Č. 9587.

Vojenské věci: Pensijní základnu vojenského gážisty ve smyslu § 6 zák. č. 76/22 tvoří aktivní požitky, které gážista posledně pobíral nebo na které by měl nárok v době odchodu do výslužby.
(Nález ze dne 30. prosince 1931 č. 15775/29.)
Věc: Leopold U. proti ministerstvu národní obrany o výměru výslužného.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-1 byl jako nadporučík hospodářské služby výnosem mno z 11. dubna 1924 přeložen dnem 1. května 1924 do trvalé výslužby podle § 5 zák. č. 76/22 a § 34 zák. č. 154/23, při čemž mu bylo výslužné vyměřeno podle pensijní základny 8. hodn. třídy 3. stupnice v celkové částce 12628 Kč 22 h ročně. Podáním z 8. prosince 1928 žádal st-1 mno, aby mu bylo přiznáno výslužné podle pensijní základny rovnající se služnému 7. hodn. třídy 1. plat. stupnice dovolávaje se ustanovení § 6 předposledního odstavce zák. č. 76/22. Nař. rozhodnutím nebylo žádosti vyhověno z těchto důvodů: »Podle § 5 zák. č. 195/20 je časový postup přípustný jen tehdy, když gážista vyhovuje podmínkám pro povyšování. Podle záznamních listů, resp. kvalifikační listiny byl jste v době od 1. října 1921 do přeložení do výslužby 1. května 1924 nezpůsobilým k povýšení a tudíž vyloučen z časového postupu«.
Ve stížnosti do tohoto rozhodnutí vytýká st-1 nezákonnost z důvodu, že se ustanovení § 5 zák. č. 195/20 vztahuje prý pouze na aktivní gážisty, kdežto pro gážisty ve výslužbě jest výlučně směrodatným zákon č. 76/22, zejména ustanovení § 6 předposl. odst. St-1 měl prý postoupiti do požitků 8. hodn. třídy 4. stupně (stejných s požitky 7. hodn. tř. 1. stupně) a má proto nárok na výslužné z pensijní základny tohoto platového stupně. Nss neshledal námitky stížnosti důvodnými.
Zákon č. 76/22 o zaopatřovacích požitcích vojenských gážistů ustanovuje § 6 odst. 1, že »výslužné vyměřuje se podle služební doby započítatelné a podle pensijní základny. Tato základna rovná se poslednímu služnému, k němuž se připočítá a) u gážistů od 11. až do 5. hodn. třídy (tyto počítaje), čekatelů a gážistů mimo hodn. třídy 50% pro Prahu příslušného místního přídavku «. Předposlední odstavec téhož § praví: »osobám daným na odpočinek dnem, kterého jim měly býti přiznány požitky vyššího platového stupně, bude vyměřeno výslužné podle tohoto stupně.«
Kdežto tedy v 1. odstavci cit. § je vytčena zásada, že výslužné se pravidelně vyměřuje z pensijní základny podle posledních aktivních požitků vojenského gážisty, dovoluje se v odstavci 3. z této zásady výjimka potud, že pensijní základna se nestanoví podle posledního služného gážistova, nýbrž podle služného, kterého by byl dosáhl, kdyby byl zůstal v činné službě v den, kterým byl přeložen do výslužby. Předpokládá tedy toto výjimečné ustanovení, že den nabytí nároku na požitky vyššího stupně platového spadá v jedno se dnem, kterým byl gážista přeložen do výslužby.
Ale ať se jedná o výměru výslužného z pensijní základny stanovené podle odstavce 1. nebo 3., stanoví se pensijní základna vždy podle služného, t. j. podle aktivních požitků zmíněných v § 6 zák. č. 76/22, které gážista posledně pobíral nebo na které by měl nárok v den svého přeložení do výslužby. Zákon vyjadřuje tu v podstatě touž myšlenku, jaká jest obsažena v příčině civilních zaměstnanců státních v § 64 služ. pragm. Závisí-li tedy nárok na výši výslužného na aktivních požitcích, dlužno přihlížeti také při řešení otázky, na jaké výslužné má vojenský gážista nárok, k předpisům, které upravují otázku nároku na aktivní požitky. Pro požitky aktivní, jichž lze nabýti, resp. bylo lze před účinností platového zákona č. 103/26 nabýti časovým postupem, jsou podmínky nabytí nároku obsaženy v § 5 zák. č. 195/20 a § 4 vl. nař. č. 10/24 (»k § 5 zak.« prve cit.). Podle těchto ustanovení jest časový postup, t. j. postup do platů (služného a místního přídavku) nejblíže vyšší hodn. třídy — beze změny postavení v hodn. třídě (skutečné hodnosti) — a postup do vyšších stupňů platových v této hodn. třídě vyloučen a příslušná doba se do postupu nezapočítá mimo jiné z důvodu, že gážista nemá náležité kvalifikace (srov. 5.5. MNO 1921 č. 40 čl. 394, 5. 5. 1924 č. 32 čl. 283 bod 21. k § 4 prov. nař. a 5. 5. 1925 č. 11. čl. 126 »K bodu 21., pak služ. předpis A-4-1 o kvalifikačních listinách důstojníků díl 1. § 2).
Není sporno, že st-1 by byl při normálním postupu dosáhl dnem září 1922 časovým postupem požitků 7. hodn. tř. 1. stupně, ale že byl od 1. října 1921 kvalifikován jako k povýšení nezpůsobilý a proto též podle § 5 zák. č. 76/22 a § 34 zák. č. 154/23 přeložen do výslužby. Z toho plyne, že pro tuto kvalifikaci, trvající až do jeho přeložení do výslužby, byl u st-le jakožto aktivního nadporučíka hospodářské služby s požitky 8. hodn. třídy 3. stup. časový postup do požitků vyššího stupně ke dni 1. září 1922, spadající do období oné nepříznivé kvalifikace, vyloučen, takže mu pensijní požitky vyměřeny ze základny odpovídající požitkům 8. hodn. třídy 3. stupně. Proto ne měl st-1 ani v den svého přeložení do výslužby, t. j. 1. května 1924, nároku na požitky vyšší.
Jest tedy mylným názor stížnosti, že ustanovení o časovém postupu nemají na výměru pense vlivu, zvláště když se jedná o použití § 6 předposl. odst. zák. č. 76/22.
Že měl st-1 v den svého odchodu do výslužby vyšší služné, než podle něhož mu výslužné vyměřeno (t. j. 8. hodn. třídy 3 stup.), nebo že mu měly býti v tento den přiznány aktivní požitky vyššího platového stupně, stížnost vůbec netvrdí. Okolnost, že měl postoupiti do vyššího platového stupně 1. září 1922, jest však s hlediska § 6 předposl. odst. nerozhodnou.
Neshledal proto nss, že by nař. rozhodnutí, pokud nevyhovělo st-lově žádosti za výměru výslužného ze základny požitků 7. hodn. třídy 1. stupně, bylo nezákonným a stížnost pro bezdůvodnost zamítl.

Citace:

Č. 9587. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 566-568.