Č. 9549.

Občanství státní. — Domovské právo. — Řízení před nss-em: Proti rozhodnutí min. vnitra o státním občanství určité osoby, kterým min. prejudicielně řešilo též otázku domovské příslušnosti této osoby, nemůže si k nss stěžovati obec, která popírá toliko správnost prejudicielního řešení otázky dom. práva.
(Nález ze dne 12. prosince 1931 č. 18179.)
Věc: Město Berehovo proti ministerstvu vnitra o domovské právo.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost. Důvody: Usnesením správní komise města Berehova z 30. prosince 1927 bylo vyhověno žádosti Dra Morice K., aby mu byl vydán domovský list této obce. Z tohoto rozhodnutí odvolal se městký notář v Berehově. Maje rozhodovati o tomto odvolání, předložil župní úřad v Mukačevě spisy civilní správě Podk. Rusi, aby dříve bylo rozhodnuto o tom, zda Dr. Moric K. je čsl. státním občanem. Civ. správou byly spisy předloženy min. vnitra, jež nař. výnosem vyslovilo, že Dr. K. nenabyl čsl. státního občanství ve smyslu § 1 odst. 1 zák. č. 236/20, poněvadž konaným šetřením nebylo prokázáno, že by uvedený byl nejpozději dnem 1. ledna 1910 získal a od té doby nepřetržitě měl domovské právo v území někdejšího mocnářství Rak.-Uher., jež náleží nyní Čsl. republice. U žadatelů, obsažených v protokolu města Berehova ze 3. února 1908, mezi nimiž jmenovaný pod pol. 34 je uveden, po zaplacení dávky za přijetí nenásledovalo, jak konaným šetřením bylo zjištěno, výslovné přijetí do domovského svazku, takže je míti za to, že akt zastupitelského sboru města Berehova ze 3. února 1908 byl jen aktem preventivním a nebyl přijetím v protokolu tom uvedených osob do domovského svazku.
Do tohoto výnosu podává k nss stížnost město Berehovo a napadá, jak se ve stížnosti výslovně konstatuje, onu část nař. výnosu, v níž se praví, že akt zastupitelského sboru města Berehova ze 3. února 1908 byl jen aktem preventivním a nebyl přijetím v protokolu tom uvedených osob do domovského svazku. Tuto stížnost uznal nss nepřípustnou.
Podle § 2 zák. o ss rozhoduje nss ve všech případech, kde kdo tvrdí, že byl nezákonným rozhodnutím neb opatřením některého úřadu správního ve svých právech zkrácen. Rozhodnutím nebo opatřením, proti němuž ve smyslu uved. § 2 lze přípustně vésti stížnost, jest tedy jen takový akt správního úřadu, jenž jest způsobilý zasáhnouti do subj. práva, tedy nikoliv každý výrok správního úřadu, nýbrž jen výrok takový, jenž, řeše autoritativně otázku určitého právního poměru, jest jako výrok rozsudečný způsobilý vejíti v právní moc a vytvořiti tak mezi stranami rem judicatam. Naproti tomu není rozhodnutím nebo opatřením ve smyslu uved. § 2 takový výrok, jejž úřad, vyřešiv si jím pro spornou otázku, kterou mu autoritativně bylo rozhodovati, jinou otázku, buďsi právní nebo skutkovou, pouze prejudiciálně, uložil jako součást skutkové podstaty do důvodů, z nichž jeho rozhodnutí ve sporné otázce vzešlo.
Proti výroku, jímž v rozhodnutí úřadu správního vyřešena byla pro spornou otázku prejudiciálně i otázka jiná, není ovšem strana bez obrany, neboť může správnost úsudku úřadu v otázce prejudiciální napadnouti stížností proti výroku judikátnímu, jenž na onom úsudku je založen, to však právě jen v relaci k výroku judikátnímu v tom smyslu, že dovozuje, že výrok judikátní není po právu, poněvadž otázka prejudiciální byla vyřešena nesprávně. Takto napadati výrok úřadu v otázce prejudiciální může však jen strana, o jejímž právu bylo decidováno výrokem judikátním, nikoli ten, jehož zájmů se sice dotkl výrok o otázce prejudiciální, do jehož práv však nezasáhl sám výrok judikátní.
V daném případě judikátním výrokem žal. úřadu v nař. výnosu jest výlučně sentence, že Dr. Moric K. není čsl. státním občanem, založená na prejudiciálním úsudku, že nenabyl v Berehově domovského práva, poněvadž akt zastupitelského sboru města Berehova ze 3. února 1908 nebyl přijetím osob zde uvedených do domovského svazku, nýbrž jen aktem preventivním. Napadati tento úsudek žal. úřadu mohl by přípustně jen Dr. K., jehož práv se dotýká rozsudečný výrok o státním občanství na úsudku tom založený, a to právě jen ve spojitosti a pro tuto spojitost s výrokem judikátním, jenž jediné jest způsobilý vejíti v právní moc, nemohou jej však napadati osoby třetí, do jejichž práv judikátní výrok žal. úřadu nezasahuje, poněvadž úsudek žal. úřadu v otázce prejudiciální in abstracto rem judicatam netvoří, pročež ani v právní moc vejíti nemůže a není proto ani způsobilý do práv oněch třetích osob zasáhnouti.

Citace:

Č. 9549. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 462-464.