Č. 9465.

Učitelstvo: 1. Předpis § 30 odst. 6 zák. č. 104/26 týká se také nároků učitelů veř. škol nár. na aktivní požitky služební, vzniklých před účinností tohoto zák. — 2. Předpis § 30, odst. 6, věty 1 zák. č. 104/26 nezavedl tříletou lhůtu k uplatnění nároku na služ. příjmy.
(Nález ze dne 7. listopadu 1931 č. 14923.)
Prejudikatura: Boh. A 9300/31.
Věc: František Š. v O. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o doplatek požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podáním ze 4. září 1926 domáhal se st-l propočtení služební doby podle § 7 zák. č. 470/19. Výnosem ze 16. listopadu 1928 zšr mor. propočetla mu jeho služební dobu tak, jako kdyby byl nastoupil dne 1. měsíce, následujícího po vykonání zkoušky učitelské dospělosti, t. j. ode dne 1. srpna 1914, a vyslovila, že jeho služební doba činí ke dni 1. ledna 1921 celkem 8 roků, 5 měsíců. V důsledku tohoto nového propočtení služební doby stanovila zšr žadatelovu dobu služební, započítatelnou ke dni 1. ledna 1926, 13 roky, 5 měsíci, po zaokrouhlení na celá půlletí 13 roky, 6 měsíci, a poukázala mu ode dne 1. července 1927 požitky 5. stupně. V závěru uvedla zšr toto: »Nároku na doplatek rozdílu služebních požitků, kteréž přísluší žadateli podle tohoto nového propočtení, a požitků dřívějšími dekrety poukázaných, nabývá žadatel teprv ode dne 1. října 1923. Na doplatek za dřívější dobu nemá nároku vzhledem k ustanovení § 30 odst. 6 učit. zák., jelikož neuplatnil tohoto nároku do tří roků od jeho vzniku. Nárok podle § 7 zák. č. 470/19 vznikli žadateli připsáním doložky k vysvědčení způsobilosti, t. j. dne 28. února 1920, uplatnil jej však teprv žádostí ze dne 4. září 1926.« — Odvolání zamítlo min. škol. nař. výnosem z důvodů rozhodnutí zšr-y a odpovědělo na vývody odvolání.
O stížnosti uvažoval nss takto:
St-l hájí právní thesi, že předpisu § 30 odst. 6 věty druhé zák. č. 104/26 na případ st-lův použiti nelze, ježto předpis ten má na zřeteli toliko nároky na doplatky na služební příjmy učitelů veř. škol národních, jež vznikly za účinnosti zákona toho. K této své thesi dospívá stížnost jednak poukazem k tomu, že teprve prvá věta cit. § 30 odst. 6 určila 3letou lhůtu k uplatnění nároků těch, jednak úvahou, že podle znění cit. § 30 platí 3letá lhůta k uplatňování nároku na doplatky jen pro případy, v nichž byl učitel povinen k uplatňování nároku v této lhůtě. Ježto povinnost taková byla stanovena teprve zákonem č. 104/26 s účinností od 1. ledna 1926, dopadá prý předpis § 30 teprve na nároky vzniklé poúčinnosti jeho, resp. lze počátek 3leté lhůty položiti teprve na den 1. ledna 1926. — Nss neuznal stanovisko stížnosti důvodným.
Podle 1. věty § 30 odst. 6 zák. č. 104/26 může učitel, byly-li mu vyplaceny služební příjmy nižší, než mu podle vydaných výměrů příslušely, nebo nebylo-li učiněno z moci úřední opatření o zvýšení služebních příjmů, na něž má podle platných předpisů nárok, uplatňovati nárok na doplatek scházejících částek pouze do 3 roků od splatnosti té které nesprávně vyplacené částky. Nemůže tedy v obou uvedených případech požadovati výplatu jemu příslušejících příjmů za dobu delší 3 let, počítajíc od splatnosti té které nesprávně vyplacené částky. Totéž platí podle 2. věty cit. § 30, pokud zvláštní předpisy jinak nestanoví, o nedoplatcích na služební příjmy, jestliže učitel svůj příslušný nárok, ač byl k tomu podle platných předpisů povinen, neuplatnil do 3 roků od vzniku nároku. Čili jinými slovy učitel veř. školy národní může podle 2. věty § 30 učit. zák. v případech, v nichž byl podle platných předpisů povinen uplatniti svůj nárok na vyšší služební příjmy, nárok ten však do 3 let od jeho vzniku neuplatnil, požadovati doplatky scházejících částek pouze za tři léta od splatnosti té které částky. Zákon mluví zcela všeobecně o nárocích na doplatky služebních příjmů, resp. o jejich zániku, nestanoví však, že by předpis 2. věty dopadal toliko na případy, v nichž byl učitel podle platných předpisů povinen uplatniti nárok do 3 let. Naopak zákon stanoví 3letou lhůtu preklusní nově a má na mysli takové uplatnění nároku, jaké podle předpisů ten který nárok upravujících bylo předepsáno vůbec. Čte proto nesprávně stížnost uvedený předpis, chce-li vztahovati obrat »ač byl k tomu podle platných předpisů povinen« na slova do tří rodů od vzniku nároku. Takovému výkladu brání také doslov dotčeného místa zákona, které přec oddělilo čárkami řečenou vloženou větu od ostatního obsahu 2. věty odst. 6 § 30 cit. zák. Nelze tedy z doslovu cit. 2. věty odst. 6 § 30 učit. zák. nic dovoditi pro názor stížnosti, že se ustanovení to týká jen nároků vzešlých za účinnosti zák. č. 104/26, resp. že lze počítati lhůtu 31etou teprve od 1. ledna 1926.
Než argumentace stížnosti selhává i pokud svůj shora uvedený názor snaží se opříti o to, že prý teprve § 30 odst. 6 věta 1 zavedla 3letou lhůtu k uplatnění nároku na služební příjmy. Jak patrno ze znění tohoto ustanovení, není v něm určena žádná lhůta, v níž by měl resp. musil určitě dožadovati se opravy nesprávně z moci úřední vyměřených, resp. vyplácených služebních příjmů; tím méně pak lhůta 3letá. Naopak ustanovení to nevylučuje uplatnění nároku samého i po uplynutí delší než 3leté lhůty od vzniku nároku, normuje však, že nárok na doplatky zaniká uplynutím 3 let od splatnosti té které částky. Není proto přiléhavou ani argumentace stížnosti, opřená o znění prvé věty § 30 odst. 6 učit. zák., a nemůže zdůvodniti názor st-lův, že se ustanovení cit. paragrafu týká jen nároků vzniklých za účinnosti učitelského zákona. Ostatně obíral se nss výkladem uvedeného předpisu již v nál. Boh. A 9300/31, kde vyslovil a odůvodnil právní názor, že předpis § 30 odst. 6 zák. č. 104/26 se týká také nároků učitelů veř. škol národních na aktivní služební požitky, vzniklých před účinností tohoto zákona.
Z předeslaného jde, že je základní hledisko stížnosti o tom, že právo státní správy odpírati nedoplatky na služební příjmy za dobu delší 3 let je omezeno na ony nároky, které vzešly učiteli veř. školy národní teprve za účinnosti zákona toho, mylné a nemá opory v zák.
Na tom nemůže nic změniti ani ustanovení § 42 cit. zák., kterého se stížnost dovolává a v němž vidí »zvláštní předpisy« ve smyslu § 30 odst. 6 věty 2 učit. zák. Podle jejího názoru bylo prý omezeno cit. ustanovením všeobecné pravidlo § 30 odst. 6 resp. z něho vyloučeny případy, jež vznikly před účinností učitel, zákona. Nehledíc ani k tomu, že »zvláštními předpisy« v 2. větě odst. 6 § 30 učit. zák. lze vzhledem k souvislosti s předchozí větou cit. paragrafu rozuměti jen normy, které by stanovily jinou preklusi nároku na doplatky, než o které je řeč v 1. větě uvedeného odst. 6 § 30 učit. zák., nejsou závěry stížnosti důvodné z těchto úvah: Paragraf 42 připouští, aby i za účinnosti zákona učitelského byl proveden za určitých předpokladů zápočet určité doby pro postup do vyšších požitků podle dosavadních ustanovení. Ustanovení toto nemá vzhledem k předpisu § 23 odst. 1 cit. zák., který zrušil — vyjímajíc předpisy o zápočtu služby legionářské — všechny předpisy, jimiž se přiznává nárok na zápočet určité doby pro postup do vyšších požitků, jiné povahy než povahy výjimky z pravidla, že za účinnosti zákona učitelského neplatí předpisy, které dávaly nárok na zápočet určitých služeb do postupu. Ustanovení to nemá však vztahu k otázce, za jak dlouhou dobu lze požadovati nedoplatky na služební příjmy učitele veř. školy národní, resp. zda se předpis § 30 odst. 6 týká nároků na nedoplatky za dobu neomezenou.
Dovolával-li se zástupce stížnosti při veř. ústním líčení k vůli zdůvodnění stanoviska st-lova nál. Boh. A 9409/31 a dovozoval-li z něho, že předpisu § 30 odst. 6 nelze použiti v konkrétní věci st-lově, jest k tomu jen poznamenati, že nález ten řešil podle svého obsahu otázku, lze-li použiti předpisu § 30 odst. 5 učit. zák. na případy, kdy školský úřad nevyhověl žádosti učitele veř. školy národní o přiznání výhod plynoucích z ustanovení § 7 zák. č. 470/19, a tedy otázku podstatně jinou, než o kterou jde v dnešním sporu. V tomto byla st-li přiznána výhoda propočtu služebních let v důsledku antedatování vysvědčení způsobilosti ve smyslu cit. § 7 zák. č. 470/19 a jde toliko o výplatu služebních příjmů jako jednoho z důsledků přiznání výhody té. Jest tedy punctum litis in concreto jiné a nekryje se s věcí, o kterou šlo v nálezu citovaném právním zástupcem st-lovým.
Že by předpis § 30 odst. 6 věty 2 nedopadal na případ st-lův proto, že nebyl st-l vůbec povinen podle platných předpisů upravujících nárok jeho na přiznání zvýšených příjmů, nárok ten uplatniti, st-l v řízení správním nevytýkal, v důsledku čehož neměl žal. úřad příčiny, aby přezkoumal věc st-lovu s tohoto hlediska. Chce-li výtku tu snad činiti stížnost větou »ostatně bylo provedení učit. zák. a tím i poukaz zvýšených požitků před 1. lednem 1926 povinností školských úřadů a nebylo skutečně povinností učitele, aby sám své nároky uplatňoval,« přichází s výtkou tou opožděně.

Citace:

Č. 9465. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 258-261.