Č. 9476.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: Okresní nemocenská pojišťovna není oprávněna předpisovati zaměstnavateli náklady poštovného za doručené mu výměry, ani žádati náhradu za tiskopisy přihlášek a odhlášek na jeho žádost dodané (za platnosti zák. č. 184/28).
(Nález ze dne 11. listopadu 1931 č. 15242.)
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v H. proti okresnímu úřadu v Humenném o povinnost k náhradě poštovného a nákladu tiskopisů.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Platebním výměrem číslo katastru 1938 předepsala okr. nemoc, pojišťovna v H. firmě »Akc. společnost cukrovar T.« 128,80 Kč za odeslané tiskopisy a 1 Kč za poštovné. Stížnosti této firmy vyhověl okresní úřad v Humenném nař. rozhodnutím a zrušil napadený platební výměr z těchto důvodů: »Podle § 189 zák. č. 221/24 jest veškerá opatření a rozhodnutí o dávkách doručiti stranám výměrem, o kterémžto doručení platí ustanovení civilního řízení soudního. Ve smyslu § 13 vl. nař. č. 99/24 podléhá sice doručení ve věcech civilních poštovnému, avšak poštovné má býti poukázáno. Okr. nemoc, pojišťovna tudíž neprávem předpisuje a vybírá poštovné. To jest právem a povinností pošty. Podle §§ 161 a 189 zák. č. 221/24 předpisuje a vybírá příslušná pojišťovna pojistné a nutno veškerá opatření a rozhodnutí o dávkách dáti stranám na vědomí výměrem, který má obsahovati i poučení o opravných prostředcích. Zákon tudíž imperativně ukládá pojišťovně, aby vyměřila a inkasovala příspěvky. Vyhotovení výměru patří tedy k řádné agendě okr. nemoc, pojišťovny. Cenu tiskopisů zákon neurčuje, avšak ani správnost této položky by strana nemohla kontrolovati. Výlohy za přihlášky a odhlášky by mohla pojišťovna jen tehdy požadovali, kdyby se jednalo o přesně súčtovatelné tiskopisy. Jinak cenu ani pojišťovna sama určití nemůže a to proto, poněvadž jich sama používá a cena jest relativně závislá na tom, kolik jich nechá v tiskárně zhotoviti.
O stížnosti uvážil nss:
Nař. rozhodnutí obsahuje dvojí výrok: zrušuje platební výměr vydaný stěžující si pojišťovnou jak co do povinnosti k placení poštovného uložené firmě cukrovar T., tak i co do zaplacení tiskopisů. Stížnost brojí proti oběma výrokům; nss neuznal ji však důvodnou.
Podle § 189 odst. 2 zák. č. 221/24 resp. nyní odst. 3 (§ 108 zák. č. 184/28) jest na doručování výměrů pojišťovacích ústavů užívati obdobně předpisův o doručování v civ. řízení soudním. Norma upravující toto řízení stanoví pak v § 337 (nař. rozhodnutí mylně cituje § 13) 6. nař. č. 99/24 toto: »Jak zásielky poštovné, ktoré májů za účel doručenie, tak všetky ostatně súdné zásielky poštovné stranám alebo iným účastníkem třeba podať nevyplatené, pokial strana, jejž podáním je doručenie vyvolané, k podaniu tomuto v poštovných známkách obnos poštovného nepriložila. Poštovné od zásielok poštovnému podliehajúcich, avšak nevyplateno podaných, třeba od stráň pri doručení vybrať.« Další odstavec pak praví: »Dodatočné vybránie a soznamenanie poštovného súdmi za nedoručitelné zásielky nemá místa. Aby poplatky, na zasielkách takých viaznuce, poštou mohly byť vyúčtované, musia byť obálky týchto zásielok krátkou cestou u příležitosti najbližšej alebo najbližšej druhej pochodzky na poštu poštovnému úřadu dodaciemu vrátené.«
Z cit. ustanovení plyne, že tedy nemoc, pojišťovna nemá na vůli, zda chce výměr zaslati straně nevyplacené anebo vyplaceně a pak žádati náhradu jí předem zaplaceného poštovného, nýbrž že positivní normou je vázána zaslati výměr nevyplacený s jedinou výjimkou svrchu uvedenou (přiloží-li strana k svému podání, jež výměr vyvolalo, známku), takže případ požadování náhrady za zaplacené poštovné se strany nemoc, pojišťovny vůbec nastati nemůže. Že snad efekt jest pro stranu stejným hradí-li poštovné pojišťovně či poště, jak stížnost uvádí, nemůže na věci nic měniti, stejně jako snad obvyklá prakse st-lčina, když zákon sám takový postup nepřipouští. Jeví se tudíž stížnost v tomto bodu bezdůvodnou.
Co se týče náhrady za tiskopisy uvážil nss: Paragraf 18 zák. č. 221/24 ve znění novely č. 184/28 stanoví v posledním odstavci: »Přihlášky a odhlášky musí se díti na tištěných formuláříčh, které vydá Ústřední sociální pojišťovna na svůj náklad.« Již slovní znění tohoto předpisu svědčí tomu, že náklad spojený s vydáním těchto tiskopisů, kterých jedině lze používati, jde k tíži Ústřední sociální pojišťovny a že tudíž zaměstnavatel, který pouze těchto formulářů smí používati, není povinen náklad s vydáním jich spojený nésti a že tudíž mu musejí býti dodávány zdarma. Že zákonodárce shora uvedeným textem jen tuto myšlenku chtěl vyjádřiti a vyjádřil, to potvrzuje znění zprávy výboru sociálně-politického (Tisk č. 1777 stránka 47), kde se praví: »Protože v praxi vyskytly se spory o to, kdo hradí tiskopisy, jichž jednotnost z důvodů zjednodušení správy je žádoucí, stanoví novela, že jednotné tříděné formuláře vydá Ústřední sociální pojišťovna na svůj náklad.« Důsledkem toho dospěl nss k závěru, že po účinnosti zák. č. 184/ 28 nemohou tiskopisy vůbec býti účtovány zaměstnavatelům.

Citace:

Č. 9476. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 289-291.