Č. 9386.

Živnostenské právo: Otázku, zdali jde o osoby ustanovené pro vyšší výkony služební ve smyslu § 73, odst. 3 živn. ř., posuzovati je podle povahy výkonů těchto osob a nikoliv se zřetelem k výkonům jiných zaměstnanců téhož závodu.
(Nález ze dne 22. září 1931 č. 13389.)
Věc: Vladislav Č. a spol. v P. (adv. Dr. Jos. Chmelík z Prahy) proti ministerstvu obchodu (za zúč. pomocnickou hromadu příslušníků grémia pražského obchodnictva Dr. Josef Kubišta z Prahy) o členství pomocnické hromady příslušníků grémia pražského obchodnictva.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zsp potvrdila rozhodnutí magistrátu hl. m. Prahy, kterým bylo vysloveno, že st-lé jsou členy pomocnické hromady příslušníků grémia pražského obchodnictva, a tudíž povinni platit jí příspěvky, protože jejich zaměstnání nelze pokládati za vyšší služební výkony, nýbrž za obyčejné a pravidelné vzhledem k většímu rozsahu živnosti zaměstnavatelských firem i vzhledem k počtu osob u nich zaměstnaných. Na povaze výkonu nemění nic měsíční výplata platu a sjednaná šestinedělní, resp. měsíční výpověď. Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání st-lů, poněvadž nezastávají vedoucích míst, lišících se jak způsobem práce, tak samostatnou rozhodovací mocí od prací ostatních zaměstnanců. Proto nelze je považovati za osoby určené pro vyšší služební úkony (§ 73 odst. 3 živn. řádu), nýbrž za živnostenské pomocníky (§ 73 odst. 1 živn. řádu), takže při řešení této otázky nerozhoduje ani jejich titul ani způsob platu.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Právní základ pro řešení dané otázky tvoří předpis § 73 odst. 3 živn. řádu, jehož se také nař. rozhodnutí dovolává, a který ustanovuje, že mezi pomocné pracovníky nepatří osoby, které pro vyšší úkony služebné obyčejně s ročním nebo měsíčním služným jsou ustanoveny, jako: dílovedoucí, mechanikové, faktoři, účetní, pokladníci, výpravčí, kresliči, chemikové a pod.
Znění zákona neposkytuje opory pro oceňování služebního výkonu tím způsobem, že se výkon určitého zaměstnance srovnává s výkony ostatních zaměstnanců podniku, a přiznává se vyšší kvalifikace jen výkonu relativně nadřazenému. Textu zákona odpovídá jen takové oceňování služebního výkonu, které zkoumá výkon sám o sobě a hledí jen k těm okolnostem, které leží ve službě samé nebo jsou s ní spojeny. Podle toho jest nutno přihlížet zejména k tomu, jakou práci zaměstnanec skutečně koná a jaké vedlejší práce se na něm požadují; jaké povahy jest jeho práce (duševní, manipulační atd.), jaké kvalifikace, jakých odborných znalostí, jakých schopností vyžaduje, jakou důvěryhodnost předpokládá a jaký význam a důležitost má pro podnik.
V případech, které jsou tu na sporu, neuznal žal. úřad, že by st-le bylo lze označiti, jak oni tvrdili, za osoby ustanovené pro vyšší úkony služebné po rozumu cit. ustanovení § 73 odst. 3 živn. ř., vycházeje z právního názoru, že kvalita těchto osob jest určována srovnáním jejich výkonů s prací ostatních zaměstnanců téhož závodu. V důsledku toho vyslovil pak, že sluší je považovati za živn. pomocníky ve smyslu § 73 odst. 1 živn. ř., kteří jsou podle § 106 odst. 2 příslušníky společenstva a tudíž podle §§ 106 odst. 4 a 120 odst. 3 členy pomocnické hromady.
Poněvadž však právní názor, na němž je vybudováno nař. rozhodnutí, není ve shodě s ustanovením § 73 odst. 3 živn. ř., jehož význam byl shora vyložen, musilo býti nař. rozhodnutí zrušeno podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 9386. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 66-67.