Č. 9568.

Pojištění nemocenské: 1. Náhradní povinnost zaměstnavatelova, stanovená v § 20 odst. 2 zák. č. 221/24, není omezena na případ, že zaměstnanec onemocněl za trvání zaměstnání nebo v souvislosti s ním. — 2. Náhradní povinnosti té není na překážku, že zaměstnanec byl již nemocen, když do zaměstnání vstoupil.
(Nález ze dne 19. prosince 1931 č. 18798.)
Prejudikatura: Boh. A 8666/30.
Věc: Robert H. v B. proti zemskému úřadu v Brně o náhradu podpůrného nákladu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Osp ve V. výměrem z 25. října 1928 nevyhověla stížnosti Roberta H. v B. — st-le — proti platebnímu výměru okr. nemoc, pojišťovny v K. z 31. srpna 1928, pokud jím byla st-li podle § 20 odst. 2 zák. č. 221/24 předepsána náhrada léčebného za Kateřinu N. částkou 775 Kč 04 h.
Zemský úřad v Brně nař. rozhodnutím nevyhověl odvolání st-lovu a potvrdil výměr okresní správy politické s tímto odůvodněním: »Podle ustanovení § 20 zák. č. 221/24 jest zaměstnavatel povinen nahraditi nemocenské pojišťovně náklad na dávky, jež pojišťovna učinila podle ustanovení zákona neb stanov, ačkoliv pojištěnec nebyl přihlášen buď vůbec, nebo po uplynutí lhůty předepsané v § 17 teprve, když nastal pojistný případ. Kateřinu N. jste přihlásil u okr. nemoc, pojišťovny v K. dne 13. dubna 1928 a to ode dne 15. ledna 1928. Podle vyjádření úředního lékaře nastal u jmenované pojistný případ však dne 12. dubna 1928, tudíž již před přihlášením a jsou tedy dány podmínky pro Vaši náhradní povinnost. I kdyby byla bývala jmenovaná již před tím dnem nemocna, byla by tato okolnost bezvýznamnou, jelikož nerozhoduje při pojistné povinnosti zdravotní stav pojištěného.«
O stížnosti uvážil nss toto:
St-1 byl uznán povinným k náhradě podpůrného nákladu a to podle ustanovení § 20 odst. 2 zák. č. 221/24, jež náhradu tu ukládá zaměstnavateli, který pojištěnce přihlásil po uplynutí lhůty uvedené v § 17 teprve, když nastal pojistný případ. Jest mimo spor, že st-1 Kateřinu N. přihlásil po uplynutí lhůty § 17, nesporné jest rovněž, že v době přihlášky Kat. N. byla již nemocná.
St-1 hájil se během řízení správního a hájí se i ve stížnosti na nss tvrzením, že choroba Kateřiny N., pro niž byla do ošetřování nemocenského přijata, započala již v květnu 1927, tedy dlouho před tím. než byla st-lem přijata do služby; nebyla tedy ohlášena teprve, když nemoc nastala a není tu proto předpokladu odst. 2 § 20 cit. zák. — Námitce té lze rozuměti jen tak, že podle náhledu st-lova cit. § 20 odst. 2 uvedený závazek zaměstnavatelův omezuje na případ, že opožděné přihlášení pojištěnce se stalo po jeho onemocnění u zaměstnavatele a nikoli na případ, kdy pojištěnec vstoupil již nemocen do zaměstnání. Pro takový výklad není v zákoně opory.
Nss vyslovil již v nál. Boh. A 8666/30 právní názor, že § 20 odst. 2 cit. zák. nemá ustanovení, jež by náhradní povinnost zaměstnavatelovu zde stanovenou omezovalo na případ, že onemocnění zaměstnance nastalo za trvání zaměstnání nebo v souvislosti s ním.
Není předpisu, jenž by osobám chorým zabraňoval vstoupiti do služebního poměru podle § 2 odst. 1 cit. zák.; i takové osoby mohou svoji pracovní schopnost, pokud tu jest, dáti jinému k disposici, i takové osoby stávají se účastny výhod sociálního pojištění, jsou-li jinak splněny předpoklady cit. zák., poněvadž ani tento zákon nerozlišuje pokud jde o předpoklady nuceného pojištění mezi zaměstnanci zdravými a nemocnými v době vstupu do povinně pojištěného zaměstnání. Proč by pak u posléze jmenovaných pojištěnců měla býti vyloučena sankce § 20 odst. 2, nelze nahlédnouti, uváží-li se zejména, že předpis ten jest předpisem pořádkovým, sledujícím účel zajistili, aby zaměstnavatelé se nevymykali povinnosti přihlašovací (což stížnost sama zdůrazňuje), kterýžto účel jest tu stejný ať jde o osobu vstupující již nemocnou do zaměstnání, či o osobu onemocněvší teprve v zaměstnání tom.
Z těchto úvah se podává, že nelze shledati vytýkanou nezákonnost, jestliže žal. úřad nepřiznal významu tvrzení st-lovu, že onemocnění Kateřiny N. (pojistný případ) nastalo již před vstupem do zaměstnání u st-le.

Citace:

Č. 9568. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 510-511.