Č. 9469.Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: Právo várečné, které podle stanov pravovárečného měšťanstva je spojeno s držbou domu, jest nemovitostí ve smyslu § 1 odst. 2 prav. o dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí vl. nař. č. 143/22. (Nález ze dne 9. listopadu 1931 č. 8316/29.) Prejudikatura: Boh. A 1169/22. Věc: Josef J. v P. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost. Důvody: Smlouvou trhovou z 10. listopadu 1922 prodal st-l dům čp. ... v P. s právem várečným při domě zjištěným za 128000 Kč. V přiznání udána nabývací hodnota k 1. lednu 1914 i s právem várečným 120000 K, zcizovací cena podle smlouvy 128000 Kč, v čemž zahrnuto i právo várečné, jehož cena jako příslušenství bude udána později. Výměrem vyměřovacího úřadu ze 3. dubna 1926 bylo st-li sděleno, že k 1. lednu 1914 úřad stanoví nabývací hodnotu částkou 84200 K, s čímž st-l přípisem z 21. dubna 1926 souhlasil. Výměrem z 20. října 1926 sděleno st-li, že zcizovací hodnota k 10. listopadu 1922 stanovena bez práva várečného 160800 Kč; st-l přípisem ze 3. listopadu 1926 nesouhlasil, trvaje na tom, že kupní cena ve smlouvě udaná jest také obecnou hodnotou v době zcizení. Výměrem z 2. prosince 1926 sdělil vyměřující úřad st-li toto: »Na Váš dopis ze 3. listopadu 1926, kterým projevujete svůj nesouhlas s obecnou hodnotou, oznámenou zdejším výměrem z 20. října 1926, sděluje Vám zemský inspektorát pro zemské dávky, že se hodlá pokusiti v této věci o smírnou dohodu podle § 17 odst. 3 pravidel o obecní dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí. Proto stanoví pro nemovitost, kterouž jste zcizil dne 10. listopadu 1922 Janu M. a Věře K., jakožto obecnou hodnotu v den 1. ledna 1914 částku 50000 K. Tím se ruší zdejší výměr ze 3. dubna 1926. Hodnota ke dni 10. listopadu 1922 bude vzata podle Vašich údajů. S touto hodnotou můžete projeviti do 14 dnů svůj souhlas či nesouhlas. Nebude-li i poté dosaženo smírné dohody, bude hodnota vyšetřena soudním odhadem.« St-l prohlásil přípisem ze 14. prosince 1926, že s nabývací hodnotou nesouhlasí a že trvá na částce 84200 Kč podle dohody vzhledem k výměru vyměřujícího úřadu ze 3. dubna 1926 a připíšu svému z 21. dubna 1926, se zcizovací hodnotou v částce 128000 Kč že souhlasí, takže i tu jest docíleno dohody. — Soudním odhadem byla pak zjištěna nabývací hodnota k 1. lednu 1914 s právem várečným 63861 K 63 h a k 10. listopadu 1922 taktéž s právem várečným 148400 Kč 63 h. — Když tento odhad byl zrušen, byly při novém soudním odhadu hodnoty zjištěny bez ohledu na právo várečné, a to k 1. lednu 1914 částkou 54174 K 13 h a k 10. listopadu 1922 částkou 114400 Kč 63 h, právo várečné odhadnuto částkou 12125 K, resp. 48000 Kč, takže hodnoty s právem várečným byly 66.299 K 13 h, resp. 162400 Kč 63 h. Platebním rozkazem byla dávka vyměřena na podkladě těchto hodnot. Odvolání bylo vyhověno potud, že platební rozkaz byl změněn pouze co se týče nabývací hodnoty a tato určena 84200 K. K rozhodnutí připojeny tyto důvody: »Především dlužno řešiti otázku právní povahy p.-ského pravovárečného práva. Tuto otázku pokládá však rekursní instance prejudivielně za vyřešenou nálezem býv. ss-u z 25. května 1916 č. 4332, kde bylo vysloveno, že pravovárečná práva s domy spojená jest vzhledem k § 298 o. z. o. při zjišťování hodnoty k předpisu převodního poplatku pro případ převodu oněch domů pojmouti do hodnoty základ tvořící. Tím byla pravovárečnému právu přiznána právní kvalita § 1 odst. 2 pravidel. Jak hodnota nabývací tak i hodnota zcizovací byla stanovena v řízení podle § 11 pravidel soudním odhadem včetně hodnoty pravovárečného práva. Pokud st-l namítá, že pravovárečné právo dlužno vyloučiti, poukazuje se na zmíněný judikát. Jinak namítá st-l, že soudní odhad jest nerozhodný, poněvadž hodnoty byly prý stanoveny vzájemnou dohodou mezi stranou a vyměřovacím úřadem. Vývodům stížnosti dlužno přisvědčiti toliko, pokud jde o hodnotu nabývací. Naproti tomu nestala se dohoda, pokud jde o hodnotu zcizovací. Výměr inspektorátu z 2. prosince 1926 uvádí sice, že ruší dřívější oceňovací výměr ze dne 3. dubna 1926. Tento výrok nemá však právního účinku vzhledem k dohodě již nastalé o hodnotě nabývací. Výměr z 2. prosince 1926 dlužno pokládati za návrh inspektorátu, zmiěniti zmíněnou dohodu v dohodu novou, totiž na základě obecné hodnoty k 1. lednu 1914 ve výši 50000 K, při čemž by hodnota ku dni 10. listopadu 1922 byla vzata podle údajů strany. Podáním ze 14. prosince 1926 ohradila se strana proti změně hodnoty k 1. lednu 1914, poukazujíc k dohodě. Tím ovšem nabídku inspektorátu nepřijala a nemůže pro sebe žádného práva dovozovati ze sdělení inspektorátu, že hodnota zcizovací bude vzata podle udání strany. Dohodu nabídnutou inspektorátem výměrem z 2. prosince 1926 mohla strana přijmouti toliko jako celek. Nenastala tedy žádná dohoda, pokud jde o hodnotu zcizovací, a byla tato hodnota právem do platebního rozkazu pojata podle soudního odhadu.« Stížnost do tohoto rozhodnutí podaná vznáší dvě námitky: 1. že neprávem vychází žal. úřad z předpokladu, že nedošlo k dohodě ohledně zcizovací ceny částkou 128000 Kč, 2. že neprávem vzata za zcizovací hodnotu nemovitosti nejen hodnota nemovitosti samé, nýbrž také i hodnota práva várečného, a vytýká v obojím směru nezákonnost. ad 1. — ad 2. St-l již během řízení dovolával se stanov pravovárečného měšťanstva v P., a také ve stížnosti poukazuje na tyto stanovy, dodávaje výslovně, že podílníkem může se státi pouze vlastník některého z domů v městě P., uvedených v čl. 1. stanov. Podle čl. 1. stanov tvoří pravovárečné měšťanstvo dočasní vlastníci 149 domů v městě P. o 147 podílech, s nimiž právo várečnč jest spojeno a na listu podstaty statkové (A) toho kterého domu a na listu vlastnickém (B) nemovitostí, závod pivovarský tvořících, v pozemkové knize pro město P. zapsáno jest. Z toho znění stanov je patrno, že právo várečné je spojeno s držbou domů a že může býti převedeno jediné s domem, na kterém v knize pozemkové je zapsáno. Ježto pak podle § 298 o. z. o. práva, jsou-li spojena s držbou nemovité věci, nepočítají se k věcem movitým, tudíž platí za věci nemovité, jest právo várečné ve sporném případě právem, jež podle občanského práva platí za věc nemovitou. Paragraf 1 odst. 2 dávk. prav. taková práva staví na roven nemovitostem. Převod takového práva je tedy převodem nemovitosti, který zásadně podléhá dávce, a právem tedy žal. úřad zjišťuje zcizovací hodnotu reality prodané smlouvou z 10. listopadu 1922, bral zřetel také k hodnotě várečného práva se zcizeným domem spojeného. Na správnosti tohoto názoru nelze změniti nic námitkou stížnosti, že právo várečné tvoří v daném případě příslušenství nemovitostí (domů) podle § 5 odst. posl., a že proto k ceně (hodnotě) tohoto práva podle cit. právě předpisu nemělo býti hleděno. Neboť staví-li dávk. prav. v § 1 odst. 2 práva, která podle občanského práva platí za věci nemovité, — a tudíž i várečné právo spojené s držbou nemovitosti podle § 298 o. z. o. — na roven nemovitostem a kvalifikují-li tedy takové právo za nemovitost samu, pak je eo ipso vyloučeno pokládati takové právo za příslušenství jiné nemovitosti a subsumovati je pod ustanovení § 5 posl. odst. dávk. prav.