Č. 9394.

Vojenské věci: Dobrovolný vstup do vojska podle branného zák. z r. 1912 se dál také »odvodem« ve smyslu § 2 zák. o voj. taxe č. 231/24.
(Nález ze dne 24. září 1931 č. 13913.)
Věc: Vítězslav H. a Anna H. a spol. v B. (adv. Dr. Bedřich Gottlob z Prahy) proti ministerstvu vnitra o služební taxu náhradní a taxu rodičskou.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Platebními rozkazy městské rady v Brně z 30. ledna 1928 byla Vítězslavu H. v B. podle ustanovení § 2 zák. č. 231/24 předepsána služební taxa náhradní na roky 1919 a 1920 v částkách 23 Kč a 182 Kč. Platebními rozkazy téže městské rady z 30. ledna 1928 byla Adolfu a Anně H. podle cit. ustanovení předepsána za něho rodičská taxa na roky 1919 a 1920 v částkách 618-50 Kč a 4803 Kč.
Min. vnitra nevyhovělo nař. rozhodnutím v cestě instanční ani odvolání Vítězslava H., ani odvolání Anny H. a dědiců po Adolfu H. z těchto platebních výměrů, a to z těchto důvodů: »Podle vojenských záznamů dal se Vítězslav H. dne 10. února 1917 dobrovolně odvésti a sloužil činně do 11. května 1918, kdy byl ze svazku společného vojska propuštěn. Do seznamu osob povinných vojenskou taxou byl pojat na základě § 2 zák. č. 231/24 jako domobranec, který nebyl u odvodu. Dobrovolný vstup do vojska není odvodem ve smyslu cit. ustanovení zák. č. 231/24. Poněvadž v r. 1919 a 1920 jako příslušník domobrany k činné službě přidržen nebyl, nenáleží ani jemu, ani rodičům za tato léta osvobození od povinnosti platiti vojenskou taxu. Současné žádosti za prominutí vojenské taxy nelze vyhověti, ježto pro poskytnutí mimořádné výhody taxové není v platných zákonných předpisech podkladu.«
O stížnostech podaných na toto rozhodnutí nss uvážil:
Žal. úřad vychází ze skutkového předpokladu, že se Vítězslav H. dal 10. února 1917 dobrovolně odvésti, tím vstoupil do svazku společného vojska, kde sloužil až do 11. května 1918, byv tímto dnem ze svazku společného vojska propuštěn. Žal. úřad neuznal nároku st-lů, aby byli za léta 1919 a 1920 osvobozeni od povinnosti platiti vojenskou taxu, z důvodů odlišných od důvodů rozhodnutí druhé stolice, a to proto, že dobrovolný vstup st-le Vítězslava H. do vojska není »odvodem« po rozumu § 2 zák. č. 231/24, takže st-le nutno pokládat za domobrance, který nebyl vůbec u odvodu ve smyslu předpisu posléze citovaného, a dlužno tudíž, kdyžtě v roce 1919 a 1920 jako příslušník domobrany k činné službě přidržen nebyl, uznati, že jest zde povinnost platiti vojenskou taxu za uvedená léta.
Nss nemohl dáti žal. úřadu za pravdu.
Podle § 19 č. 5 branného zákona z 5. července 1912 č. 128 ř. z. děje se dobrovolný vstup do společného vojska tím, že vojenské úřady vykonají »odvod« dobrovolně vstupujícího podle zvláštních ustanovení. Zákon užívá zde pro akt přijetí do svazku vojenského téhož výrazu »odvod«, »Assentierung«, který se vyskytuje v § 17, upravujícím odvody povinné, jakož i v § 18, jednajícím o odvodu těch, kteří byli vzděláni pro stav důstojnický. Zákon č. 231/24 v § 2 mluví všeobecně o »odvodu«, nerozlišuje, zda jde o odvod při povinném hlavním (dodatečném) odvodu, či o dobrovolný odvod, a neposkytuje podkladu pro názor, že slovem »odvod« míněno jest pouze dostavení se k povinnému odvodu, jak nařizuje cit. § 17 odst. 1 bran. zák. Nemůže proto nss přisvědčiti názoru žal. úřadu, že dobrovolný vstup do vojska není odvodem, jaký má na mysli ustanovení § 2 zák. č. 231/24. Vítězslav H., byv v r. 1918 přeložen do domobrany, byl ovšem v letech 1919 a 1920 domobrancem, nikoli však domobrancem, který »nebyl vůbec u odvodu«, a nemůže proto jeho povinnost, platiti vojenskou taxu, býti zakládána na ustanovení § 2 zák. č. 231/24.
Muselo proto nař. rozhodnutí, dovolávající se jedině tohoto předpisu, podle § 7 zák. o ss býti zrušeno, aniž potřeboval nss zabývati se další námitkou, že žal. úřad neřešil meritorně žádost st-lů o odepsání taxy cestou milosti.

Citace:

Č. 9394. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 80-82.