Č. 9540.Pojištění nemocenské: Zaměstnavatel, jenž přihlásil zaměstnance svého u okr. nemoc, pokladny a tím zavázal pokladnu, která přihlášku přijala, k plnění nemocenských podpor, nemůže pro minulost odvrátiti následky přihlášky (závazek k náhradě učiněného nákladu) tvrzením, že podal vědomě nebo omylem přihlášku nesprávnou. (Nález ze dne 10. prosince 1931 č. 14579/29.) Věc: Firma Ing. G. a W. v S. proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění Adolfa K. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost. Důvody: Nař. rozhodnutím bylo v pořadí instancí rozhodnuto, že stěžující si firma je povinna nahraditi okr. nemoc, pojišťovně ve Št. náklad vzniklý v r. 1925 býv. okr. nemoc, pokladně v U. onemocněním dělníka stěžující si firmy Adolfa K. V důvodech odvolává se nař. rozhodnutí na důvody nižších stolic, v nichž uvedeno v podstatě toto: Bylo zjištěno, že Adolf K. vykonával v době od 15. června 1925 až do svého onemocnění dne 4. července 1925 pro st-lku v R. práce drenážnické a že byl st-lkou k tomu zmocněným stavbyvedoucím B. přihlášen u okr. nemoc, pokladny v U. k nemoc, pojištění teprve 27. července 1925, tedy až po svém onemocnění. Tyto skutečnosti, jejichž správnost st-lka nepopírá, rozhodují podle zákona o výše uvedené náhradní povinnosti st-lky. Prohlášení zaměstnavatele v přihlášce podává v právním poměru mezi pokladnou a zaměstnavatelem proti tomuto plný důkaz o trvání pracovního poměru, podrobeného pojistné povinnosti, který jest pro tento právní poměr výlučně rozhodným. Pokud se tedy jedná o posouzení skutečností vyplývajících z přihlášky pro dobu minulou (regresní povinnost podle § 32), nemůže vůbec býti připuštěn protidůkaz zaměstnavatele, že nebylo právního poměru, který on sám ze zákonné povinnosti přihlásil, ať již přihláška byla učiněna vědomě nesprávně, či z omylu. Poskytováním pojistných dávek osobě takto přihlášené plní pokladna povinnost uloženou jí zákonem a stanovami podle § 32 cit. zák. Z toho důvodu mohl odpadnout: výslech celé řady st-lkou navrhovaných svědků, kteří měli dokázati, že zaměstnání K.-ovo bylo jen vedlejší a nepodléhalo nemoc, pojistné povinnosti. Přihláška k pojištění je vždy pro nemoc, pokladnu směrodatným faktorem pro stanovení okruhu osob, které mají býti podporovány pro případ onemocnění, a byla jím také při ohlášení K.-ově dne 27. července 1925. Proto nelze se zabývati námitkou st-lčinou, že by snad přihláška Adolfa K. k pojištění byla přihláškou zaměstnance povinnému pojištění nepodrobeného (§ 13 č. 4 nemoc, zák.) neb dobrovolného pojištění (§ 2 nemoc, zák.), poněvadž tyto okolnosti nejsou patrny z přihlášky a mimo to jsou též zcela nerozhodný, jelikož faktické, byť nepovinné přihlášení k nemoc, pojištění dlužno posuzovati s hledisek § 32 nemoc. zák. O stížnosti na rozhodnutí to podané uvážil nss toto: Svůj výrok, že st-lka jest povinna nahraditi okr. nemoc, pojišťovně ve Št. podpůrný náklad, který byl v roce 1925 vynaložen na léčení a podporu Adolfa K., opírá žal. úřad o § 32 zák. z 30. března 1888 č. 33 ř. z., který ustanovuje, že zaměstnavatel, který nesplnil svou ohlašovací povinnost, jest povinen nahraditi pokladně veškerý náklad, který tato na základě zákona nebo svých stanov poskytla osobě, která nebyla k pojištění přihlášena buď vůbec, nebo teprve po onemocnění. Stížnost popírá oprávněnost použití § 32 cit. zák., tvrdíc, že st-lka nebyla povinna Adolfa K., který práce u ní konal jen příležitostně a jako vedlejší své zaměstnání, k pojištění přihlašovati vůbec a že tedy za jeho nepřihlášení nemohou ji stihati žádné újmy. Nesprávným označuje stížnost právní názor vyslovený v nař. rozhodnutí, že okolnost, bylo-li zaměstnání K.-ovo příležitostné resp. vedlejší, jest irelevantní proto, že tento byl st-lkou k nemoc, pojištění bez jakékoli výhrady přihlášen a takové faktické, byť i nepovinné přihlášení k nemoc, pojištění dlužno posuzovati s hlediska § 32 nemoc. zák. Nss shledal názory stížností hájené nesprávnými. Členství u okr. nemoc. pokladny nastává podle § 13 č. 1 nemoc. zák. ex lege. Povinnost přihlašovací stanovená v § 31 může podle úmyslu zákonodárce sledovati toliko účel opatřiti pokladně bezpečně evidenci o stavu členstva, aby mohla jednak požadovati příspěvky jí podle zák. příslušející, jednak spolehlivě posouditi, komu podle zák. či stanov jest povinována poskytnouti nemoc, podporu. Přihláška jest tudíž pro pokladnu směrodatným faktorem pro stanovení okruhu osob, jež jest povinna v nemoci podporovati. Nemá pojišťovna zákonného závazku, ba nemá často ani možnosti přezkoumávati došlé přihlášky po té stránce, zda přihlášená osoba skutečně jest zaměstnána způsobem zakládajícím pojistnou povinnost. Zpravidla bude se jí spokojiti s přihláškou a podle té zaříditi další postup. Pak jest však v přihlášce spatřovati závazné prohlášení zaměstnavatele o tom, že jest tu zaměstnání zakládající pro přihlášeného pojistnou povinnost. Spokojí-li se pokladna s tímto prohlášením, pak podporuje nemocného člena podle zákonných, či statutárních předpisů tak, jak to má na mysli § 32 nemoc. zák. Pokud nejde o úpravu pojistného poměru pro futuro, nýbrž o posouzení právních účinků, plynoucích z přihlášky pro praeterito, nemůže zaměstnavatel, jenž přihláškou svou zavázal pojišťovnu k plnění nemoc, podpor, odvrátiti právní následky svého vlastního projevu tvrzením, že vědomě neb omylem podal přihlášku nesprávnou. Na témž právním stanovisku stojí i nař. rozhodnutí, recipovavší po té stránce důvody 2. stolice a nemohl proto nss v nař. rozhodnutí shledati nezákonnost, když stížnost nepopírá, že K. skutečně dne 27. července 1925 k pojištění byl přihlášen, ač u st-lky již 15. června 1925 pracoval a 8., resp. 4. července 1925 onemocněl. Z toho, co řečeno, plyne ovšem i bezdůvodnost další námitky, kterou se vytýká, že žal. úřad vůbec se nezabýval otázkou, jsou-li práce konané Adolfem K. pracemi zakládajícími pojistnou povinnost, když, jak uvedeno, pro posouzení otázky, je-li zaměstnavatel povinen pokladně náhradou podle § 32, jest rozhodujícím fakt přihlášky zaměstnance k pojištěni.