Č. 9446.

Cesty: Jde o judikátní rozhodnutí nebo o pouhý interní poukaz úřední, uloží-li zemský úřad k dozorčí stížnosti občanů okresnímu úřadu, resp. výboru, aby donucovacím způsobem vyřídil otázku zřízení obecní silnice a rozhodl o konkurenčních příspěvcích obcí?
(Nález ze dne 26. října 1931 č. 8551.)
Věc: Obec Č. proti zemskému úřadu v Praze o stavbu cesty.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: V roce 1924 žádala obec P. osk-i v Jičíně za udělení subvence na novostavbu silnice Š.-Č., při čemž poukázala také k tomu, že stavba této silnice byla již v r. 1902 schválena okr. výborem. Když pak obec Č., jejímž katastrem cesta ona z polovice ve směru podélném vede, odepřela stavbu podniknouti, provedla osk v Jičíně 8. ledna 1925 konkurenční řízení. Ve schůzi z 22. listopadu 1926 usnesla se osk, »aby obě obce byly donuceny k řádné opravě cesty, ježto dosavadní vybídnutí zůstala bez povšimnutk. »Nebude-li do 3 dnů podána zpráva, že s opravou bylo započato, bude oprava ihned provedena osk-í na náklad obce.« Po té přikročila obec P. k úpravě cesty, pokud vede výhradně na jejím katastru, a projevila ochotu pokračovati v opravě i pokud cesta vede na rozhraní jejího katastru a katastru obce Č., naproti tomu obec Č. odepřela upravovati společný díl, dokud nebude přikročeno k stavbě silnice Č.-K.
K podání Jana K. a spol. jménem poplatníků obce Š. z 28. prosince 1926, v němž vznáší se k zsv-u žádost »za donucovací řízení proti obcím P. a Č. pro stavbu tvrdé cesty mezi Š. a Č.«, z té příčiny, že »selhaly všechny dosavadní zákroky u osk«, vydal zemský úřad dne 18. července 1929 výměr tohoto znění: »Zemský úřad v Praze dává místo dozorčí stížnosti Jana K. a osadníkův ze Š. a nalézá právem, že jest okresní úřad, resp. okr. výbor v Jičíně povinen vyříditi otázku zřízení silnice Č.-Š. donucovacím způsobem v duchu předpisu zák. z 12. srpna 1864 č. 46 z. z. § 8 a zák. z 31. května 1866 č. 41 z. z. § 37. Ježto se zúčastněné obce podle dosavadního výsledku jednání, jež vleče se již od r. 1924, nemohly shodnouti o způsob zřízení a o příspěvky na tuto silnici, ukládá zemský úřad okr. úřadu a okr. výboru v Jičíně, aby sám rozhodl o konkurenčních příspěvcích jednotlivých obcí i o způsobu a době zřízení silnice a hlavně též o směru jejím. Obcím zúčastněným jest o tom vydati vyrozumění s poučením, že mají možnost ve lhůtě 30 dnů podati proti tomu stížnost k výboru, resp. úřadu zemskému (§ 37 zák. i 31. května 1866 č. 41 z. z.). V odůvodnění ve výměru tomto obsaženém bylo poukázáno na naléhavost a účelnost zřízení zmíněné silnice, na bezvýslednost vykonaného již konkurenčního řízení a na povinnost obcí udržovati komunikace ve sjízdném a bezpečném stavu.
O tomto rozhodnutí zemského úřadu byli vyrozuměni Jan K. a spol., pak obecní úřad v Č., obecní úřad v P. a okresní úřad v Jičíně s tím, že rozhodnutí jest podle čl. 8 zák. č. 125/27 konečné.
Uvažuje o stížnosti, kterou proti řečenému výměru podala obec Č., musil nss především zkoumati, zdali je v něm obsaženo rozhodnutí neb opatření způsobilé zasáhnout do práv stěžující si obce (§ 2 zák. o ss). Za tím účelem bylo nezbytno vyšetřiti, jaký jest smysl a právní obsah nař. výměru. Podle svého znění byl výměr tento vydán ke stížnosti dozorčí, a obsah jeho je ten, že zemský úřad ukládá »okresnímu úřadu, resp. okresnímu výboru«, aby vyřídil otázku zřízení silnice způsobem donucovacím. Dále se oběma jmenovaným úřadům ukládá, aby rozhodly o konkurenčních příspěvcích obcí a o technických modalitách zřízení silnice.
Výrok, kterým vyšší úřad k dozorčí stížnosti ukládá úřadu nižšímu, aby předsevzal určité úřední řízení, má však povahu jen interního úředního poukazu, který na venek, tedy také vůči stěžující si obci, ještě právně nepůsobí a následkem toho nemůže stěžující si obci býti v žádném směru překážkou, by v řízení, které bude provedeno, svých práv a zájmů nehájila.
Žal. úřad připojil však ke zmíněnému internímu poukazu doložku, podle které mají o výměru tomto býti zúčastněné obce, tedy i st-lka, vyrozuměny a o opravném prostředku poučeny. Z této doložky dá se souditi, že výrok žal. úřadu nemá býti pouhým interním poukazem, nýbrž že má působiti též na venek proti stranám jako úřední rozhodnutí. Při tom však zůstává nejasným, co jest vlastně obsahem rozhodnutí vůči stranám účinného, neboť výrok žal. úřadu, jak již bylo poznamenáno, neobsahuje nic jiného, nežli poukaz daný úřadům nižším, aby určité řízení provedly. Tato nejasnost obsahu nař. výměru a zejména vnitřní rozpor mezi jeho dispositivním textem a doložkou k němu připojenou, činí nss-u nemožným spolehlivě určití, do jaké míry je v něm obsaženo »rozhodnutí neb opatřenk ve smyslu § 2 zák. o ss.
Než i kdyby snad bylo možno ve výměru tomto nalézti skutečné a pro zúčastněné strany závazné rozhodnutí o povinnosti zúčastněných obcí spornou silnici na svůj náklad upraviti, zůstává zcela temným, na kterém kompetenčním předpisu a na které materielní normě »rozhodnutí« toto spočívá. Žal. úřad dovolává se ustanovení § 8 t. zv. konkurenčního zákona silničního č. 46/1864 z. z. a kromě toho ještě také § 37 t. zv. technicko-hospodářského zákona silničního č. 41/1866 z. z. Mimo to mohlo by se jednati též o ustanovení § 21 cit. zák. konkurenčního, jež ovšem v nař. výměru uvedeno není. Ale každé z těchto ustanovení vztahuje se na případ jiný a právní dosah nař. výměru nestává se ani citací uvedených předpisů zákonných o nic jasnějším, a ani ustanovení § 21 zák. z r. 1866 na případ dnešního sporu úplně nedopadá. Neboť na základě § 21 zák. konkurenčního mohl by snad i žal. úřad učiniti bezprostředně opatření, aby odstraněny byly komunikační nebo bezpečnostní závady, zjištěné na tělese silničním, nebylo by však možno na základě tohoto předpisu bezprostředně naříditi řízení donucovací, tím méně pak lze na základě tohoto předpisu naříditi, aby obecní cesta byla přetvořena v obecní silnici, a aby bylo provedeno řízení konkurenční ve smyslu § 37 zák. o technicko-hospodářské správě neerárních silnic veřejných. Použití zákonného předpisu posléze citovaného stojí zase v cestě ta okolnost, že zemský úřad, i kdyby kompetence jeho vzhledem k §§ 5 a 99 zák. č. 125/27 byla dána, mohl by vystupovati toliko ve funkci odvolací stolice, tedy na základě odvolání legitimovanou stranou podaného, kdežto nař. výměr byl podle svého vlastního znění vydán ke stížnosti dozorčí a nikoli v řízení instančním. Ustanovení § 8 zák. konkurenčního, jehož se žal. úřad dovolává, týká se pak silnic okresních, kdežto silnice, o kterou jde, je nesporně komunikací obecní.
Za tohoto stavu věci není možno poznati, jaká je vlastně právní povaha a právní obsah nař. výměru. Zmatek tento je tak těžkou formální vadou, že bylo nutno nař. výměr podle § 6 zák. o ss zrušiti, aniž měl nss možnost zabývati se jednotlivými námitkami stížnosti.

Citace:

Č. 9446. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 208-210.