Č. 9410.

Pojištění úrazové: Je majitel podniku, podléhajícího pojištění úrazovému, zodpovědnosti za nepodání výpočetního vzorce o pojistném zproštěn tím, že pojišťovna mu nedodala příslušného tiskopisu?
(Nález ze dne 10. října 1931 č. 14715.) Věc: Dr. František W. v Praze proti zemskému úřadu v Praze o přestupek úrazového zákona.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Trestním nálezem magistrátu hlavního města Prahy z 9. listopadu 1928 byl st-l uznán vinným přestupkem § 21 úraz. zák., jehož se dopustil tím, že nepředložil ve 14denní lhůtě, tímto paragrafem stanovené, Úrazové pojišťovně dělnické v Praze výpočetního vzorce o pojistném za 1. období r. 1928, a odsouzen podle § 52 úraz. zák. k peněžité pokutě 100 Kč, po případě do vězení na dobu 10 dnů. — Odvolání z nálezu toho podanému zemský úřad v Praze nař. rozhodnutím nevyhověl vzhledem ke zjištěné skutkové podstatě přestupku, st-li za vinu kladeného, ježto doznal, že výpočtu za 1. pololetí r. 1928 v zákonné lhůtě nezaslal. K vývodům odvolání bylo podotknuto, že Úrazová pojišťovna dělnická není povinna dodávati stranám tiskopisy k výpočtu pojistného ani podle úrazového zákona, ani podle zákonů jej doplňujících a měnících, ani podle ústavních stanov.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
§ 21 úraz. zák. č. 1/1888 ř. z. ve znění zák. č. 300/21 ustanovuje, že podnikatelé (§11) jsou povinni zaplatiti u úrazové pojišťovny tarifní pojistné do 14 dnů po uplynutí každého příspěvkového období, určeného stanovami, a připojiti výpočet o výši pojistného za uplynulé příspěvkové období. Podnikatelé, kteří včas nevyhoví této povinnosti, nepodavše výpočtu o výši pojistného za uplynulé období, jak jim cit. zákonný předpis ukládá, trestají se podle § 52 úraz. zák. Objektivní skutkovou podstatu přestupku, st-li za vinu kladeného, shledal žal. úřad v tom, že st-l jako podnikatel podniku »osobní auto« nepředložil včas výpočetního vzorce o pojistném za 1. pololetí 1928.
Proti zjištění této objektivní skutkové podstaty uvedeného přestupku nemá stížnost námitek, naopak doznává výslovně, že objektivní skutková podstata přestupku, st-li za vinu kladeného, jest dána.
Po stránce subjektivní vytýká stížnost nař. rozhodnutí jednak podstatnou vadnost řízení, jednak nezákonnost. Vadnost řízení shledává stížnost v tom, že žal. úřad v nař. rozhodnutí se nezabýval námitkami uplatňovanými v odvolání k němu podaném, jimiž st-l dovozoval, že jest vinou Úrazové pojišťovny dělnické v Praze, že výpočetní vzorec o pojistném jím podán nebyl, že podání tohoto vzorce bylo mu znemožněno Úrazovou pojišťovnou dělnickou, a že st-l jednal ve stavu nouze, touto pojišťovnou zaviněném.
Námitku tuto nelze však uznati odůvodněnou. St-l připouští sám, že žal. úřad v nař. rozhodnutí k uvedeným jeho námitkám podotkl, že Úrazová pojišťovna dělnická není povinna dodávati stranám tiskopisy k výpočtu pojistného. Z tohoto odůvodnění, k němuž bylo ještě připojeno, že Úrazová pojišťovna nemá takové povinnosti ani podle úraz. zák., ani podle zákonů jej doplňujících a měnících, ani podle ústavních stanov, jest zřejmo, že žal. úřad řečenými námitkami st-lovými se zabýval a na ně v nař. rozhodnutí reagoval, že však neuznal je důvodnými. V odůvodnění tom projeven jest také jasně právní názor žal. úřadu, z něhož při tom vycházel. Neboť prohlásil-li žal. úřad, že úrazová pojišťovna nemá podle žádné platné normy povinnosti, aby dodávala stranám tiskopisy k výpočtu pojistného, pak vyslovil tím zároveň, že neučinila-li tak z jakéhokoli důvodu, nelze v tom shledávati její vinu, kterou by byla st-li znemožnila podati výpočetní vzorec o pojistném, a že nezavinila domnělý stav jeho nouze, který by ho zbavil trestnosti přestupku jemu za vinu kladeného.
Stížnost označuje tento právní názor žal. úřadu za mylný a dovolávajíc se ustanovení § 13 odst. 2 úraz. zák., snaží se z předpisů § 9 odst. 3 č. 1 a § 30 odst. 3 stanov Úrazové pojišťovny dělnické v Praze dovoditi, že podnikatelé mají podle nich povinnost používati vzorce, vydaného Úrazovou pojišťovnou, z čehož prý plyne její povinnost vydávati stranám tento vzorec.
Leč stížnosti není možno přisvědčiti. Podle § 13 odst. 2 úraz. zák. mají stanovy obsahovati také potřebná ustanovení o formě a obsahu oznámení, jež dle tohoto zákona podnikatelé mají pojišťovně podávati, a o výpočtech a výkazech, jež jí mají předkládati, jakož i o tom, jak pojišťovna má tyto zprávy, výpočty a výkazy dostávati. V té příčině ustanovují schválené stanovy Úrazové pojišťovny dělnické v Praze v § 9 odst. 3 v bodu 1., že podnikatelé, kteří jsou členy pojišťovny, jsou zavázáni všechna oznámení, výpočty a výkazy, které podle úraz. zák. nebo stanov pojišťovně musí býti předkládány, svědomitě podávati ve formě těmito stanovami nebo zvláštními nařízeními předepsané. Pokud pak jde zvláště o výpočty o výši pojistného, nařizuje § 30 odst. 3 uvedených stanov doslovně: »Výpočty o výši povinného pojistného sdělány buďte dle vzoru v příloze uvedeného a zaslány buďte pojišťovně přímo.«
Z těchto ustanovení plyne toliko, že podnikatelé jsou povinni vyhotovovati a zasílati Úrazové pojišťovně výpočty o výši pojistného takovou formou, v jaké jest upraven vzorec pro výpočet pojistného, ke stanovám pojišťovny připojený (arg. slova »sdělány buďte dle vzorce«), t. j. jen, že ony výpočty mají obsahovati doslovný text a vyplnění sloupců příslušnými daty tak, jak ve vzorci stanovami předepsaném jest to naznačeno. Z doslovu ani z účelu cit. předpisů stanov ani z jiného jejich ustanovení nelze však vyčisti a dovoditi, že by byla podnikatelům uložena také povinnost, aby výpočty o výši pojistného byly vyhotovovány výhradně jen na tiskopisech vzorců, Úrazovou pojišťovnou vydaných, a dokonce nikoli, že by ona měla povinnost takové vzorce podnikatelům vydávati. Činí-li tak Úrazová pojišťovna přece, jak stížnost tvrdí, ač k tomu není povinna, pak činí tak dobrovolně. Z dobrovolného dodávání vzorců nemůže však podnikatel vyvozovati pro sebe žádného práva, zejména pak nemůže býti shle.dána nějaká vina Úrazové pojišťovny v tom, neučiní-li tak. Podnikatel, který vzorce od pojišťovny neobdržel, nemůže proto této okolnosti se dovolávati jako důvodu vylučujícího jeho trestnost v případě nevčasného zaslání výpočtu o výši pojistného. Bezdůvodně tvrdí tedy stížnost, že toto nevčasné zaslání výpočtu pojistného st-lem zavinila Úrazová pojišťovna, že mu takto znemožnila splniti jeho zákonnou povinnost a uvedla ho ve stav nouze. Poukazuje-li stížnost k tomu, že Úrazová pojišťovna zdráhala se vydati st-li — prý neprávem — německý tiskopis vzorce, nemá tento poukaz významu, neboť neměla-li pojišťovna podle toho, co bylo shora uvedeno, vůbec povinnosti vydati mu tiskopis, pak neměla ani povinnosti vydati mu tiskopis německý. Okolnost, že zdráhala se tak učiniti, jest proto irelevantní, a nelze v tom, že žal. úřad o této nerozhodné okolnosti nekonal šetření, spatřovati stížností vytýkanou podstatnou vadnost řízení. Domníval-li se st-l, že oním postupem Úrazové pojišťovny bylo porušeno jeho jazykové právo na vydání tiskopisu vzorce v jazyce německém, mohl se domáhati nápravy jazykovou stížností u příslušného státního úřadu dohlédacího podle § 7 jaz. zák. č. 122/20 a čl. 96 jaz. nař. č. 17/26, arci odděleně od věci trestní, proti němu podle předpisů úraz. zákona vedené.

Citace:

Č. 9410. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 119-122.