Č. 9483.

Stavební právo (Praha): 1. Soused je legitimován k rekursu proti rozhodnutí, kterým na základě § 6 stav. řádu pražského byla — z důvodu, že je třeba rozšířiti ulici — stanovena stavební čára pro určitý projekt odchylně od regulační čáry plánu polohy. — 2. Stanovení stavební čáry, kterým se rozšiřuje ulice po jedné straně, nezahrnuje změnu plánu polohy.
(Nález ze dne 16. listopadu 1931 č. 27490/28.)
Prejudikatura: Boh. A 7680/28.
Věc: Rada hlavního města Prahy proti zemskému správnímu výboru v Praze o stanovení stavební čáry.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním z 25. května 1927 řízeným na regulační komisi v Praze žádala firma »Sekuritas«, akc. pojišťovna v Praze, za určení stavební čáry pro objekt č. p. ... v Praze. O této žádosti konána byla dne 21. a 22. července 1927 místní komise, při níž projevil zástupce žadatelky souhlas s regulační čárou, schválenou státní regulační komisí, dosud však neprojednanou a nepotvrzenou, a stanovenou s ohledem na silně frekventovanou křižovatku ulice .... odchylně od platné regulační čáry. Tato nová regulační čára vychází od čistého stavebního líce sousedního domu a má směrnici k domu ... s druhé strany sousedícímu a to tak, že řeže při hranici čp.. .. od líce na 6 m. Přítomní zástupci sousedů, majitelů sousedních domů, ohradili se proti povolení stavby v této regulační čáře, poukazujíce na to, že schválení projektu znamenalo by petrifikaci nové regulační čáry, a budoucí zabrání značné částky jejich majetku do regulace.
Rada města Prahy usnesením z 29. července 1927 udělila povolení k novostavbě podle návrhu komise, schválila podle § 6 stav. řádu rozšíření ulice .... při staveništi žadatele a dle toho ustanovení stavební čáry pro tuto novostavbu podle návrhu státní regulační komise a zamítla námitky majitele sousedního domu proti stavbě budovy do této nové čáry.
Proti tomuto rozhodnutí podali majitelé domů čp odvolání, v němž vytýkali, že rozšíření ulice stalo se bez provedení řízení podle § 4 stav. řádu, neboť předmětem komisionelního šetření bylo vlastní stavební povolení k novostavbě a že tedy při tomto komis, šetření odvolatelé námitky proti regulaci vznésti nemohli. V odvolání dále dovozovali, že udělené povolení stavební znamená petrifikaci nové regulační čáry, která, nejsouc ani nutná ani účelná, těžce by odvolatele poškodila.
Stavební sbor hl. m. Prahy usnesením ze 6. září 1927 odvolání vyhověl a odůvodnil zrušení výměru v odpor vzatého v podstatě takto: Ustanovení nové šířky ulice a nové čáry pro dům .... jest zřejmě změnou plánu polohy, ježto mění se poloha i směr ulice. Rozšíření zde děje se jednostranně, čímž stávající osa ulice, která jedině jasně a určité směr a polohu ulice udává, mění svoji polohu a směr. Vycházeti od osy ulice při posuzování tomto jest nutné, i když § 5 stav. řádu výslovně to neurčuje, neboť jinak pojem změny polohy a směru ulice byl by vůbec neurčitý, nejasný a neomezený.« Zabývaje se legitimací odvolatelů k podání námitek proti stanovení stavební čáry pro staveniště, vyslovil stavební sbor, že legitimace tato je dána, poněvadž ustanovení nové stavební čáry a šířky ulice znamená změnu plánu polohy, na níž jsou odvolatelé bezprostředními interesenty.
Z tohoto rozhodnutí 2. instance podali odvolání k zsv jednak rada hlavního města Prahy, jednak stavebník, namítajíce, že v daném případě nejde o změnu polohy ulice podle § 5 stav. řádu, nýbrž o pouhé její rozšíření, o němž přísluší rozhodovati podle § 6 stav. řádu radě městské. Odvolání hlav. města Prahy obsahuje mimo to námitku, že stavební sbor nebyl oprávněn ke stížnosti sousedů věcně rozhodnouti, poněvadž sousedé nebyli určením stavební čáry pro staveniště ve svých právech dotčeni.
Žal. úřad odvolání nevyhověl, odůvodniv své rozhodnutí takto: »Stížnosti uplatňují, že jest městská rada oprávněna stanoviti z důvodů rozšíření ulice regulační, resp. stavební čáru pro sporné staveniště, nehledě k regulační čáře, stanovené v stávajícím schváleném plánu polohy. Z plánů stavebních jest zřejmo, že příslušné rozšíření ulice jeví se jen jako jednostranné rozšíření ulice tak, že při něm nastává změna, resp. pošinutí osy ulice. Jelikož však posunutí osy ulice znamená podle judikatury nss-u změnu směru, resp. polohy ulice, kteréžto záležitosti dlužno projednávati jen podle §§ 4 a 5 stav. řádu, jest zřejmo, že jest stanovisko stížnosti, jako by i ve sporném případě k uvedenému rozšíření ulice stačilo usnesení městské rady podle § 6 stav. řádu, zákonem neodůvodněné.«
St-lka vytýká především jako vadu řízení, že žalovaný úřad nevyřídil námitku jejího odvolání, popírající věcnou legitimaci sousedů ke stížnosti proti povolení stavební čáry pro staveniště. — Nss neuznal tuto námitku důvodnou.
Jest sice pravda, že st-lce nedostalo se na tuto námitku odvolání výslovné odpovědi, ale z obsahu nař. rozhodnutí jest zřejmo, že žal. úřad námitku tuto za důvodnou neuznal, potvrdiv rozhodnutí sboru stavebního, kterým legitimace rekursní majitelům sousedních domů výslovně byla přiznána. Ostatně st-lka sama v nař. rozhodnutí zamítnutí této své námitky shledala a obrací se proti tomu námitkou věcnou, že určením stavební čáry pro staveniště zájmy sousedů nijak dotčeny nebyly, ježto tím právo jejich na určení stavební čáry pro jejich objekty ve shodě s platným plánem polohy zůstalo neztenčeně zachováno, a že proto sousedé neměli práva do rozhodnutí toho si stěžovati. Ale ani této věcné námitce nemohl nss přisvědčiti.
Sluší připustiti, že stanovením stavební čáry pro dům . .. nebyla zároveň stanovena i čára stavební pro domy sousední a že tím není právně vyloučena možnost, aby stavební čára pro domy ty byla stanovena odchylně od čáry stanovené pro dům žadatelův. Přece však nelze přehlížeti, že vzhledem k povaze stavební čáry jakožto souvislé čáry, ohraničující zastavitelnou plochu směrem k veřejnému prostranství, je ustanovení stavební čáry pro jedno staveniště způsobilé vykonávati podstatný vliv na budoucí stanovení stavební čáry pro staveniště sousední, a to tím spíše, je-li odůvodňováno potřebou, rozšířiti ulici, zastavenou souvislou řadou domů, tedy potřebou, která není plně uspokojena stanovením stavební čáry jen pro jediné staveniště, a která nasvědčuje úmyslu, že i u sousedních stavenišť svého času stejná úprava má býti provedena.
St-lka obrací se však také proti názoru, na němž je založeno nař. rozhodnutí, že totiž ustanovení čáry stavební involvuje v daném případě změnu plánu polohy. V tom musil nss na základě této úvahy dáti stížnosti za pravdu:
Paragraf 4 stav. ř. pro hlavní město Prahu č. 40 z. z. čes. z r. 1886 zní: »Zdělání těchto plánů polohy náleží na obec, jíž se týče. Plány polohy buďtež nejdéle za rok ode dne platnosti tohoto řádu stavebního po čtyři týdny veřejně vyloženy a potom sboru obecních starších, pokud se týče výboru obecnímu předloženy, aby o nich usnesení učinil. Tyto plány polohy potvrzuje, jakož i o neshodách a sporech, vzešlých mezi jednotlivými obcemi za příčinou zdělání plánů těch, rozhoduje zemský výbor ve shodě s místodržitelstvím.« Paragraf 5 cit. zák. ustanovuje toto: »Plány polohy, tímto způsobem schválené, platí pro veřejné ulice a náměstí v nich upravené ohledně směru, polohy a niveau, a nesmí při veškerém pozdějším provádění od upravení v tomto trojím ohledu odchylka se státi. Kdyby tedy prodlením času na základě usnesení sboru obecních starších, pokud se týče usnesení toho kterého výboru obecního zamýšlelo se, schválené plány polohy v tomto trojím ohledu změniti aneb je rozšířiti, mohlo by se tak státi toliko způsobem v § 4 ustanoveným. «
Podle ustanovení §§ 4 a 5 cit. zák. jest tedy změny plánu polohy zapotřebí ke každé odchylce ohledně směru, polohy a niveau veřejné ulice a náměstí. Naproti tomu, jde-li pouze o změnu šířky ulice, není třeba prováděti řízení podle § 4, nýbrž jest postupovati podle § 6 cit. zák., který praví, že nastane-li potřeba upraviti šířku tříd (§ 2) a následkem toho také kdykoli v jednotlivých případech nastane potřeba rozhodnouti o ustanovení stavební čáry, vyhraženo jest podle § 125 příslušné usnesení městské radě, pokud se týče výboru obecnímu, při čemž ovšem šetřiti jest plánu polohy ve směrech v § 5 platně určených.
Podle názoru žal. úřadu jest jednostranné rozšíření ulice, o něž nesporně jde, změnou, resp. pošinutím osy ulice a tedy změnou směru, resp. plochy ulice. Avšak nss vyslovil již v nál. Boh. A 7680/29, že rozšířením nebo zúžením ulice na jedné straně změní se sice poloha osy uliční v dotyčném místě, nikoliv však směr ulice a její poloha. Na tomto názoru trvá nss i v daném případě. Ježto pak nař. rozhodnutí založeno jest na opačném a tudíž mylném názoru, musil nss dospěti k jeho zrušení podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 9483. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 304-307.