Č. 9413.

Samospráva obecní.— Vodní právo: 1. Dobrovolný postup práv vodních, potřebných ke zřízení obecního vodovodu, není nezbytnou podmínkou zřízení vodovodu. — 2. Povaha určitého zařízení jakožto zařízení sloužícího všeobecným zájmům veřejným, není vyloučena již tím, že všichni členové obce nebo vůbec každý zařízení toho neužívá. — 3. Náklady, kterých opatření vody pro osadu nutně vyžaduje, musí podle zásad obec. zřízení nésti osada celá.
(Nález ze dne 12. října 1931 č. 7107/27.)
Prejudikatura: N. s. s., Boh. adm., č. 3291">Boh. A 3291/24, 6584/27, 9066/31.
Věc: Dr. František V. a spol. v K. proti zemskému správnímu výboru v Praze o zřízení osadního vodovodu v L.
Výrok: Stížnost dílem se odmítá pro nepřípustnost, dílem se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Obecní zastupitelstvo v J. usneslo se dne 1. června 1925, aby k opatření pitné vody pro osadu L., tvořící součást politické obce J., byl zřízen vodovod, a aby za tím účelem byla uzavřena zápůjčka u okresní hospodářské záložny. Proti tomuto usnesení podala »správa velkostatku K.« »námitky, pokud se týče stížnost«, vytýkajíc nejprve, že o téže věci usneslo se obecní zastupitelstvo již 26. dubna 1925, že proti tomuto usnesení správa velkostatku podala rekurs, o němž není té doby ještě rozhodnuto, což podle názoru st-lů brání obci věcí touto znovu se zabývati. Mimo to byly v »námitkách, pokud se týče stížnosti« uplatňovány formální vady usnesení obecního zastupitelstva z 26. dubna 1925, a byla dále vytýkána hospodářská neúčelnost zamýšleného zařízení. Osk v K. zrušila pak rozhodnutím z 26. června 1926 usnesení obecního zastupitelstva z 26. dubna 1925 pro vadu v pozvání členů obecního zastupitelstva, načež pak rozhodnutím z 26. června 1926 zamítla stížnost majitelů velkostatku K. do usnesení obecního zastupitelstva z 1. června 1925; další rekurs správy velkostatku K. do rozhodnutí osk z 26. června 1926 zsv nař. rozhodnutím zamítl, uznav jak formální výtky, tak námitky dovozující hospodářskou neúčelnost zřízení vodovodu bezdůvodnými.
O stížnosti uvážil nss následovně:
Stížnost obsahuje celou řadu výtek, jimiž snaží se dokázati vadnost skutkového podkladu, na němž žal. úřad založil svůj kladný úsudek o nutné potřebě zamýšleného zařízení vodovodu, výtky ty jsou následovní:
5. V řízení nebylo zjištěno, je-li vlastník studánky Vojtěch R. ochoten dáti tuto osadě L. k disposici, ani že proti zabrání studánky nečiní námitek osoby třetí, které během let nabyly služebnosti ze studánky vodu čerpati.
Námitka ta není důvodná.
Podle § 37 čes. vod. zák. mají obce a osady, není-li potřeba vody v obci kryta, právní nárok na vyvlastnění soukromých vod a vodních práv užívacích. Mimo to poskytuje také § 39 ve spojení s § 28 téhož zák. obcím a osadám nárok na vyvlastnění vodních práv pro zařízení sloužící k opatřování vody. Nepodaří-li se obci (osadě) získati potřebná vodní oprávnění cestou smírnou, rozhodnou o vyvlastnění úřady politické v řízení vodoprávním (§§ 75, 84, 86, 87 čes. vod. zák. č. 71/1870 z. z.). Z těchto ustanovení je patrno, že dobrovolný postup práv vodních, ke zřízení obecního vodovodu potřebných, není nezbytnou podmínkou zřízení vodovodu, neboť případný odpor majitelů dotčených vodních práv může býti vyvlastňovacím nálezem politického úřadu odstraněn. Není proto nikterak nutno, aby již před usnesením obecního zastupitelstva o zřízení obecního (osadního) vodovodu bylo docíleno dohody o postupu dotčených vodních práv. Vůle obce vodovod zříditi musí tu právě naopak býti usnesením obecního zastupitelstva dříve projevena a pak teprve je možno zahájiti jednání za účelem získání práv vodních k uskutečnění usneseného záměru obce potřebných. Není proto vadou řízení, že v řízení správním nebylo zjištěno, jak se majitelé dotčených vodních práv k projektu obce hodlají zachovati. —
7. Nejedná se o zařízení všeobecně prospěšné, nýbrž o podnik, který má sloužiti pouze několika majitelům l.-ských domků, pokud by tito nemohli svou potřebu uhraditi ze studní ostatních občanů neb ze studně obecní.
Ani v tom směru nelze dáti stížnosti za pravdu, neboť jak nss již opětně, zejména v nál. Boh. A 3291/24 vyslovil, není charakter určitého zařízení jakožto zařízení, sloužícího všeobecným zájmům veřejným, vyloučen již tím, že všichni členové obce nebo vůbec každý tohoto zařízení neužívá. Vždyť na příklad silnice, školy a dráhy jsou nepochybně zařízeními veřejnému a obecnému dobru sloužícími, aniž jest tento jejich charakter setřen tím, že ne každý občan státu a ne každý člen obce má na výhodách těchto zařízení účast. Stačí, jestliže zařízení ono jest každému podle řádu pro jeho užívání daného přístupno, takže nikdo, kdo řádu tomuto se podrobí, z jeho použití není již předem a zásadně vyloučen. I vodovod obecní (osadní), jehož zásadně každý může používati, jest takovýmto zařízením sloužícím zájmu všeobecnému. Není tedy ani tato námitka důvodná.
8. St-lé nemají na projektu žádného zájmu, ježto vodu pro svou hájovnu budou i nadále čerpati ze studánky, jak činí již od nepamětných dob, co pak se týče povozníků, odvážejících dříví z jejich lesů, není zákonnou povinností st-lů, aby se o ně a o jejich dobytek starali a na svůj náklad nový vodovod zřídili.
K tomuto stižnému bodu, jemuž se zřetelem k obdobné námitce, uplatňované již v rekursu k zsv, sluší patrně rozuměti tak, že st-lé nemohou býti přidržáni k tomu, aby na projektovaný vodovod podle své poplatnosti přispívali, dlužno poznamenati:
Opatření vody pro obec, resp. osadu jest podle positivního předpisu vod. zák. (§ 36 zák. z 28. srpna 1870 č. 71 z. z.) záležitostí obecní, resp. osadní ve smyslu obecního zřízení. Proto musí náklady, jichž opatření vody pro osadu nutně vyžaduje, podle zásady obecního zřízení nésti celá osada; jsouť součástkou nákladů, spojených se správou osady, z čehož plyne, že musí bytí kryty stejným způsobem jako vydání ostatní. Tvrdí-li st-lé, že nemají na vodovodu zájmu, není okolnost ta i kdyby tomu tak skutečně bylo, nikterak pro osvobození jich od povinnosti poplatní rozhodná. Nss již opětovně, zejména též v nál. Boh. A 6584/27, posléze pak v nál. Boh. A 9066/31 vyslovil právní názor, že podle zásadního stanoviska, které obecní finanční novela shodně s českým obecním zřízením z r. 1864 zaujímá, není měřítkem, podle něhož poplatník obecní přispívá na úhradu vydání obecních, jeho individuelní zájem na tom kterém zařízení obce, nýbrž že veškeré výlohy obecní mají členové svazku obecního nésti bez ohledu na prospěch, který jim ze zařízení obecního plyne. Chce-li zákon poplatnou povinnost podmíniti individuelním zájmem nebo mírou prospěchu jednotlivce, normuje to výslovně jako výjimku ze zásady, jako je tomu na př. při t. zv. výlohách zvláštních podle § 25 obec. fin. nov. Ale ustanovení toto, jež by jediné mohlo přijití v úvahu, vztahuje se jen na vydání, učiněná výhradně v zájmu jednotlivých vrstev občanstva, nebo jednotlivých částí okrsku obce, nebo jednotlivých členů obce a jen tato vydání uvalují se toliko na tento užší kruh účastníků zcela. Nezáleží tedy na tom, že zařízení tomu kterému poplatníku neprospívá, nýbrž na tom, že může toliko užšímu kruhu poplatníků prospívati. Že pak vydání na osadní vodovod, o které ve sporném případě jde, ke zvláštním výlohám v tomto smyslu nepatří, je mimo pochybnost. Není tedy možno ani tuto námitku uznati důvodnou.

Citace:

Č. 9413. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 126-128.