Č. 9463.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní. — Řízení správní (Podk. Rus): Rozhodnutí městského notářského úřadu v Mukačevě (vydané za platnosti zák. č. 125/27) o opravném prostředku proti platebnímu výměru okresní nemocenské pojišťovny na pojistné v částce nižší 200 Kč, má platnost konečnou.
(Nález ze dne 5. listopadu 1931 č. 16146.) Prejudikatura: Boh. A 9323/31.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Mukačevě proti zemskému úřadu v Užhorodě o nemocenské, invalidní a starobní pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Stěžující si pojišťovna předepsala platebním výměrem ze 14. dubna 1928 Jakubu G. za příspěvkové období od 26. února 1928 do 31. března 1928 za jeho zaměstnance Ladislava C. pojistné nemocenské 24 Kč a invalidní a starobní 28 Kč 50 h. Stížnosti, jež do výměru toho podal zaměstnavatel, městský notářský úřad v Mukačevě rozhodnutím ze 13. března 1929 vyhověl a v odpor vzatý výměr zrušil z toho důvodu, že Ladislav C. byl u Jakuba G. zaměstnán příležitostně a přihlášku na vyzvání kontrolora podepsala dcera zaměstnavatelova, nikoli zaměstnavatel. K tomuto rozhodnutí bylo připojeno poučení, že se lze z něho odvolati k župnímu úřadu v Mukačevě. Nař. rozhodnutím zemský úřad v Užhorodě odvolání stěžující si pojišťovny z rozhodnutí první stolice nevyhověl z důvodů v něm uvedených, k nimž podotkl, že dalším šetřením bylo zjištěno, že Ladislav C. není nádeníkem z povolání, nýbrž jest zaměstnán na majetku svého otce a jen příležitostně vypomáhá u jiných hospodářů.
Uvažuje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané, musel se nss zabývati — třebaže mu stížnost svými námitkami nedává k tomu podnětu — z povinnosti úřední především otázkou, zda nař. rozhodnutí bylo vydána úřadem k tomu kompetentním. Na tuto otázku nutno odpověděti záporně z těchto úvah:
Rozhodnutí městského notářského úřadu v Mukačevě, který rozhodl o stížnosti zaměstnavatelově do platebního výměru stěžující si pojišťovny, tedy jako politický úřad 1. stolice, jemuž podíle § 239 zák. č. 221/24 náleží rozhodovati o opravných prostředcích proti výměrům nositelů pojištění (§ 189), bylo vydáno dne 13. března 1929, tedy po 1. červenci 1928, kteréhožto dne v zemi Slovenské a Podkarpatoruské nabyl účinnosti zákon o organisaci politické správy č. 125/27 (srov. hlavu druhou odst. 1 tohoto zák.). Platební výměr pojišťovny, jemuž stížností bylo odporováno, zněl jen na zaplacení pojistného v úhrnné částce 52 Kč 50 h. Šlo tedy o spor, jehož předmětem bylo pouze peněžité plnění, nepřesahující částky 200 Kč. Podle čl. 8 odst. 3 zák. č. 125/27 jest odvolání při sporech, jejichž předmětem jest pouze peněžité plnění nepřesahující této částky nepřípustné, takže o opravném prostředku proti platebnímu výměru okresní nemocenské pojišťovny, předpisujícímu podle zák. č. 221/24 pojistné nižší než 200 Kč, rozhoduje v době účinnosti zák. č. 125/27 okresní úřad s platností konečnou. Tento právní názor vyslovil a podrobně odůvodnil nss v nál. Boh. A 9323/31. Nález týká se sice rozhodnutí okresního úřadu, zásada v něm vyslovená platí však také o rozhodnutí městského notářského úřadu v Mukačevě, jenž v daném případě v 1. stolici rozhodl, neboť podle § 3 zák. č. 125/27 města se zvláštním statutem a se zřízeným magistrátem, k nimž náleží i město Mukačevo, vykonávají ve svém obvodu podle svých zřízení městskými notářskými úřady působnost okresního úřadu, z čehož plyne, že při posuzování otázky konečnosti jejich rozhodnutí o opravném prostředku k nim podaném platí totéž, co o obdobných rozhodnutích úřadů okresních.
Předpokladem pro rozhodovací kompetenci zemského úřadu jako stolice odvolací po dni účinnosti zák. č. 125/27 jest podle čl. 8 odst. 2, aby opravný prostředek k němu vznesený byl podán ve sporu, v němž předmět peněžitého plnění přesahuje částku 200 Kč, neboť jen v takovém případě byl zemský úřad příslušný, aby o opravném prostředku jako instance odvolací rozhodl. Tento předpoklad v daném případě však splněn nebyl, ježto předmět sporu uvedenou částku nepřesahoval. Nař. rozhodnutí bylo tedy vydáno podle toho úřadem k věcnému rozhodnutí o odvolání po zákonu nepříslušným, a mělo býti proto žal. úřadem odmítnuto. Leč žal. úřad nemohl by se omeziti jen na toto odmítnutí, nýbrž měl povinnost v odpor vzaté rozhodnutí, obsahující nesprávné poučení o přípustnosti odvolání z něho k župnímu úřadu v Mukačevě, resp. zemskému úřadu v Užhorodě, jímž strana se řídila, ex offo zrušiti a naříditi 1. stolici, aby straně vydala rozhodnutí nové se správným právním poučením (srov. nál. Boh. A 3234/24, 4105/24, 5543/26 a j.). Poněvadž se tak nestalo, byla tím způsobena vada řízení, a to vada podstatná, neboť byla s to, aby st-lce způsobila procesně-právní újmu, že místo, aby podala do konečného rozhodnutí 1. stolice stížnost k nss-u, podala nepřípustnou stížnost k žal. úřadu.

Citace:

Č. 9463. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 253-255.