Č. 9421.

Cesty. — Řízení správní: Je jednotlivý občan oprávněn stěžovati si do rozhodnutí zsp-é, kterým bylo k odvolání obce zrušeno rozhodnutí osp-é, zrušující usnesení obce o pasení dobytka na veřejné cestě obecní (Slezsko)?
(Nález ze dne 14. října 1931 č. 14852.)
Věc: Alois K. v S. proti ministerstvu vnitra o přípustnosti odvolání v záležitosti silniční.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podáním ze 7. dubna 1924 stěžoval si st-l u zsk v Opavě na usnesení obecního zastupitelstva v S. z 9. března 1924, jímž dovoleno bylo dvěma příslušníkům této obce pásti dobytek na cestě č. par , ač cesta ta byla rozhodnutím téže zsk z 18. prosince 1922 pravoplatně prohlášena za obecní cestu veřejnou, na níž podle § 8 sílil, polic, řádu z 1. ledna 1878 č. 5 z. z. slez. jest pasení dobytka zakázáno.
Osp ve Frýdku, jíž stížnost tato postoupena k dalšímu řízení ve smyslu siln. polic, řádu, výměrem z 8. července 1924 podle § 92 slez.obec. zříz. z 15. listopadu 1863 č. 17 z. z. slez., prohlásila usnesení obecního zastupitelstva za nezákonné a zakázala jeho výkon, poněvadž po rozumu § 8 zák. z 1. ledna 1878 č. 5 z. z. slez. je zakázáno pásti dobytek na banketech, svazích a v příkopech veřejné cesty. K odvolání obce S. zrušila zsp v Opavě výměrem z 30. července 1926 napadený výměr, pokud zakazuje též pasení dobytka mimo svahy, příkopy a bankety obecní cesty, neboť podle § 8 zák. z 1. ledna 1878 č. 5 z. z. slez. jest to zakázáno jen na svazích, příkopech a banketech neerárních veřejných cest.
K tomu se jedná o polní cestu zřídka užívanou, která nemá náležitě zřízené vozovky a jest tedy úplně zarostlá.
Odvolání, jež z tohoto výměru podal st-l, odmítlo žal. ministerstvo nař. rozhodnutím jako nepřípustné, ježto rozhodnutí obou nižších stolic byla vydána na podkladě § 92 slez. ob. zříz., tudíž z dozorčí moci nad obcemi, kterou státní správa vykonává z povinnosti úřední a v zájmu veřejném a třetím osobám nepřísluší právní nárok, aby státní správa v konkrétním případě této dozorčí moci užila.
Současně prohlásilo min., že k nějakému opatření z moci úřední nemá právního podkladu, neboť v usnesení obecního zastupitelstva z 9. března 1924 dlužno spatřovati — jak zřejmo z jeho obsahu — toliko prohlášení strany, kterým obec jako majitelka a správkyně veř. statku dává povolení k užívání obecní cesty, převyšující meze užívání obecného, k čemuž obecní zastupitelstvo, pokud se tím neobmezuje veř. způsob užívání, bylo oprávněno. Podle § 8 cit. siln. zák. jest sice zakázáno výslovně pásti dobytek na silničních banketech, na svazích a na silničních příkopech, zákon ten však nevztahuje se na obyčejné neudržované polní cesty veřejné.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvažoval nss takto:
Nař. rozhodnutí obsahuje dva výroky. Prvým z nich odmítá pro nepřípustnost odvolání st-lovo z výměru zsp-é s tím odůvodněním, že výměr ten byl vydán u výkonu státní dozorčí moci nad obcemi a že stranám na výkon dozoru právní nárok nepřísluší. V druhém výroku pak žal. úřad prohlašuje, že neshledal důvodu, aby z moci úřední — to jest dozorčí — sám nějaké opatření učinil.
Stížnost nerozlišujíc těchto dvou výroků obmezuje se na vývody, jimiž snaží se dovoditi, že st-li přísluší nárok na to, aby někdejší výnos zsk v Opavě z 18. prosince 1922, jímž sporná cesta byla prohlášena za veřejnou a v němž byl vysloven zákaz pasení na této cestě, byl zachován v platnosti a nebyl obcí porušován.
Pokud se stížnost těmito vývody obrací proti druhé části nař. rozhodnutí a chce jimi snad říci, že st-li přísluší právní nárok na dozorčí zakročení proti obci, je stížnost bezdůvodná, neboť podle ustálené a judikaturou nss-u důsledně uznávané zásady stranám právní nárok na výkon práva dozorčího vůbec nepřísluší, a nemohlo proto odepřením výkonu dozoru právo st-lovo býti porušeno.
Proti prvé části nař. rozhodnutí, jímž bylo st-li odepřeno právo odvolací proti dozorčímu výroku zsp-é, neformuluje stížnost žádné námitky, neboť vývody stížnosti této části nař. rozhodnutí vůbec nepostihují. Žal. úřad neodmítl odvolání st-lovo proto, že mu nepřísluší nárok proti obci, aby neporušovala shora uvedený výnos zsk, nýbrž proto, že st-li nepřísluší nárok, aby státní úřady v cestě dozoru donutily obec, by výnosu onoho neporušovala. Otázkou, kterou stížnost relevuje, totiž zda st-l proti obci nárok řečeného obsahu má, žal. úřad vůbec se nezabýval. Je sice pravda, že st-l ve svém podání ze 7. dubna 1924, jež zavdalo státním úřadům podnět k dozorčímu řízení, ukončenému nař. rozhodnutím, vznesl k zsk, tedy k vyšší instanci samosprávné, odvolání z usnesení obecního zastupitelstva z 9. března 1924. Leč, jak shora již uvedeno, zsk toto jeho podání podle své povinnosti nevyřídila, nýbrž postoupila je k dalšímu řízení okresnímu úřadu ve Frýdku jako státnímu úřadu dohlédacímu. Že odvolání jeho z usnesení obecního zastupitelstva nedostalo se vůbec žádného vyřízení, st-l nevytýká a ovšem ve stížnosti proti výroku žal. min. s účinkem ani vytýkati nemohl. St-l však ani nenamítá — a nenamítal ani v řízení správním — že okresní úřad nebyl oprávněn posuzovati jeho odvolání jako žádost za výkon dozoru, a že proto neměl o něm jakožto o instančním prostředku rozhodovati, nýbrž že byl povinen vrátiti je zsk-i ke kompetentnímu vyřízení, ať již u výkonu své moci dozorčí postupoval jakkoli. Ježto tedy stížnost proti vlastnímu obsahu nař. rozhodnutí v této jeho části námitek neformuluje a vývody její tedy svého cíle se míjí, bylo ji, i pokud jde o tuto část nař. rozhodnutí, zamítnouti.

Citace:

Č. 9421. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 141-143.