Č. 9564.

Cesty (Podk. Rus): Úmluva o paušalovaném placení poplatků za používání mýtných objektů podle § 100 odst. 2 zák. čl. 1:1890 není smlouvou soukromoprávní.
(Nález ze dne 19. prosince 1931 č. 17914.)
Věc: Mořic W. v Užhorodě proti zemskému úřadu v Užhorodě o přestupek zák. čl. 1:1890.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Policejní ředitelství v Užhorodě jako policejní trestní soud 1. stolice rozsudkem ze 17. května 1929 uznalo st-le vinným přestupkem § 143 odst. 3 zák. čl. 1:1890, jehož se dopustil tím, že projel se svými povozy objektem mýtných stanic, aniž zaplatil povinné mýtné poplatky, od 1. do 31. srpna 1928 77krát, od 1. do 30. září 1928 50krát, od 1. do 31. října 1928 75krát, v listopadu 1928 44krát, v prosinci 1928 52krát a v lednu 1929 84krát, do dnešního dne dluží nájemcům mýta za všecky tyto jízdy celkem částku 3198 Kč a platiti nechce, a odsoudilo ho k peněžité pokutě 300 Kč, pro případ nedobytnosti k 15dennímu uzamčení.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání podanému proti uvedenému rozsudku z důvodů v něm uvedených, vzav podle výsledků řízení za prokázánu skutkovou podstatu trestního činu na základě výpovědí svědků a doznání obviněného.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto: —
Podle § 100 odst. 2 zák. čl. 1:1890 jest každý, kdo mýtného objektu (veřejných cest, mostů a převozů, viz § 81) použije, povinen platiti úředně stanovené mýtné poplatky, není-li od mýta osvobozen podle § 99 tohoto zákona. Při stanovení těchto poplatků má býti podle § 85 cit. zák. hleděno k tomu, že mýtné právo nemůže býti zdrojem výdělku, a jest sazbu mýtných poplatků upraviti tak, jak jest odůvodněna mírou a způsobem použití mýtného objektu. Z ustanovení těch je zřejmo, že mýtné poplatky jsou úředně stanovené dávky, jež se vybírají za užívání silnic, mostů a jiných komunikací na úhradu nákladů, jež užívání to způsobuje, že tedy jde o dávku povahy veřejnoprávní. Z této veřejno-právní povahy mýtných poplatků plyne, že i způsob vybírání těchto dávek, tedy i úmluvu o paušalovaném placení mýtných poplatků lze posuzovati jen podle norem práva veřejného. Mýlí se proto stížnost, pokládá-li úmluvu takovou za smlouvu rázu soukromoprávního. Potom však padá její námitka, že úmluva taková nemůže býti jednostranně zrušena, neboť námitka ta jest opřena jedině o právní názor, že úmluva o paušalování mýtných poplatků jest povahy soukromoprávní, který však — jak bylo uvedeno — jest nesprávný.

Citace:

Č. 9564. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 503-504.