Č. 9572.

Zaměstnanci veřejní: žádost přeloženého státního úředníka za poukaz diet z důvodu vedení dvojí domácnosti podle usnesení ministerské rady z 19. července 1919 a z 9. prosince 1919 nelze zamítnouti jen z důvodu, že žadatel k ní nepřiložil listinného důkazu o tom, že nemohl přestěhovat svoji rodinu do nového působiště z důvodu nedostatku bytu.
(Nález ze dne 22. prosince 1931 č. 16647.) Věc: Dr. Joseí M. v B. proti ministerstvu pošt a telegrafů (odb. rada Dr. Frt. Holub) o diety.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týká diet z důvodu vedení dvojí domácnosti, se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Výnosem žal. úřadu ze 4. dubna 1929 byl st-1, vrchní poštovní komisař při ředitelství pošt a telegrafů v P. podle § 67 služ. pragm. přeložen z moci úřední k ředitelství pošt a telegrafů v B., kdež službu nastoupil dne 8. července 1929. Žádostí z 7. července 1929 žádal st-1 o přiznání diet z důvodu vedení dvojí domácnosti. Žádost tuto zamítl žal. úřad výnosem ze 3. září 1929 z důvodů, že přeloženi st-lovo nelze pokládati za nezaviněné a že st-1 neprokázal, že nemůže pro úředně zjištěný nedostatek bytů v B. přestěhovati svou domácnost z P. do B. Nejsou tedy dány v jeho případu podmínky výnosu ze 4. srpna 1919. Do tohoto výnosu podal st-1 stížnost k nss. Řízení o této stížnosti bylo vzhledem k tomu, že st-1 tuto svoji stížnost vzal zpět, usnesením z 28. března 1930 zastaveno.
Podáním z 25. dubna 1930 zažádal st-1 opětně o přiznání diet z důvodu vedení dvojí domácnosti neb o povolení mimořádné výpomoci. Žádost tuto zamítl žal. úřad výnosem z 24. května 1930. jenž zní: »Opětné žádosti vrchního poštovního komisaře Dra Josefa M. v B. o přiznání diet z titulu vedení dvojí domácnosti nevyhovujeme, a to z důvodů, pro které jsme mu diety ty odepřeli přiznati již výnosem z 3. září 1929. Rovněž nevyhovujeme jeho žádosti o povolení opětné peněžité výpomoci«.
Proti tomuto rozhodnutí, pokud zamítlo st-lovu žádost o přiznání diet z důvodu vedení dvojí domácnosti, čelí nynější stížnost. Nss uvážil o ní takto:
Žal. úřad zamítl, st-lem uplatňovaný nárok na diety podle shora uvedeného: 1. jednak proto, že přeložení st-lovo z P. do B. nelze pokládati za nezaviněné, 2. jednak proto, že st-1 neprokázal, že nemůže pro úředně zjištěný nedostatek bytů v B. přestěhovati svou domácnost z P. do B.
ad 1. Proti tomuto důvodu brojí st-1 námitkou, že byl přeložen z P. do B. podle § 67 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z. z moci úřední bez jakéhokoliv zavinění, že nebyl pořádkově neb disciplinárně trestán, že ostatně služební pragmatika nějaké přeložení v důsledku trestu pořádkového neb disciplinárního u státních úředníků nezná. Za zaviněné mohlo by prý býti pokládáno jen přeložení na vlastní žádost úředníkovu. Žádný z uvedených důvodů v daném případě však nepřiléhá.
Správnost či nesprávnost nař. rozhodnutí s hlediska těchto vývodů stížnosti nemohl nss přezkoumati, ježto se nař. výnos v tomto směru spokojil rčením: »že přeložení st-lovo nelze pokládati za nezaviněné«. Z výroku tohoto nelze seznati, na podkladě kterých skutkových okolností a kterých průvodů a na podkladě které právní normy žal. úřad dospěl k názoru, že přeložení st-lovo »nelze pokládati za nezaviněné«, či jinak řečeno, na podkladě kterých skutkových a právních podkladů dospěl k přesvědčení, že st-1 své přeložení zavinil, a tím se zbavil nároku na diety z důvodu vedení dvojí domácnosti po rozumu usnesení mm. rady z 19. července 1919. Ale pak trpí nař. rozhodnutí v tomto směru vadou, kteráž nejen znemožnila st-li řádnou obranu, nýbrž i nss-u znemožnila, aby nař. rozhodnutí v tomto bodě přezkoumal co do jeho zákonitosti po rozumu § 2 zák. o ss. Vadu tuto dlužno kvalifikovati za vadu podstatnou ve smyslu § 6 odst. 2 zák. o ss. Vadu tuto nemůže odstraniti okolnost, že žal. úřad teprve nyní v odvodním spise blíže naznačuje důvody svého rozhodnutí, ježto vývody tyto nemohou nahraditi nedostatečné odůvodnění nař. rozhodnutí samotného, jelikož tím nebyla st-li poskytnuta možnost, aby — jak mu ukládá § 18 zák. o ss — mohl již v písemné stížnosti náležitě se braniti.
ad 2. I v tomto směru shledal nss nař. rozhodnutí vadným.
Podle zásad ovládajících řízení správní jest správní úřad povinen, není-li ovšem tomu odporujících zákonných ustanovení, zavěsti o žádosti strany další řízení ex offo a vyšetřiti důležté okolnosti (Boh. A 578/20, 593/20), provésti o nich důkazy a protidůkazy, které za nutné uzná, (Boh. A 518/20), a sděliti výsledky šetření a provedených důkazů a protidůkazů před rozhodnutím žadateli, aby týž ještě v řízení správním mohl k výsledkům šetření zaujati své stanovisko a mohl po případě nabídnouti důkazy další. Že by při žádostech o přiznání diet z důvodu vedeni dvojí domácnosti byl žadatel povinen pod ztrátou nároku již hned v žádosti veškeré pro rozhodnutí důležité okolnosti prokázati, nelze ze žádné platné normy právní vyvoditi. Proto dospívá nss na podkladě těchto vývodů k právnímu názoru, že žádost státního úředníka za poukaz diet z důvodu vedení dvojí domácnosti podle usnesení min. rady z 19. července 1919 a z 9 prosince 1919 nelze zamítnouti již a jen z důvodu, že žadatel nepřiložil k ní listinného důkazu o tom, že nemohl přestěhovati svoji rodinu do nového působiště z důvodu nedostatku bytu.
Jestliže proto žal. úřad o žádosti st-lově z 25. dubna 1930 šetření, které snad pokládal za nutné nekonal, pokud se týče výsledky konaného šetření a průvodů st-li nesdělil ani v řízení správním ani v nař. rozhodnutí, nýbrž se spokojí pouhým konstatováním, že st-1 »neprokázal, že nemůže pro úředně zjištěný nedostatek bytu přestěhovati svou domácnost z P. do B.«, pak nutno řízení pokládali i v tomto směru za vadné.

Citace:

Č. 9572. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 519-521.