Č. 9412.Pojištění penisijní: Rozvrhu úhrady drahotních přídavků k důchodům podle zák. o pensijním pojištění ve smyslu čl. 1. vl. nař. č. 186/27 není na závadu, že předpis prémií nenabyl ještě právní moci. (Nález ze dne 10. října 1931 č. 14718.) Věc: Firma Syenit, povážská asbestová škridlicová továrna, úč. spol. v P., proti ministerstvu sociální péče o pensijní pojištění. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost. Důvody: Zemská úřadovna Všeobecného pensijního ústavu v Bratislavě předepsala stěžující si firmě výměrem z 22. března 1928 19 1/4 % drahotní příspěvek k úhradě drahotních přídavků k důchodům pensijního pojištění za rok 1927 z úhrnné částky 20898 Kč ve výši 4022 Kč 87 h. V námitkách proti výměru tomu podaných, uváděla firma, že v částce 20898 Kč obsaženo jest také pojistné 9630 Kč, které sice v r. 1927 zaplatila za 4 své zaměstnance, aby se vyhnula exekuci, že se však z příslušných platebních výměrů odvolala. Domáhala se toho, aby 19 1/4 % drahotní příspěvek byl vyměřen z 20898 Kč po odpočtení těchto 9630 Kč, tedy jen ze zbytku 11268 Kč částkou 2169 Kč 08 h. Zároveň žádala, aby z předepsaného jí a zaplaceného drahotního příspěvku 4022 Kč 87 h uvedená částka 2169 Kč 08 h byla odečtena, a zbytek 1853 Kč 79 h jako přeplatek byl jí zemskou úřadovnou vrácen. Zemský úřad v Bratislavě námitky firmy zamítl a v odpor vzatý výměr potvrdil z těchto důvodů: Podle vl. nař. č. 186/27 § 7 uhradí nositel pojištění přídavky vyplacené ve správním roce 1927 rozvrhem na své členy-zaměstnavatele v poměru prémií v tomto správním roce předepsaných. O okolnosti, že zaměstnavatel popírá pojistnou povinnost a pravoplatnost vyměření prémií, nelze při posuzování platnosti napadnutého výměru vůbec uvažovati, neboť zákon o drah. přídavcích nemá nikde ustanovení, podle něhož by se drah. přídavky měly předpisovati jen z prémií pravoplatně vyměřených, ježto mluví jedině o prémiích v r. 1927 předepsaných. Výměr úřadovny jest proto správný a zakládá se na shora cit. nař. Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. soc. péče odvolání firmy z rozhodnutí toho podanému, jež potvrdilo z důvodů v něm uvedených, k nimž podotklo, že v citaci vl. nař. č. 186/27 byl § 7 uveden patrně nedopatřením místo článku 1. a 2. téhož nař. K vývodům odvolání pak poznamenalo, že jeho rozhodnutí nijak nepředbíhá rozhodnutí o opravných prostředcích, jichž firma užila proti některým předpisům prémií, uskutečněným v roce 1927. O stížnosti uvažoval nss takto: — Stížnost nepopírá, že ve správním roce 1927 byly jí předepsány prémie v úhrnné částce 20898 Kč, a že na tomto základě vypočtený a k placení jí předepsaný drah. příspěvek činí 4022 Kč 87 h. Stížnost namítá však, že z částky 20898 Kč měly býti odpočteny prémie 9630 Kč, a že drah. příspěvek měl býti vyměřen jen ze zbytku 11268 Kč a to proto, poněvadž proti předpisu prémií ve výši 9630 Kč firma rekurovala, a dovozuje, že zaplacením částky 4022 Kč 87 h přeplatila drahotní příspěvky o 1853 Kč 79 h, kteroužto částkou jest Zemská úřadovna bezdůvodně obohacena a proto povinna peníz ten firmě vrátiti. Z obsahu této námitky jest zřejmo, že podle právního názoru stížnosti neměl býti drah. příspěvek vyměřen z prémií 9630 Kč z toho důvodu, že prémie v této výši nebyly ještě firmě předepsány pravoplatně. S tímto právním názorem stížnosti však souhlasiti nelze. Podle § 7 odst. 1 zák. o drah. přídavcích k důchodům podle zák. o pensijním pojištění č. 299/21 a čl. 1. vl. nař. o úhradě těchto přídavků č. 186/27 nositel pojištění uhradí přídavky vyplacené ve správním roce 1927 rozvrhem na své členy-zaměstnavatele v poměru prémií v tomto správním roce předepsaných. Z ustanovení toho plyne, že základem pro poměrný rozvrh drah. přídavků na zaměstnavatele jsou toliko prémie předepsané, t. j. výše prémií tak, jak byly předepsány. Ani cit. zákon ani vl. nař. nevyžadují pro řečený rozvrh nic jiného, než předepsání prémií, zejména nikoli, aby prémie byly předepsány pravoplatně. Příčilo by se všeobecně uznávané zásadě interpretační, kdyby do zákona bylo vkládáno něco, co z jeho doslovu nevyplývá. Praví-li zákon jen »prémií předepsaných pak jest nepřípustné, aby do obratu toho byl vkládán ještě požadavek, aby prémie byly předepsány pravoplatně, a význam cit. ustanovení byl takto restriktivně interpretován, neboť pro takovýto omezující výklad není v cit. předpisech žádné opory. Podle nich jest rozhodná toliko skutečnost, že prémie ve správním roce předepsány byly. Na tom, stalo-li se tak pravoplatně, nésejde. Předepsala-li Zemská úřadovna firmě drah. přídavek podle výše prémií, jak v r. 1927 byly předepsány, nelze právem tvrditi, ani že by k tomu nebyla po zákonu oprávněna, ani že by se byla na újmu firmy, která jej zaplatila, jednostranně obohatila, ježto Zemská úřadovna pro předepsání jeho měla právní titul v cit. normách. Praví-li žal. úřad v nař. rozhodnutí, že se jím nepředbíhá rozhodnutí o opravných prostředcích, jež firma proti některým předpisům prémií v r. 1927 podala, uznává tím sám, že nař. rozhodnutí na řešení otázky důvodnosti těchto opravných prostředků nemá vlivu, a že nemá proto v té příčině významu prejudiciálního. Stížnost vykládá si tedy mylně tento pasus nař. rozhodnutí, tvrdí-li, že se v něm uznává jisté prejudicium pro řečenou otázku. Stěžující si firma nemůže se jím proto cítiti poškozena v žádném svém subj. právu. Stížnost musila proto býti zamítnuta jako bezdůvodná.