Citace:

Č. 9529. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 417-419.