Č. 9393.

Učitelstvo: Poskytnutí výhody podle § 7 věty 4 zák. č. 470/19 není vázáno na předpoklad, že učitel nastoupil veřejnou službu školskou před 1. zářím 1919.
(Nález ze dne 24. září 1931 č. 13700.)
Věc: Václav H. v B. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o služební dobu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zšr v Praze výnosem z 31. prosince 1926 zamítla žádost st-lovu z 23. dubna 1923 o započtení služební doby, ztrávené na soukromé škole od 1. září 1913 do 15. září 1919, jelikož po rozumu § 17 vl. nař. č. 666/20 v souhlasu s § 1 zák. č. 222/20 lze provésti toto započtení pouze u zaměstnanců, kteří byli ustanoveni ve službě do dne 1. září 1919. Při tom poukázáno k ustanovení § 23 odst. 5 zák. č. 104/26, podle něhož započtení doby, na které učitel nemá právního nároku, vyžaduje souhlasu min. vnitra a min. fin.
Dříve ještě než tato věc byla vyřízena, podal st-l žádost ze 17. června 1926 o započtení vojenské služby a dosavadní praxe školní podle § 7 zák. č. 470/19 a tomu odpovídající úpravu zařazení a postupu se zpětnou platností ode dne prvního ustanovení; při tom odvolával se st-l na to, že jeho vysvědčení učitelské způsobilosti bylo antedatováno se zpětnou platností od 1. května 1915 a že mu vzhledem k tomu přísluší nárok na započtení služební doby od prvního dne měsíce následujícího po vykonání zkoušky dospělosti, t. j. ode dne 1. srpna 1912; zároveň žádal st-l, aby při tom byl vzat náležitý zřetel k válečným pololetím. Současně vznesl st-l prosbu, aby při vyřízení jeho žádosti z 23. dubna 1923 o plné započtení soukromé služby školní do postupu a pense podle zák. č. 222/ 1920 a vl. nař. č. 666/20 bylo při použití § 15 tohoto vl. nař. postupováno podle analogie § 4 zák. č. 457/19.
Žádosti té zšr v Praze po slyšení zsv-u v Praze nevyhověla výnosem z 11. května 1928. Odvolání z tohoto výnosu podané zamítlo min. škol. nař. rozhodnutím.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Podání st-lovo ze 17. června 1926 bylo podle rozhodnutí zšr-y, jehož obsah žal. úřad učinil obsahem svého vlastního rozhodnutí, zamítnuto a to: 1. petit o započtení celé doby od 1. srpna 1912 až do 15. září 1919 (správněji o stanovení počátečního termínu služební doby ke dni 1. srpna 1912): a) jednak s hlediska předpisu § 7 zák. č. 470/19, poněvadž st-lova služba na školách veřejných počala teprve dne 15. září 1919 a st-l tudíž nebyl dne 1. září 1919 ve službě na veřejné škole; nejsou tu proto splněny předpoklady § 1 zák. č. 222/20, resp. vl. nař. č. 666/20; b) jednak s hlediska ustanovení § 42 učitel, zák. č. 104/26, protože st-l uplatnil nárok po prošlé lhůtě zákonné; 2. nárok na započtení služební doby od 30. srpna 1913 do 15. září 1919, ztrávené na soukromé škole, z důvodu rei judicatae.
Ad 1 a) Ustanovení § 7 zák. č. 470/19 dává učitelům, jejichž vysvědčení učitelské způsobilosti bylo opatřeno doložkou osvědčující, že vysvědčení to má po stránce právní takovou platnost, jako kdyby bylo vydáno v nejbližším zkušebním období po uplynutí 2 let od zkoušky dospělosti, právní nárok na započtení všech let vojenské služby i dosavadní školské praxe do služebního postupu podle zák. č. 274/19 tak, jako kdyby byli nastoupili službu prvého dne měsíce, následujícího po složení zkoušky dospělosti. Ustanovení toto neobsahuje nic o tom, že výhody tam normované má se dostati jen těm učitelům, kteří byli před 1. zářím 1919 ustanoveni ve službě na školách veřejných, a z ustanovení toho neplyne také, že právo na zápočet doby podle tohoto ustanovení mají jen ti učitelé, u nichž jsou splněny předpoklady, na které zákon č. 222/20 a vl. nař. č. 666/20 váží nárok na propočítání služební doby. Nemá tedy tento důvod zamítnutí nároku st-lova opory v cit. předpisu § 7 zák. č. 470/19, čímž ovšem není ještě řečeno, že st-li nárok, normovaný v tomto zákonném předpisu, vskutku náleží.
Ad 1 b) Předpis § 42 učitel, zák. č. 104/26 stanoví, že vznikl-li před účinností tohoto zákona učiteli již ustanovenému právní nárok na započtení určité doby pro postup do vyššího požitku ve služebním poměru, ve kterém se učitel převádí, provede se toto započteni podle dosavadních ustanovení; nemel-li učitel právního nároku, může se započtení provésti podle dosavadních předpisů jen tehdy, zažádal-li o to písemně ještě před účinností tohoto zákona.
Pokud zšr a souhlasně s ní žal. úřad, mluvíce o prošlé lhůtě, měly snad na mysli první z alternativ v § 42 uvedených v tom smyslu, že uplatnění nároku podle § 7 zák. č. 470/19 je vázáno nějakou lhůtou, neuvádí rozhodnutí konkrétní předpis, lhůtu takovou stanovící a nss-u předpis takový, platný před zákonem č. 104/26, znám není. Míní-li snad úřady lhůtou zákonnou, o níž se zmiňují, časový termín stanovený v druhé alternativě cit. předpisu (§ 42 zák. č. 104/26), pak vycházejí z předpokladu, že st-l na žádané započtení nemá právního nároku. Avšak o skutečnost, kterou žal. úřad odůvodnil svůj názor, že st-l právního nároku na zápočet podle § 7 zák. č. 470/19 nemá, nelze, jak nahoře dovoženo, zamítnutí nároku po zákonu opříti, a padá tím proto i důvod čerpaný z předpisu § 42 zák. č. 104/26.
Bylo proto naříkané rozhodnutí, pokud jím byl zamítnut nárok st-lův na zápočet doby od 1. srpna 1912 podle předpisu § 7 zák. č. 470/19 zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Ad 2. Jak z rozhodnutí zšr-y je patrno, spatřovala zšr v podání st-lově ze 17. června 1926 dvojí petit: jednak o započtení doby od 1. srpna 1912 podle § 7 zák. č. 470/19, jednak o započtení služební doby od 30. srpna 1913 do 15. září 1919, ztrávené na soukromé škole a to podle předpisů zák. č. 222/20 a vl. nař. č. 666/20. St-l již v odvolání namítal a namítá i ve stížnosti, že v řečeném podání ze 17. června 1926 opíral svou žádost o zápočet doby jedině o ustanovení § 7 zák. č. 470/19 a že proto odkaz na právní moc rozhodnutí z 31. prosince 1926, které se týkalo zápočtu podle zák. č. 222/20 a vl. nař. č. 666/20 nemá tu místa. Žal. úřad, setrvav na důvodech rozhodnutí zšr-y, přijal také předpoklad zrš-y, že st-l ve svém podání ze 17. června 1926 vznesl též petit o zápočet služební doby, ztrávené na škole soukromé, podle předpisů posléze citovaných.
Nss však shledal, že pro tento předpoklad neposkytuje podání st-lovo ze 17. června 1926 dostatečné opory.

Citace:

Č. 9393. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 78-80.