Č. 9544.

Řízení správní. — Samospráva obecní: 1. Lhůta daná úřadem straně k odstranění formálních vad odvolání (§ 19, odst. 3 vl. nař. č. 8/1928) se neprodlužuje o dny poštovní dopravy doplněného odvolání. — 2. Starosta obce (nebo jeho náměstek) pověřený obecní radou sepsáním odvolání za obec, není oprávněn uděliti sám o své újmě plnou moc advokátovi, aby odvolání za obec podal.
(Nález ze dne 10. prosince 1931 č. 17867.)
Věc: Obec L. proti zemskému úřadu v Brně o odmítnutí odvolání.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměry z 18. května 1929 vyvlastnil okresní úřad ve Št. podle zák. č. 43/28 na stavbu čtyř rodinných domků čtyři části obecní parcely č. kat. ... ve L. Z těchto výměrů podal Dr. Adolf B., advokát ve Št., v zastoupení obce L. odvolání a připojil k němu plnou moc podepsanou prvním náměstkem a čtyřmi radními. Výměrem ze 7. října 1929 odmítl zemský úřad v Brně o odvolání tom meritorně rozhodovati z těchto důvodů: »Zemský úřad, zkoumaje z moci úřední podle § 17 odst. 3 vl. nař. č. 8/28 plnou moc, zjistil, že podepsaní zástupcové obce L. nebyli oprávněni zmocniti Dra B. k podání odvolání v zastoupení obce L., poněvadž obecní rada se vůbec neusnesla, aby byla zmocněna třetí osoba k podání odvolání jménem obce. Usnesením obecní rady ve L. z 25. května 1929 byl pouze pověřen sepsáním rekursu náměstek starosty M. Zem. úřad vzhledem ke shora uvedenému výsledku zkoumání plné moci zamítá odvolání Dra B., poněvadž není legitimován podati odvolání v zastoupení obce L. Zem. úřad vrátil Dru B. odvolání s vybídnutím, aby v případě, že se obecní rada neusnesla, by k podání odvolání byl splnomocněn zástupce, nýbrž jen aby bylo podáno odvolání, dal odvolání podepsati starostou obce nebo v případě jeho zaneprázdnění nebo podjatosti prvním náměstkem starosty. Po opatření podpisu obecního orgánu bylo by lze míti za to, že odvolání bylo podáno přímo obcí. K odstranění této formelní vady dal zem. úřad Dru B. podle § 19 odst. 3 vl. nař. č. 8/28 15denní lhůtu ode dne doručení tohoto vyzvání s upozorněním, že uplyne-li lhůta bezvýsledně, bude podané odvolání pokládáno za neučiněné. Vyzvání to bylo doručeno Dru B. 14. září 1929, takže odvolání mělo bytí zem. úřadu vráceno po odstranění formelní vady nejdéle dne 30. září 1929 (29. září byla neděle). Odvolání došlo však zem. úřadu po odstranění formelní vady až 1. října 1929, tedy po uplynutí stanovené lhůty. V důsledku toho považuje zem. úřad odvolání obce L. za neučiněné, a nemůže se jím vůbec meritorně zabývati. Výslovně se podotýká, že podle § 36 odst. 4 vl. nař. č. 8/28 se lhůty o dny poštovní dopravy, vyjímajíc případ uvedený v § 75 odst. 2, neprodlužují.«
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Stížnost namítá, že žal. úřad neprávem vztáhl předpisy § 36 spr. říz. na lhůtu k reprodukci odvolání, a tvrdí, že předpis § 75 spr. říz., podle něhož dny poštovní dopravy se do odvolací lhůty nevčítají, platí i co do lhůt pro opětné předložení odvolání.
Tomuto názoru nemohl nss přisvědčiti, ježto předpis § 75 odst. 2, že lhůta je zachována, bylo-li odvolání v podací lhůtě podáno na poštu k dopravě úřadu, u něhož má býti odvolání podáno, spolu s ustanovením § 36 odst. 4, že se lhůty o dny poštovní dopravy, vyjímajíc případ § 75 odst. 2, neprodlužují, zcela jasně svědčí tomu, že běží o výjimku stanovenou jedině pro lhůtu k podání odvolání, nikoliv však i pro lhůty dané podle § 19 odst. 3 cit. vl. nař. k odstranění formelních vad podání, jímž podle § 19 odst. 1 jest i odvolání. Za tohoto stavu mohl tedy úřad podle § 19 odst. 3 spr. ř. právem podané odvolání prohlásiti za neučiněné.
Strana namítá dále, že již odvolání původně podané formálně vyhovovalo, že nebylo proto důvodu je vraceti k odstranění formálních vad, a že proto úřad nebyl oprávněn odmítati meritorní jeho vyřízení. V tom směru stížnost uvádí, že se obecní výbor ve L. dne 25. května 1929 usnesl podati odvolání, tímto odvoláním pověřil náměstka starosty M., který prý vypracováním a podáním odvolání pověřil Dra B. plnou mocí jím vlastnoručně podepsanou, a tvrdí, že byl zmocněnec M. oprávněn podle všeobecných právních zásad zmocnění přenésti na osobu třetí, když opak nebyl mu obecní radou zakázán. — Ani tyto námitky neshledal nss důvodnými.
Je mylný názor stížnosti, že náměstek starosty, oprávněný jménem obce podati odvolání, sám může pověřiti právního zástupce zastoupením obce, neusnesla-li se obecní rada na opaku. Podle § 7 zák. č. 76/19 tvoří obecní rada sbor, který se za předsednictví starostova (resp. v případě § 65 zák. č. 75/19 jeho náměstka) usnáší o všech věcech, které podle zákona nejsou výslovně vyhraženy obecnímu zastupitelstvu anebo podle nařízení zákonných, po případě usnesení obecního zastupitelstva nejsou vzneseny na starostu. Mezi tyto věci patří i ustanovení zástupce obce v právních záležitostech, neboť podle § 33 mor. ob. zříz. není takové opatřeni výslovně vyhraženo obecnímu zastupitelstvu, není ani podle zákona vzneseno na starostu (§ 52 mor. obec. zříz.) a nebylo na něho přeneseno ani usnesením obecního zastupitelstva. Proto teprve plná moc zákonných zástupců obce, doložená průkazem o tom, že se obecní rada usnesla pověřiti Dra B. podáním odvolání za obec, byla by formelně bezvadnou legitimací jeho k podání odvoláni. Takového usnesení tu však nebylo. Bylo tu jen usnesení obecní rady podati rekurs. Náměstek starosty M. byl pověřen jen sepsáním rekursu. Obecní rada nebyla ostatně ani oprávněna ustanoviti, kdo z jejích členů rekurs má podati, protože obec zastupuje již podle zákona starosta obce, resp. jeho náměstek, kteří jsou jako zákonem ustanovení zástupčí orgánové její povinni usnesení obecní rady provésti, a tudíž i podati rekurs, na němž se obecní rada usnesla. Avšak i kdyby byla přes to obecní rada pověřila podáním rekursu náměstka starosty M., nebylo by lze v tom spatřovati soukromo-právní plnou moc, pro niž by platily předpisy § 1005 a násl. o. z. o., a zejména jeho § 1010. Ale pak šlo tu o nedostatek plné moci, jejž úřad byl oprávněn i povinen podle § 17 odst. 3 spr. říz. odstraniti způsobem v § 19 odst. 3 uvedeným.

Citace:

Č. 9544. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 451-453.