Č. 9436.Obecní volby: Rozhodnutí dohlédacího úřadu podle § 19 ob. ř. vol., že volby obecního zastupitelstva mají se konati podle zásady poměrného zastoupení, není rozhodnutím konečným v tom smyslu, že může být voličem naříkáno bezprostředně před nss-em. (Nález ze dne 21. října 1931 č. 438/30). Prejudikatura: opačně Boh. A 813/21. Věc: František H. a František K. v Ch. proti zemské správě politické v Praze o volbu obecního zastupitelstva. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Výměrem osp- é v T. z 18. ledna 1928 byla vypsána volba obecního zastupitelstva v Ch. Dne 5. února 1928 podalo 11 voličů, zapsaných ve voličských seznamech, u obecního úřadu v Ch. návrh, aby volba byla provedena podle zásady poměrného zastoupení. Výměrem z 9. února 1928 určila osp v T. volbu na den 19. února 1928 s tím, že se volí 9 členů zastupitelstva podle zásady poměrného zastoupení. Obecní vyhláška o tom byla vyvěšena dne 11. února 1928. Dne 13. února 1928 učinili František K. a Jan M. v Ch. u osp-é v T. podání, uvádějíce, že vyhláška, jíž byly rozepsány volby obecního zastupitelstva v Ch., byla vyvěšena dne 23. ledna 1928, takže žádost o provedení voleb podle zásady poměrného zastoupení měla býti podána do 31. ledna 1928. Žádost ta však byla podána na obecním úřadě až 5. února 1928, tedy již po prošlé lhůtě, pročež oba podavatelé žádají, aby volby byly provedeny podle zásady relativní většiny. — Když pak dne 19. února 1928 byly volby obecního zastupitelstva v Ch. provedeny podle zásady poměrného zastoupení, podali oba dnešní st-lé s řadou dalších občanů proti volbám námitky z těchto důvodů: Podle § 19 obec. řádu vol. nutno v obcích, kde je voličů méně než 700, žádati o poměrné zastoupení do 8 dnů ode dne vyložení voličských seznamů, resp. vyvěšení úřední vyhlášky. Vyhláška tato byla vyvěšena 23. ledna 1928, žádost pak o poměrné zastoupení byla podána teprve dne 5. února 1928. Proto vznesen v podání petit, aby vyhlášení volebního výsledku bylo změněno, resp. zrušeno, poněvadž neodpovídá zákonným ustanovením a aby výsledek voleb byl vyhlášen podle zásady relativní většiny. Nař. rozhodnutím vyslovila zsp. v Praze, že podané námitky v základě § 56 obec. řádu vol. zamítá a to proto, že podle cit. § 19 obec. řádu vol. rozhoduje o způsobu volení dohlédací úřad s platností konečnou. O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss: Námitky st-lů, brojící proti tomu, že volba obecního zastupitelstva v Ch. byla provedena podle zásady poměrného zastoupení, ač příslušný návrh na tento způsob volby byl podán až po zákonné lhůtě, zamítl žal. úřad v podstatě z důvodů, že rozhodnutí o způsobu volby, byl-li podán návrh na volby podle zásad poměrného zastoupení v obci, kde jinak konají se volby podle zásady relativní většiny, jest vyhraženo dohlédacímu úřadu, jenž rozhoduje s platností konečnou, a nemůže býti toto rozhodnutí přezkoumáno politickým úřadem 2. stolice v cestě námitek proti volbě. Jest tedy obsahem nař. rozhodnutí výrok, jímž žal. úřad odepřel řešiti věcně obsah vznesených k němu námitek, a to pro svou nepříslušnost. Může proto také jen tento obsah nař. rozhodnutí býti předmětem věcného přezkoumání nss-em. Vývody stížnosti o tom, zda okresní úřad v T. právem či neprávem rozhodl, že volby v Ch. mají býti provedeny podle zásady poměrného zastoupení, a zda týž okresní úřad měl na základě podání k němu ještě před volbami učiněného svoje původní rozhodnutí o tomto způsobu volby odvolati, které nesměřují proti obsahu nař. rozhodnutí, neměl nss příčiny se zabývati. Proti skutečnému obsahu nař. rozhodnutí stížnost uplatňuje, že žal. úřad byl povinen rozhodnouti věcně o námitkách, jež nebyly jen námitkami proti způsobu volení, nýbrž proti volbě vůbec. Zkoumaje nař. rozhodnutí, které založeno jest na právním názoru také tímto soudem v nálezu Boh. A 813/21 zastávaném, dospěl nss, vyžádav si ve smyslu § 8 odst. 1. bodu 2. jedn. řádu usnesení odborného plena, k právnímu názoru odchylnému a to po následovních úvahách: Řízení volební jest podle řádu volení v obcích č. 75/19 novelisovaného zák. č. 163/20 a 253/22 zorganisováno jako jednotné a celistvé procesní pásmo, které ovšem skládá se z několika oddílů. Z porůzných ustanovení zákona dá se jasně poznati úmysl zákonodárcův nedopustiti, aby řízení volební bylo ve svém průběhu a před úplným skončením zdržováno a přerušováno řízením opravným, vyvolaným námitkami proti opatřením a rozhodnutím, jež orgány volbu připravující a řídící musí činiti, aby volební řízení bylo dovedeno ke svému zákonnému cíli. Nasvědčuje tomu již vnější uspořádání předpisů o řízení volebním. V hlavách 3. až 6. upravuje se »přípravné řízení volební«, »vyhlášení výsledků voleb bez hlasování«, »volba« a posléze »zjištění a prohlášení výsledků volby«, načež teprve v hlavě 7. následují normy »o řízení opravném«. Rovněž z obsahu všech těchto předpisů zákonných je zřejmo, že řád volební nezná jiného řízení opravného kromě onoho, jež upraveno jest v §§ 55 až 56, obsažených v hlavě 7., resp. v § 67 v hlavě 9. Kdyby tedy ani nebylo jiného výslovného předpisu o řízení opravném, nebylo by možno pochybovati, že opravné prostředky v řízení volebním dány jsou jenom potud, pokud je zákon v hlavě 7. (resp. 9.) připouští, t. j. vedle oficiosní opravy výsledků volby podle § 53 jedině a výlučně v podobě námitek proti volbě podle § 54 a násl., t. j. proti výsledku volby podle § 51 zák. výhlášenému, a pak v podobě námitek proti volbě starosty, náměstků, obecní rady a komisí podle § 67. Zákon ovšem, chtěje patrně zachovávání své vůdčí zásady, podle které opravné řízení odsunuje se až za ukončení celého řízení volebního, opevniti proti případným pochybnostem, vyjadřuje zásadu tuto na některých místech ještě také výslovně, a to dvojím způsobem, buďsi obratem, že orgán volbu dirigující »rozhoduje s konečnou platností« jako je tomu v §§ 11, 19, 23 odst. 5 anebo, — jako v § 33 — větou »do rozhodnutí volební komise lze si stěžovati pouze námitkami proti volbě«. Obrat rozhoduje s konečnou platností«, uveden do náležité souvislosti s řečenou vůdčí zásadou volebního řízení, jeví se tedy jako pouhý její důsledek, neboť důsledné její provedení vylučuje jakékoli zvláštní prostředky opravné uvnitř jednotlivých fasí řízení volebního, a nemůže býti pochybností, že důsledek tento dopadá i na ony akty orgánů volbu dirigujících, kde zákon jako na př. v § 22 odstavci 2, §§ 32, 36. 39, 45, odstavci 1. § 48 a podobně v § 64 v souvislosti s § 67 »konečnou platnost« těch kterých opatření zvlášť nezdůrazňuje. Má-li však obrat »rozhoduje s konečnou platností« jen ten význam, že se jím a to celkem nadbytečně zdůrazňuje důsledek vůdčí zásady, že opravné řízení volební má býti soustředěno až do námitek proti výsledku volby, není jím nepochybným způsobem zodpovědná otázka, které akty orgánů volby řídících jsou řízení námitkovému podle hlavy 7. řádu volení podrobeny, zejména zdali jsou mu podrobeny všecky akty kteréhokoli z těchto orgánů. Pochybnosti mohou vzejíti zejména proto, že obrat »rozhoduje s konečnou platností« není jednoznačný, a mohl by míti i ten smysl, který v § 53 zák. vskutku má, že jakýkoliv opravný prostředek správní je vyloučen, tedy, že je vyloučen i opravný prostředek námitek podle 7. hlavy zák., takže by pak ony akty, jimž zákon »konečnou platnost« přiznává, vůbec přezkoumání v adm. pořadu správním unikly a byly naříkatelny již jenom a bezprostředně stížností k nss. K tomuto výkladu zákona svádí textování zákona tím spíše, že na některých místech — jako v §§ 11 a 19 — mluví se o »konečné platnosti« bez další výhrady, kdežto na jiných místech, jako v § 23 odst. 5 připojen jest dodatek: »s výhradou námitek proti volbě.« Tato různost textování může věsti k výkladu, že řízení námitkovému podrobeny jsou jen ony akty »s platností konečnou«, proti nimž zákon opravný prostředek v podobě námitek proti volbě výslovně vyhradil, kdežto ostatní akty »s konečnou platností« z námitkového řízení jsou vyjmuty a mohou býti brány v odpor již jen bezprostřední stížností k nss. V tomto smyslu byl obrat »rozhoduje s konečnou platností« použitý v § 19 řádu volení bez výhrady práva námitek vskutku pojat v cit. nál. Boh. A 813/21 a také v nař. rozhodnutí žal. úřadu. Ale výklad tento přehlíží, že obrat: rozhoduje »s konečnou platností«, sám o sobě neurčitý, není možno vykládati isolovaně a vytrhnouti jej ze souvislosti s ostatními předpisy zákona. Zejména není možno přehlížeti, že otázce, zdali a pokud mohou akty orgánů volbu dirigujících býti »námitkami proti volbě« podle 8. hlavy volebního řádu brány v odpor, dostalo se v hlavě této (§ 56) positivní úpravy. V tomto předpisu dána jest odpověď na otázku, které akty orgánů volbu řídících podléhají přezkoumání v řízení námitkovém, a sice je dána v ten smysl, že námitkami lze vytýkati »vady řízení volebního« bez všelikého omezení a rozeznávání, tedy vady všeho druhu, ať byly způsobeny kterýmkoliv z orgánů volbu řídících a v kterémkoli stadiu řízení volebního. Předpis tento zní tak absolutně, že není možno obrat »rozhoduje s konečnou platností« v zákoně sporadicky použitý chápati jako výjimku z předpisu § 56. Omezuje-li tedy zákon obrat tento na některých místech jako v § 23, odstavci 5 dodatkem »s výhradou námitek proti volbě«, jeví se výhrada tato nadbytečnou, poněvadž jest již obsažena ve zcela všeobecném a bezvýjimečném předpisu § 56. Z toho však plyne, že není na místě právo námitek úsudkem a contrario vylučovati tam, kde zákon jako na př. v §§ 11 a 19 k obratu »rozhoduje s konečnou platností« výslovné výhrady práva námitek nepřičinil. Úvahy tyto nutí k přijetí právního názoru, že i rozhodnutí dohlédacího úřadu podle § 19, kterým se rozhoduje o způsobu volby, jest zcela stejně jako kterékoliv jiné rozhodnutí neb opatření orgánů volbu řídících, podrobeno přezkoumání v námitkovém řízení podle hlavy 7. Nemůže proto obstáti právní názor žal. úřadu, podle něhož výtka, namířená proti rozhodnutí dohlédacího úřadu o způsobu volby, jest z námitkového řízení vyloučena, a nelze tedy nař. výrok žal. úřadu, jenž rozhodnutí o výtce této v námitkovém řízení vznesené pro domnělou svoji nepříslušnost odepřel, srovnati se zákonem.