Č. 9499.

Samospráva obecní: O povinnosti k náhradě škody podle § 5 fin. novely č. 329/21 může zsv rozhodovati jen jako úřad odvolací v mezích námitek vznesených oprávněným subjektem.
(Nález ze dne 20. listopadu 1931 č. 13526.)
Věc: Jan N. a spol. ve Št. (adv. Dr. M. Mandl z Plzně) proti zemskému správnímu výboru v Praze o náhradu škody z hospodářské správy obce.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud vyslovilo náhradní povinnost st-lů, zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Osk v Plzni usnesla se dne 7. května 1926 podle §§ 8, 13, 14, 15, 16 a 19 zák. ze 7. února 1919 č. 76 Sb. a podle §§ 5, 8, 10, 14 a 15 zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. uznati, že obecní starosta obce Št. Jakub Ch. ručí za škodu obci vzniklou při provádění podniku elektrárenského a že jest povinen obci Št. škodu tu nahraditi a výrok ten podrobně odůvodnila. Ohledně členů obecního zastupitelstva v důvodech svého rozhodnutí uvedla toto: Osk nepřehlíží ovšem účast členů obecní rady a obecního zastupitelstva, kteří, důvěřujíce starostovi jakožto hlavě obce, jeho jednání trpěli nebo přímo schvalovali; u členů obecního zastupitelstva nebylo však lze použiti § 15 zák. č. 76/19, resp. § 10 zák. č. 329/21, protože obecní zastupitelstvo, usnášejíc se o vydání na elektrický podnik pamatovalo vždy současně na úhradu jednak zápůjčkami, jednak později obecními rozpočty.«
Odvolání starosty Jakuba Ch., z rozhodnutí toho podanému, vyhověl zsv v Praze nař. rozhodnutím potud, pokud při škodě z elektrisace vzniklé nebyla uznána povinnost k náhradě škody i u členů obecního zastupitelstva, hlasujících ve schůzi dne 16. dubna 1921, v tomto směru rozhodnutí osk zrušil a uznal, že k náhradě škody povinni jsou i bývalí členové zastupitelstva, dnešní st-lé; jinak odvolání zamítl jako bezdůvodné.
Rozhodnutí toto, pokud obsahuje výrok o povinnosti k náhradě škody dotyčných členů obecního zastupitelstva, odůvodnil zsv takto:
Osk rozhodujíc zároveň i o odpovědnosti jednotlivých členů tehdejšího zastupitelstva, vedena byla právním názorem, že povinnost k náhradě škody nelze tu vysloviti, i když spoluvina jejich se uznává, a to proto, že není tu podmínek § 10 fin. novely. Názor tento není však správný, poněvadž § 16 cit. zák. výslovně stanoví všeobecnou odpovědnost z hospodářské správy obce i pro členy obecního zastupitelstva, kterážto odpovědnost se liší od ručení, upraveného pro specielní případ § 10 fin. novely. A tu jest přihlédnouti k tomu, že všichni členové obecního zastupitelstva přítomní ve schůzi z 16. dubna 1921 projevili souhlas s výplatním opatřením obecního starosty a stali se tak spoluvinníky na škodě, která prokazatelně, jak již dovoženo, z onoho činu obci vzešla. Uplatňuje-li st-l ve své stížnosti tuto okolnost, bylo nutno po této stránce rozhodnutí osk zrušiti a vysloviti, že i dotyční členové jsou povinni k náhradě způsobené škody.«
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané všemi těmito členy obecního zastupitelstva uvážil nss takto:
Rozhodnutí osk obsahuje kromě zvláštního výroku, jímž byla uznána povinnost býv. starosty k náhradě škody, ještě další passus, v němž se praví, že osk nepřehlíží účast členů obecního zastupitelstva, že však u nich nemůže použiti ustanovení § 15 zák. č. 76/19 resp. § 10 zák. č. 329/21. V tomto passu osk jest spatřovati další judikátní výrok toho obsahu, že členové obecního zastupitelstva k náhradě škody obci způsobené povinni nejsou. Z rozhodnutí osk mohla se ovšem odvolati jak obec, jež zvláště mohla napadnouti výrok, jímž nebylo uznáno na náhradní povinnost členů obecního zastupitelstva, tak také bývalý starosta, jehož obrana proti rozhodnutí tomu mohla směřovati buďsi proti tomu, že vůbec byl uznán povinným škodu nahraditi, nebo také proti tomu, že byla uznána výlučně jen jeho náhradní povinnost, kdežto spoluodpovědnost ostatních členů obecního zastupitelstva a tudíž také jejich povinnost škodu společně s ním nahraditi, byla vyloučena.
Z uvedeného rozhodnutí osk však obec odvolání nepodala. S odvoláním proti rozhodnutí tomu vystoupil jediné bývalý starosta obce, obrana jeho pak poukazovala k tomu, že jako člověk málo školený vedl správu obce s nejlepším úmyslem podle vzoru dřívějších starostů a že o veškerých vydáních a příjmech vždy ve schůzi obecního zastupitelstva referoval a obecnímu zastupitelstvu účty a rozpočty vždy předkládal. Podstatou této obrany jest tedy, že nebylo tu nijakého zavinění býv. starosty a nemůže proto ani býti náhradní povinnosti, kdežto obrana toho obsahu, jež by sice uznávala zavinění a náhradní povinnost bývalého starosty, ale dovozovala, že není tu výlučně jen zavinění jeho, nýbrž i ostatních členů obecního zastupitelstva a tudíž i jejich spoluodpovědnost za škody obci způsobené, v opravném prostředku býv. starosty shledána býti nemůže.
Vydávaje nař. rozhodnutí, vystupoval žal. úřad jako úřad instanční, jemuž bylo rozhodnouti o odvolání, jež k němu bylo podáno z rozhodnutí osk, která v odpor vzatý výrok vydala v mezích § 5 odst. 4 obec. fin. novely.
Jest ovšem pravda, že bezprostřední dohlédací úřad, jímž v dnešním sporu byla osk, může podle cit. § 5 odst. 4 obec. fin. novely vydati výrok o náhradní povinnosti ze své vlastní moci a že příslušnost tohoto úřadu k vydání výroku takového není vázána předpokladem, že výroku toho bylo se zákrokem obce dovoláno, leč oprávnění takto z moci úřední zakročiti přísluší podle cit. normy pouze a výlučně bezprostřednímu úřadu dohlédacímu, kdežto úřadu vyššímu, rozhodujícímu v pořadu správních stolic o odvolání z výroku bezprostředního úřadu dohlédacího, jest se omeziti jen na přípustné petity odvolání, přes jejichž hranice příslušnost tohoto vyššího úřadu, podmíněná procesním zákrokem obce nebo postiženého, jako stolice odvolací nesahá.
Jestliže tedy za tohoto stavu práva z rozhodnutí osk, jež uznávajíc náhradní povinnost býv. starosty spoluodpovědnost ostatních členů obecního zastupitelstva neuznala, bylo podáno odvolání jen býv. starostou, obrana jeho pak dovozovala jediné, že nebylo tu s jeho strany zavinění, aniž vznesena byla jako obrana případná námitka, že sice jeho zavinění tu je, že však spolu s ním stihá odpovědnost též ostatní členy obecního zastupitelstva, bylo se žal. úřadu omeziti na zkoumání, zda jest tu či není zavinění býv. starosty, kdežto o tom, zda jest tu zavinění a tedy i spoluodpovědnost ostatních členů obecního zastupitelstva, žal. úřad rozhodovati příslušen nebyl. Učinil-li tak, vybočil z hranic příslušnosti, jež mu jako úřadu odvolacímu vymezena jest přípustným obsahem odvolání.

Citace:

Č. 9499. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 340-342.