Č. 9535.

Živnostenské právo: 1. Může majitel koncese hostinské schváleného náměstka kdykoliv od volati? — 2. Jest věcí majitele koncese, aby — žádaje za schválení pachtýře — sám uvedl »důležité příčiny«, pro které nemůže provozovati živnost osobně. — 3. Úřad živnostenský není povinen vyříditi kladně žádost bývalého pachtýře živnosti, který této vlastnosti byl zbaven, za opětné schválení pachtýřem již proto, že soudním rozsudkem bylo vysloveno, že majitel živnosti je povinen žádati za schválení jeho pachtýřem.
(Nález ze dne 4. prosince 1931 č. 6136.)
Věc: Rudolf B. v Ch. proti ministerstvu obchodu o schválení pachtýřem živnosti.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost
Důvody: Výměrem osp-é v R. z 11. listopadu 1925 byl st-l schválen pachtýřem hostinské a výčepnitké živnosti, udělené Františku H. pro dům čp.... v Ch. — Majitel živnosti oznámil podáním ze 3. března 1926 živn. úřadu, že odvolává st-le jako pachtýře a že bude živnost osobně provozovati. Toto oznámení vzala osp v R. výměrem ze 13. března 1926 na vědomí, zaslala st-li opis tohoto výměru a poukázavši na možnost odvolati se, sdělila mu, že jeho živn. oprávnění zaniklo tím, že byl jako pachtýř odvolán. Na tento výměr podal st-l stížnost.
Podáním z 20. února 1927 žádal st-l, aby byl schválen pachtýřem živnosti hostinské a výčepnické Františka H. duto svoji žádost opřel o vykonatelný kontumační rozsudek okr. soudu v R. z 9. září 1926, jímž byl majitel živnosti uznán povinným, aby žádal u okresního úřadu v D. za schválení st-le pachtýřem řečené živnosti. St-l uvedl, že tento rozsudek nahražuje podle § 367 exek. ř. žádost majitele živnosti za schválení st-le pachtýřem hostinské a výčepnické živnosti, udělené pro dům čp.... v Ch., předložil pak výměr téhož soudu z 11. února 1927, jímž byl st-l zmocněn podati na místo Františka H. žádost za své schválení pachtýřem jeho živnosti.
Žádost tato byla zamítnuta výměrem osp-é v R. z 28. února 1927 v podstatě z toho důvodu, že soudní rozsudek v soukromoprávní při sám o sobě není dostatečným důvodem k tomu, aby správní úřady udělily veřejnoprávní právo k provozování hostinské živnosti pachtýřem. — I z tohoto výměru podal st-l odvolání. Rozhodnutím zsp-é v Praze ze 17. prosince 1927 bylo zamítnuto jak odvolání st-lovo z výměru osp-é ze 13. března 1926 tak i odvolání st-lovo z výměru osp-é z 28. února 1927, a sice prvé z toho důvodu, že majiteli živnosti hostinské a výčepnické přísluší výhradné právo volné disposice ohledně provozování této živnosti buďto osobně nebo schváleným náměstkem, jehož odvolání může majitel koncese kdykoli požadovati, druhá pak z důvodů rozhodnutí prvé stolice s tím dalším podotčením, že úřad živn. řečeným soudním rozhodnutím není nikterak vázán ve svém volném uvážení, zda jsou tu dány důležité příčiny pro schválení pachtýře ve smyslu § 19 odst. 3 živn. řádu, kdežto škoda majetková, která st-li případně vznikla tím. Že majitel koncese nezažádal o nové schválení st-le nájemcem, může býti uplatňována pouze cestou soukromoprávní.
Dalšímu odvolání, které st-l z tohoto rozhodnutí zsp-é podal, nevyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého.
O stížnosti uvážil nss:
Nař. rozhodnutím byly v cestě instanční vyřízeny dva souběžné spory a to: 1) spor o otázku, zda živn. úřad právem mohl vžiti na vědomí oznámení majitele koncese hostinské a výčepnické, v němž st-le jako nájemce své živnosti hostinské odvolal a prohlásil, že živnost tu bude dále provozovati osobně a 2) spor o to, zda živn. úřad byl povinen st-le na jeho podání z 20. února 1927 znovu schváliti za pachtýře této živnosti hostinské a výčepnické.
Stížnost nekonkretisuje sice stižní body s tou přesností, aby výslovně označovala, proti které části nař. rozhodnutí ten který stižní bod směřuje, z obsahu stížnosti však lze přece s dostatečnou určitostí seznati, že proti rozhodnutí ve sporu ad 1) se brání námitkou, že i když majitel koncese není podle § 19 živn. řádu omezen v tom směru, zda chce provozovati živnost hostinskou a výčepnickou osobně nebo pachtýřem, přece jen, když pachtýř byl úřadem schválen, schválení takové zakládá i pro schváleného pachtýře samostatná práva rázu veřejnoprávního, na základě nichž pachtýř koncese vystupuje v adm. řízení samostatně jako strana a nabývá nejenom práva provozovati živnost na místě majitele koncese, nýbrž nastupuje i ve vztahu k úřadu podle platných předpisů na jeho místo a přejímá vůči úřadu určitá práva a povinnosti majitele koncese. Na tom prý nemění nic okolnost, že právo st-lovo jakožto právo pachtýře je právem odvozeným a že majitel koncese může případně svým právem volně disponovati.
V námitce této opírá se stížnost o vývody nál. Boh. A 4335/25, jejž také výslovně cituje, přehlíží však, že nálezem tím byla ex professo řešena otázka, zda schválený náměstek při provozování živnosti hostinské má rekursní legitimaci proti opatření úřadu, jímž vzato bylo na vědomí oznámení koncesionáře, že náměstka odvolává, kdežto v případě dnešního st-le legitimace st-lova žal. úřadem vůbec popřena nebyla. Ježto tedy stížnost námitkou svrchu uvedenou dovozuje jen právo vystupovati v řízení adm. jako strana a toto právo st-li nař. rozhodnutím odepřeno nebylo, míjí se námitka ta úplně svého cíle.
Proti vlastnímu výroku žal. úřadu, že majitel koncese hostinské a výčepnické může schváleného náměstka kdykoli odvolati, stížnost nekonkretisuje žádných stižních bodů ve smyslu § 18 zák. o ss, naopak právo volné disposice svým právem majiteli koncese výslovně přiznává. Proti výroku ad 2) namítá stížnost v podstatě: 1. že úřady správní vůbec neřešily otázku, zda žádost st-lova o schválení st-le pachtýřem vyhovuje předpokladům § 19 odst. 3 živn. řádu a zda st-l k provozování živnosti hostinské a výčepnické je schopen, nýbrž zcela bezdůvodně rozhodovaly o tom, že soudní rozhodnutí má účinek pouze soukromoprávní, nevážíc úřad správní, ježto st-l netvrdil, že rozsudek soudní jest okolností sám o sobě dosti důležitou, aby jako pachtýř byl schválen. Rozsudku toho dovolával se st-l jen pro odůvodnění své procesní legitimace ku podání žádosti; 2. že úřad měl z moci úřední (»bylo věcí správního úřadu«) zavěsti o žádosti st-lově příslušné šetření a zjistiti, zda jsou u st-le dány zákonné předpoklady, aby za pachtýře živnosti hostinské byl schválen, tím spíše, když st-l již výměrem osp-é v R. z 11. listopadu 1925 byl schválen a majitelem koncese hostinské později bezdůvodně odvolán; 3. že st-l jako důležitý důvod pro svoje schválení pachtýřem uvedl okolnost, že hostinec byl majitelem koncese a majitelkou domu st-li na dobu 10 let pronajat, takže majitel koncese, pokud nájem st-lův trvá, ani živnost tu v onom domě provozovati nemohl. Mimo to byl prý st-l již výměrem osp-é z 11. listopadu 1925 jako pachtýř schválen, při čemž bylo zjištěno, že jsou dány důležité příčiny ve smyslu § 19 živn. řádu a že st-l je k provozování živnosti jako pachtýř schopen.
O těchto námitkách uvážil nss:
Podle § 19 odst. 2 živn. řádu má živnost hostinská a výčepnická býti zpravidla provozována samým majitelem koncese. Podle odst. 3. téhož paragrafu může živn. úřad jen z důležitých příčin povoliti, že tato živnost smí býti provozována náměstkem nebo propachtována. Důležitými příčinami mohou býti jen takové okolnosti, které majiteli koncese brání, aby živnost mohl provozovati osobně, ať již jsou to poměry osobní (rodinné), majetkové či jiné. Ježto pak právo osobního výkonu živnosti hostinské a výčepnické z vůle zákona jest pravidlem, jest na majiteli živnosti té, aby ony důležité příčiny, ze kterých živnost nemůže provozovati osobně, úřadu prokázal, nebo aspoň aby je uvedl. Ze zákona nelze dovoditi povinnost úřadu, aby i po existenci důležitých důvodů ve smyslu § 19 živn. řádu z moci úřední pátral.
Stížnost nemá tudíž pravdu, domníva-li se, že žal. úřad měl po existenci důvodů pro schválení st-le pachtýřem pátrati z moci úřední. Ani ta okolnost, že st-l již jednou a sice výměrem osp-é v R. z 11. listopadu 1925 pachtýřem živnosti hostinské v dotyčném domě byl schválen, nemohla pro posouzení věci býti směrodatnou, ježto nehledě ani k tomu, že odvoláním st-le jako pachtýře a vzetím na úřední vědomost oznámení majitele koncese, že živnost bude na dále provozovati osobně, schválení to se stalo neúčinným, nemohou okolnosti, které svého času byly důvodem pro schválení st-le pachtýřem, beze všeho dalšího býti považovány za splněné i v přítomnosti. Jest tedy námitka ad 2. bezdůvodná.
Tím však padá i námitka ad 1.; nad to neuvedl st-l ve svém podání z 20. února 1927, které bylo podkladem adm. řízení, konkrétních důležitých příčin, ze kterých majitel koncese hostinské a výčepnické živnost tu nemůže provozovati osobně, nýbrž vylíčiv, jak k rozsudku okresního soudu v R. z 9. září 1926 došlo, a odvolávaje se na předpis § 367 ex. ř. prohlásil toliko, že nahražuje prohlášení Františka H., kterým ho přihlašuje znovu jako pachtýře. St-l žádal, aby na základě cit. rozsudku provedena byla opětně přihláška st-le jako pachtýře hostinské koncese Františka H.
Jestliže tedy za tohoto stavu věci úřad neshledal v podání tom žádných důvodů pro schválení st-le pachtýřem a neshledal-li důvodu takového ani v rozsudku okr. soudu v R. z 9. září 1926, jehož se st-ledině dovolával, nelze úřadu činiti výtky nezákonnosti nebo vadnosti řízení a je tedy i námitka ad 1. bezdůvodná.
V námitce ad 3. uvádí sice stížnost, že st-l již v řízení správním uváděl důležitý důvod, pro který majitel koncese nemůže živnost hostinskou a výčepnickou provozovati osobně. Leč námitka tato jest v rozporu se správními spisy, ježto v min. odvolání st-l námitku toho obsahu neuplatňoval. —

Citace:

Č. 9535. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 432-435.