Č. 9580

Vodní právo: Za jakých předpokladů lze vodní oprávnění, spojené s bývalým mlýnem, pokládati za zaniklé?
(Nález ze dne 23. prosince 1931 č. 8504.)
Věc: Obec Č. proti zemskému úřadu v Praze o zrušení vodního oprávnění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Manželé František a Františka K. a František a Marie F., jako vlastníci mlýna v Č., domáhali se u býv. osp v Lanškrouně výroku, že vodní právo, jež příslušelo kdysi k mlýnu č. p. 565 v Č., jehož držitelem jest obec Č., zaniklo tím, že celé vodní dílo s veškerým zařízením, určeným k výkonu propůjčených vodních oprávnění, bylo úplně zrušeno. Okresní úřad v Lanškrouně, vykonav o žádosti komisionelní jednání podle § 84 vod. zák., výměrem z 9. ledna 1929 žádosti této nevyhověl v podstatě z toho důvodu, že podle výsledku šetření u býv. vodního díla č. p. 565 zaniklo de facto jen využití vodní síly, odpadající od pramene a studně Vrbovky příslušnými vodními stroji, přívodní a odvodní náhon původního vodního díla však dosud trvá, takže lze kdykoli využití vodní síly vodními stroji obnoviti.
Odvolání, jež z výměru toho podali jmenovaní žadatelé, zemský úřad v Praze nař. rozhodnutím vyhověl a napadený nález pro nezákonnost zrušil z těchto důvodů: Při vodoprávním řízení bylo nesporně konstatováno, že u býv. mlýna čp. 565 v Č. zanikly veškeré hlavní konstruktivní části vodního díla (vantroka, vodní kolo a lednice), a že zůstaly jen neupravené strouhy, přivádějící vodu z pramenů Javorky a Vrbovky. Jest nesporné, že vodní dílo ve stavu, v jakém bylo v době vodoprávního řízení, jest neschopno výkonu oprávnění, které mu příslušelo. Tím však, že § 26 vod. zák. č. 71/1870 z. z. čes. byla vyslovena reální vlastnost vodního práva, spjato bylo právo nerozlučně s dílem, pro něž bylo propůjčeno, sdílí s ním jeho osud a v důsledku zániku vodního díla jako takového zaniká i vodní právo s dílem nerozlučně spjaté. Za zánik vodního díla jest pak považovati uvedení díla do takového stavu, že bez podstatných nových zařízení není schopno výkonu oprávnění. Ježto v daném případě jest u mlýna čp. 565 předpoklad tento splněn, není výrok vodoprávního úřadu o trvání vodního oprávnění tohoto mlýna zákonem odůvodněn a byl proto zrušen.
O stížnosti, vytýkající tomuto rozhodnutí zmatečnost. resp. odpor se spisy a nezákonnost, uvažoval nss takto: Z obsahu nař. rozhodnutí jako celku jest zřejmo, že žal. úřad rozhodl jako stolice odvolací podle předpisu § 80 odst. 1 vl. nař. č. 8/28 ve věci samé, neboť proti první stolici, která uznala, že vodní oprávnění, o něž šlo, trvá, prohlásil je za zaniklé. Žal. úřad tedy nález první stolice ve skutečnosti změnil, třebaže z nepřesné stylisace enuntiátu nař. rozhodnutí o sobě, v němž bylo vysloveno, že se nález ten zrušuje pro nezákonnost, bylo by lze usuzovati jen na jeho kasatorní povahu, t. j. na pouhé odstranění výroku první stolice, aniž byl nahražen jiným meritorním rozhodnutím.
Nař. rozhodnutí zbudováno jest na nesporné a při komis, jednání také konstatované skutečnosti, že z býv. mlýna čp. 565 v Č., změněného v hostinec, odstraněny byly úplně veškeré mlýnské stroje, a že zrušena byla veškerá hlavní konstruktivní jeho zařízení jako vodního díla, takže vodní dílo jest nyní v takovém stavu, že není způsobilé, aby v něm byla vykonávána vodní oprávnění, jež bývalému mlýnu příslušela. Z této skutečnosti usoudil žal. úřad, že vodní dílo zaniklo, a z toho pak vyvodil dále, že důsledkem zániku vodního díla jest i zánik vodního práva se zaniklým dílem spojeného, jako práva podle své povahy reálního. Žal. úřad vycházel tedy z předpokladu, že v době, kdy deklaroval zánik sporného vodního oprávnění, bylo ono ještě spojeno s realitou označenou čp. 565.
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí zmatečnost, resp. odpor se spisy namítajíc, že tento předpoklad, z něhož žal. úřad vycházel, se nesrovnává se skutečností. Stížnost uvádí, že stěžující si obec smlouvou trhovou z 1. března 1921 prodala býv. mlýn čp. 565 v Č. spolku »Národní dům čsl. socialistů v Č.«, ale bez vodního práva, které s ním bylo spojeno. Toto vodní právo bylo podle dříve již vyžádaného vodoprávního konsensu osp-é v Lanškrouně z 12. listopadu 1920 přeneseno a omezeno na pozemky č. k. . .., jež byly odepsány od mlýna čp. 565 z vložky č.. .. a připsány do vložky č. . .. pozemkové knihy č.-ské do vlastnictví stěžující si obce, kdež jsou dosud zapsány. O tom učiněn byl také ve vodní knize l.-ské příslušný zápis s tím, že zřízení jakéhokoli vodního díla na realitách, které příště mají býti držiteli vodního práva, totiž na uvedených pozemcích, je přípustné jen po předchozím vodoprávním souhlasu osp-é v Lauškrouně.
Tuto námitku stížnosti, pokud se jí vytýká odpor se spisy, shledal nss důvodnou. Již v žádosti zúčastněných stran o prohlášení, že vodní oprávnění, spojené s býv. mlýnem čp. 565 v Č. zaniklo, bylo uvedeno, že mlýnská budova byla odprodána. Ve zprávě okresního úřadu v Lanškrouně z 21. února 1929, kterou bylo předloženo žal. úřadu odvolání zúčastněných stran z rozhodnutí první stolice, bylo poukázáno k tomu, že obec č.-ská odprodala všechny nemovitosti kromě poz. parcel čk...., jež zůstaly v jejím vlastnictví, a že bylo pod č. .. . povoleno přenesení vodního práva na tyto pozemky s podmínkou, že zřízení jakéhokoli vodního díla na realitách, které mají býti napříště držiteli vodního práva, jest přípustné jen na základě vodoprávního konsensu osp-é v Lanškrouně.
Z této zprávy, ve správních spisech založené a k žal. úřadu podle jeho podacího razítka také došlé, mohl a měl žal. úřad seznati, že vodní oprávnění, jež příslušelo původně býv. mlýnu čp. 565 jako vodnímu dílu, bylo od tohoto původního provozovacího díla již odděleno a se souhlasem vodoprávního úřadu přenešeno na jinou nemovitost, totiž na shora uvedené pozemky, s nimiž podle stavu správních spisů je spojeno, což podle 2. odst. § 26 čes. vod. zák. č. 71/1870 není zásadně nemožno. Zprávu tuto žal. úřad však zřejmě přehlédl, neboť jinak nemohl by vycházeti v nař. rozhodnutí z předpokladu, že sporné vodní oprávnění jest ještě spojeno s býv. mlýnem čp. 565 a vysloviti, že se zánikem tohoto vodního díla zaniklo.
Z toho plyne, že skutková podstata, na které žal. úřad založil svůj výrok o zániku sporného vodního oprávnění, odporuje spisům, pročež bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss, aniž nss mohl řešiti otázku, v řízení správním neřešenou, zdali a pokud přenesení vodního oprávnění na uvedené pozemky založilo zamýšlené právní účinky.

Citace:

Č. 9580. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 549-551.