Č. 9553.

Živnostenské právo: Pro posouzení, užívá-li živnostník klamavého označení svého závodu s ohledem na označení závodu jiného (§46 živn. ř.), nemá významu, že označení to je registrováno jako slovní známka ani že vzorek ceníku se závadným označením je zapsán do seznamu vzorků u příslušné obchodní komory.
(Nález ze dne 15. prosince 1931 č. 7213.)
Věc: Jaromír V. v P. proti zemskému úřadu v Praze (za spolužák firmu American Heating adv. Dr. Václ. Synek z Prahy) o užívání označení.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Firma American Heating, továrna na kamna a strojírna, akc. spol. v Praze, oznámila magistrátu hlav. města Prahy, že st-l Jaromír V., který dříve u firmy American Heating byl zaměstnán, zařídil si po svém propuštění ze závodu této firmy obchod s topnými tělesy, při čemž používal a dodnes používá označení »American Harding« a tím přisvojuje si označení příslušející společnosti »American Heating« s takovými dodatky, výpustkami neb změnami, jež při obyčejné pozornosti seznati nelze a že tak se prohřešuje proti předpisům §§ 46—49 živn. ř. Vzhledem k tomu žádala firma American Heating, aby další užívání nesprávného značení bylo st-li zakázáno a jemu pro přestupky § 47 resp. 50 živn. ř. uložen přiměřený trest. Magistrát hlav. města Prahy vyslechnuv Jaromíra V. a vyžádav si dobrozdání obch. komory v Praze vydal výměr z 25. února 1928, jímž se Jaromíru V. nařizuje, aby zastavil užívání nesprávného pojmenování »American Harding« na místech provozovacích, bytu, jakož i v oběžnících, veřejných návěštích nebo cenících, inserci a letácích a zapovídá se mu, aby téhož falešného návěští užíval na předmětech (výrobcích) své živnosti.
Naproti tomu zamítl magistrát návrh žaloby, aby proti Jaromíru V. bylo zakročeno také ve smyslu § 47 živn. ř., ježto magistrát nenabyl přesvědčení, že zasáhnutí v § 46 uvedené spácháno bylo vědomě. Žalovaný sice označení tohoto používal jsa si vědom toho, že označení strany žalující » American Heating« existuje, a že jest všeobecně známo, činil však tak v dobré víře, že jeho označení »American Harding« jest uvedeno s takovou změnou, již při obyčejné pozornosti lze seznati. Rovněž nedal magistrát místa návrhu žaloby, aby provedeno bylo řízení podle min. nař. z 26. ledna 1918 č. 25 ř. z. a to v podstatě z toho důvodu, poněvadž nařízení ono týká se pouze předmětů denní potřeby, a má za účel chránili spotřebitele tohoto zboží.
Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání jak firma »American Heating«, která dovozovala, že st-l Jaromír V. dopustil se svrchu uvedeného zásahu vědomě a úmyslně a že má tudíž proti němu zavedeno býti řízení podle § 47 živn. ř., tak st-l Jaromír V.
O odvoláních rozhodl zemský úřad v Praze nař. výměrem takto: Odvolání Jaromíra V. zamítá se ze správných důvodů v odpor vzatého rozhodnutí, při čemž se poznamenává, že z jednacího spisu patrno, že Jaromír V. neužívá své ochranné známky »Harding«, nýbrž označení »American Harding«, které je obecenstvem zaměňováno za »American Heating«, poněvadž anglické označení » American Harding« samo o sobě neznamená zcela nic, z čehož jest patrný i úmysl přiblížiti toto označení tak zavedenému označení »American Heating«, aby všeobecná známost, které se toto jméno těší, byla využita podnikem novým. Jde tudíž zřejmě o přestupek prvního odstavce § 47 živn. ř. Také z dodatečného vyjádření Jaromíra V. z 2. července 1928 jest zjevno, že ochrannou známkou není »American Harding«, nýbrž pouze jméno »Harding«. K námitce Jaromíra V. v odst. 1 odvolání se uvádí, že firma »American Heating« nedomáhá se ochrany firmy, nýbrž ochrany proti zásahu podle § 46 živn. ř., tvrdíc, že Jaromír V. označuje předměty své živnosti tak. jako by vyšly ze závodu firmy žalující. Jest tedy příslušnost živn. úřadu odůvodněna. K tvrzení odvolání, že i jiné firmy používají názvu »American« neb »Americká není třeba dalšího vyšetřování, poněvadž i kdyby skutkové údaje tyto byly správnými, nenásledovalo by z toho právo každého použití názvu »American«. Konečně podotýká se, že nejedná se o ochranu známky, nýbrž o posouzení, zda Jaromír V. se dopustil zásahu podle § 46 živn. ř., a žalovaný, slyšen byv jako strana, doznal tvrzení skutkové žalující strany. Dále z příloh přiložených jím v odvolání lze seznati, jak vypadají inserce, ceníky, letáky žalovaného, takže není zapotřebí dalšího zjišťování v tom směru, čímž výtka neúplnosti řízení jeví se býti tichou.«
»Naproti tomu vyhovuje se odvolání firmy »American Heating«, pokud běží o rozhodnutí zamítající návrh, aby žal. byl potrestán podle § 47 živn. ř., poněvadž jest zjištěno, že Jaromír V. používal nesporně místo označení chráněného ochrannou známkou »Harding« označení »American Harding«, věda současně, že označení strany žalující »American Heating« existuje (výpověď jeho jako strany) a tím vědomě dopustil se zasáhnutí v cizí oprávněnost podle § 46 živn. ř.«
Stížnost do tohoto rozhodnutí podaná vytýká, že správní úřady nevyšetřily, zda a do jaké míry st-1 používá inkriminovaného označení na své provozovně, bytu, oběžnících, veřejných návěštích, cenících a předmětech výroby, a spokojily se v tom směru pouze tvrzením zúčastněné strany, aniž zjistily, zda skutečně st-1 v těchto směrech porušil domnělé její právo. Námitka ta je bezdůvodná. Žal. úřad zamítl rekurs st-lův v prvé řadě ze správných důvodů rozhodnutí stolice prvé, která nespokojila se jen tvrzeními zúčastněné strany, nýbrž opřela své rozhodnutí o vlastní výpověď st-lovu, který v řízení udal, že používá označení »American Harding« jednak na zboží, jednak v letácích, inserci, oběžnících, tiskopisech, veřejných návěštích, cenících, a podotkl, že i na své provozovně má kromě vnějšího označení Jaromír V. též označení »American Harding«. Ostatně stížnost nejen nepopírá, nýbrž dokonce připouští, že st-1 tohoto označení ve směrech úřadem naznačených užívá, a popírá pouze, že by užíval ho jedině a výlučně, tvrdíc, že ho užívá jen ve spojení se svým jménem, a příjmením, a s označením místa závodu a předmětu podniku, takže je vyloučena jakákoliv záměna se závodem firmy »American Heating«, která k označení svého závodu a zboží jen těchto slov smí používali a to ještě jen s dodatkem »akc. spol.«. V tom, že úřad nezjistil, že stěžovatel řečeného označení užívá jen v tomto spojení, spatřuje stížnost vadu řízení, nezákonnost pak v tom, že úřad zkoumal pouze podobnost označení »American Heating« s označením »American Harding« bez přihlížení k celkovému obsahu onoho označení, jehož st-1 používá, a v němž kromě slov »American Harding« jsou ještě jiná slova.
Nss nemohl stížnosti dáti za pravdu. Živn. úřady ovšem stavěly proti sobě slova »American Harding« a »American Heating« a zkoumaly jejich podobnost, učinily tak však proto, poněvadž žaloba právě v užívání slov »American Harding« v označení st-lově viděla onen moment podobnosti, který je s to způsobili záměnu s vlastním jejím označením »American Heating«; bylo proto povinností úřadů, aby nejprve konstatovaly, zdatvrzená podobnost mezi výrazy »American Harding« a »American Heating« zde skutečně je. Ovšem po kladném zodpovědění této otázky bylo úřadům ještě uvážiti, zda přes tuto podobnost obou výrazů není přece záměna obou závodů a zboží jejich při obyčejné pozornosti vyloučena proto, že st-1 užívá označení »American Harding« nikoliv o sobě, nýbrž ve spojení se svým jménem a příjmením a označením předmětu i místa svého podniku.
Sluší především konstatovati, že žal. úřad zjistil, v jakém spojení st-1 užívá označení »American Harding« z příloh, které st-1 v řízení předložil, a z toho důvodu také zamítl námitku neúplnosti řízení st-lem již v řízení správním vznesenou. Zamítl-li přes toto zjištění rekurs st-lův, je z toho patrno, že má za to, že použití výrazu »American Harding« i v tomto spojení a tak, jak st-lem je používáno, zakládá skutkovou podstatu zásahu podle § 46 živn. řádu. Nss nemohl tento náhled uznati za nesprávný. Je-li pravda, že označení »American Harding« a »American Heating« při obyčejné pozornosti jsou zaměnitelná, pak závada ona trvá i pak, když jeden z obou podniků připojí k označení jím používanému jméno majitele firmy a bližší označení závodu, neboť kupec zboží nemá zpravidla před sebou znění obou firem, a neví ani, že existují závody dva, užívající stejného neb podobného označení. Při výběru zboží a zvláště při výběru zboží od překupníků rozhoduje heslo nebo označení, pod kterým zboží se nabízí, více, než jméno a stanoviště výrobce (srov. též Budw. A 6502/1909); kupec, jenž již označení »American Heating« zaměnil s »American Harding« a jenž se domnívá, že existuje pouze jeden závod s tímto označením, nebude pravidelně při obyčejné pozornosti vyveden ze svého omylu ani tím, když k označení tomuto přidá se jméno a stanoviště závodu, o který jde, leda by se předpokládalo, že dotčený kupec zná přesně jméno i stanoviště závodu druhého, což se nedá zpravidla předpokládati.
Stížnost ovšem tvrdí, že americká kamna kupují se jen zřídka a pravidelně lidmi lépe situovanými, inteligentními, kteří při výběru jich užívají větší pozornosti a nedají se zmásti označením »American Harding«. I tato námitka jest bezdůvodná. Zákon nevyžaduje, aby k rozlišování označení užíváno bylo vyšší neb zvláštní pozornosti, nýbrž stačí, když s vynaložením pouze obyčejné pozornosti je záměna označení možná. Možnost taková není zajisté ani u lépe situovaných nebo inteligentních lidí vyloučena.
Pokud stížnost namítá, že úřad nevyšetřil, kdy záměna obou závodů skutečně nastala, a popírá, že by k záměně takové bylo došlo, dlužno zamítnouti dotčené námitky její proto, že skutková podstata zásahu dle § 46 živn. řádu nevyžaduje, aby bylo prokázáno, že skutečně někteří odběratelé zboží dali se zněním firmy zmýliti, nýbrž stačí, konstatuje-li se, že omyl takový je možný.
Bezdůvodná je i námitka, že úřad nezjistil, že st-lka má registrovánu slovní známku »Harding«, a že zakazuje jí užívání tohoto slova k označení zboží přes to, že slovo ono tvoří její registrovanou známku. V daném případě nešlo o to, smí-li st-lka užívati známky »Harding«, nýbrž smí-li ve firmě, cirkulářích atd. užívati označení »American Harding«, a jen užívání tohoto označení v jeho celku bylo jí zakázáno, nikoliv užívání slovní známky »Harding«, jak ji má registrovanou, bez slova »American«.
Rovněž bezdůvodně brání se st-1 proti zákazu užívání slova »American« námitkou, že slovo ono v kruzích obchodních je všeobecně užíváno, a že tudíž on ho může používati stejně jako slova »český, plzeňský, atd.«. Stížnost opětně přehlíží, že užívání slova »American« bylo jí zakázáno jen ve spojení se slovem »Harding«, a že právě v tomto spojení spatřuje úřad zásah do práv zúčastněné strany podle § 46 živn. řádu. Spojení obou slov vytvořuje slovní útvar, který právě může vésti k záměně obou závodů. Že celý tento výraz »American Harding« má individualisující charakter, o tom není pochybnosti.
Úplně bez významu je, že vzorek ceníku st-le s uvedeným závadným označením je zapsán do seznamu vzorků u obch. komory v Praze, ježto tím nezbavil se st-1 zodpovědnosti podle § 46 živn. řádu.
Neprávem také vytýká stížnost, že ustanovení odst. 3 § 46 živn. řádu nevztahuje se na označování předmětů (výrobků), a že tudíž lze zakázali používání cizí firmy k označování výrobků jen, když užívá se cizího označení bez přídavků, výpustek a změn a je-li toto úplně totožným se zněním cizí firmy. Stížnost domnívá se totiž, že odst. 1 a odst. 3 § 46 definují dva různé zásahy do živn. vlastnictví, z nichž zásah uvedený v odst. 3 je předmětem svým užší, ježto netýká se označování výrobků. Náhled ten je mylný. Odst. 3 § 46 živn. řádu nepraví nic jiného, než že ochrana, kterou živnostníku poskytují předchozí odstavce (týkající se i výrobků) v příčině neoprávněného přivlastnění si jeho jména, firmy, znaku atd., není vyloučena ani tehdy, když jeho jména, firmy, znaku atd. užije se s přídavky, výpustkami nebo změnami, které při obyčejné pozornosti k rozlišení nepostačují. K čemu nesmí ani změněného jména, firmy, znaku atd. býti zneužito, v odst. 3 se neopakuje, neboť to uvedeno je již v odst. 1. Mezi klamavá označení, o nichž mluví odst. 3, spadají tudíž veškerá označení, o nichž mluví odstavec 1, a týká se tedy i odst. 3 označování firmy na provozovně, bytu, v cirkuláři, v inserátech, cenících a zajisté i také na předmětech živnosti.
Stížnost konečně obrací se proti výroku, jímž žal. úřad vyhověv odvolání zúčastněné strany uznal, že st-1 dopustil se vědomě zasáhnutí do cizí oprávněnosti podle § 46 živn. ř., a namítá, že výrok ten jest nejasný a proto nezákonný, a že, míní-li jím snad úřad naříditi potrestání st-le podle § 47 živn. ř., jest toto rozhodnutí jeho nesprávné, poněvadž okolnost, že st-1 »věděl«, že existuje označení »American Heating« cizí firmy, neopravňuje úřad k závěru, že st-1 dopustil se zásahu toho vědomě, kdyžtě st-1 měl za to, že má právo používati označení »American Harding« a právo to také si před úřady hájil.
Z takto formulované námitky jest zřejmo, že st-1 ohražuje se proti výkladu, jaký žal. úřad dává slovu »vědomě«, jen pro ten případ, že by podle nař. rozhodnutí měl proti němu vysloven býti ještě trest podle § 47 živn. řádu. Dlužno proto především uvažovati, trpí-li nař. rozhodnutí vytýkanou nejasností, a připouští-li skutečně možnost, aby st-1 byl ještě dodatečně podle § 47 živn. ř. potrestán. V tom směru budiž především konstatováno, že výrok úřadu, že st-1 dopustil se zásahu podle § 46 živn. ř. vědomě, není sám o sobě nejasný, a mohlo by se jednati jen o to, je-li také úplný v tom směru, aby z něho bylo patrno, má-li st-1 býti ještě trestán pro přestupek § 47 živn. ř. či nikoliv.
Zkoumaje nař. rozhodnutí po této stránce, uvážil nss, že žal. úřad vyřídil odvolání zúčastněné strany definitivně, neboť nevyhradil si pro sebe ani dodatečného vydání výroku o trestu, ani nenařídil 1. stolici, aby výrok takový sama dodatečně vydala. Z toho usuzuje nss, že žal. úřad vyřizuje odvolání zúčastněné strany omezil se skutečně jedině na rozřešení sporné otázky, zda st-1 dopustil se zásahu do cizího oprávnění vědomě, a že nemínil z kladného rozřešení této otázky vyvoditi pro st-le nějaké trestní důsledky podle § 47 živn. ř. Upustil tedy žal. úřad od potrestání st-le, a není zde nějaké nejasnosti v tom směru. Proti tomu, že žal. úřad st-le nepotrestal, mohla by si ovšem stěžovati zúčastněná strana, tato však stížnost nepodala.
Poněvadž další výtku týkající se výkladu slova »vědomě« v § 47 živn. ř. vznáší stížnost jen in eventum pro ten případ, že by st-1 měl býti ještě trestán podle § 47 živn. řádu, a předpoklad ten, jak svrchu dovoděno, není dán, odpadá potřeba, aby nss touto výtkou se zabýval.

Citace:

Č. 9553. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 471-476.