Č. 9416.

Stavební právo (Čechy): 1. Majitelé důlních měr nejsou stranou v řízení parcelačním podle § 12 stav. řádu pro čechy-venkov.— 2. Vzhledem k ustanovení § 13 bodu 5 stav. ř. česk. stačí v řízení parcelačním jen pamatovati na to, aby tu byla možnost zařízení sloužících k bezvadnému odvádění odpadních vod, není však třeba, aby zařízení ta již v tomto řízení byla podrobně projektována nebo dokonce provedena.
(Nález ze dne 12. října 1931 č. 18594/29.)
Věc: Městská obec T. proti zemskému úřadu v Praze o rozdělení na místa stavební. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítnut byl v pořadu instančním rekurs st-lčin proti parcelačnímu povolení udělenému Josefu a Marii T. z důvodů rozhodnutí druhé stolice. Námitky st-lky, že staveniště nemá potřebné bezpečnosti stavební, poněvadž je poddolováno, a že parcelační povolení nelze uděliti, dokud není vyjasněna otázka svádění odpadních vod, ježto odpadní vody, které vzniknou na zastavěném pozemku, mohou míti škodlivý vliv na jakost vody v území, odkud sbírá se voda pro městský vodovod, zamítla druhá stolice z toho důvodu, že majitelé dolových měr mohou se proti zastavění určité plochy brániti teprve v řízení konsensním, pokud pak jde o svádění odpadních vod, že žádá zákon pouze, aby v parcelačním řízení bylo na ně pamatováno (§ 13 bod 5 stav. řádu). Předpisu tomu se vyhoví, konstatuje-li se v tomto řízení možnost úpravy zařízení tomu sloužících, a netřeba, aby zařízení ta již v parcelačním řízení byla podrobně projednána nebo provedena.
O stížnosti obce uvažoval nss takto:
Na sporu je především otázka, zda majitelé důlních podniků mají nárok na to, aby již v parcelačním řízení bylo rozhodnuto o jejich námitce, že staveniště následkem poddolování postrádá potřebné bezpečnosti k tomu, aby se na něm stavělo. Žal. úřad zodpověděl tuto otázku záporně, vycházeje z právního náhledu, že zkoumání bezpečnosti staveniště se zřetelem na poměry vzniklé dolováním patří teprve do řízení podle části 3. stav. řádu, jednající o povolení ke stavbě. Nss není sice názoru, že by otázka, zda parcelovaný pozemek se podle své povahy vůbec může hoditi za staveniště, byla zásadně z řízení parcelačního vyloučena, neboť — jak vyložil již v nál. Boh. A 3080/24 — sluší v řízení tomto řešiti otázku zásadní zastavitelnosti parcelovaného pozemku s hlediska všech veřejných zájmů, stav. řádem chráněných, tedy i s hlediska, zda pozemek ten svou povahou a polohou poskytuje dostatečnou jistotu, aby na něm mohly býti zřizovány stavební objekty. Leč i když je věcí úřadu o žádosti za parcelaci rozhodujícího, aby moment tento uvážil, je přece jiná otázka, zda podle stav. řádu mají majitelé důlních podniků již v tomto řízení nárok na to, aby s ohledem na vlastní důlní podnik odporovali parcelování dotčeného pozemku z důvodu, že následkem poddolování neposkytuje pozemek dostatečnou bezpečnost pro stavby. Tu pak nss uvážil:
Český stav. řád pro venkov (§ 35 odst. 1), jehož předpisů je zde použiti, ustanovuje stejně jako stav. řád pražský (§ 32 odst. 2) a stav. řády mor. (§ 36, resp. § 34), aby majitelé dolů tak jako sousedé byli přizváni ke komisím, jež se konají za příčinou žádosti za povolení ke stavbám nad dolovými měrami. Tento výslovný příkaz obsahuje stav. řád pouze pro komisi stavební, nikoli též pro komisi parcelační (srov. § 12 čes. stav. ř.), jak dalo by se čekati vzhledem k tomu, že právě při této komisi zastavitelnost pozemku má býti zkoumána.
Z toho dlužno usuzovati, že stav. řád úmyslně ponechává přibrání majitelů důlních podniků teprve řízení konsensnímu, v němž již je známo, jakými objekty má dotčený pozemek býti zastavěn. Činí tak patrně v úvaze, že při zjišťování bezpečnosti staveniště se zřetelem na zájmy třetích osob lze teprve podle konkrétního stavebního projektu posouditi, zda zvláštní poměry staveniště (nosnost půdy) jsou takové, že na něm lze onu stavbu, pro niž se konsens žádá, povoliti.
Podle toho žal. úřad právem odmítl řešení svrchu uvedené námitky v řízení parcelačním, a nelze mu proto také ani vytýkati, že za účelem řešení námitky té neslyšel v tomto řízení horního znalce. Pokud se týče svádění odpadních vod z parcelovaného území, jest nař. rozhodnutí založeno na právním náhledu, že vzhledem k ustanovení § 13 bodu 5 stav. ř. stačí v parcelačním řízení jen pamatovati na to, aby zde byla možnost zařízení sloužících k bezvadnému odvádění odpadních vod, a že není třeba, aby zařízení ta již v tomto řízení podrobně byla projektována nebo dokonce provedena.
Náhled ten uznal nss za správný. Slovy »pamatovati jest na to, aby voda bez překážky odtékati mohla, při tom však aby budovám nemohla škody způsobiti, též aby stoky a svodnice se založily a lávky i mosty přes potoky a příkopy se zřídily« (§ 13 bod 5 stav. řádu), chce zákon pouze naznačiti, že již při parcelační komisi jest vžiti v úvahu otázku, bude-li moci voda bez překážky odtékati, a bude-li možno zříditi potřebné stoky a svodnice atd., nechce tím' však stanoviti, že již v tomto řízení musí zde býti hotové projekty v tom směru. Nelze také přehlédnouti, že podrobná opatření za účelem zdravotně bezzávadného zachycování a odstraňování splašků a výkalů možno podle povahy věci žádati teprve v řízení o povolení určité stavby, kdy teprve na základě příslušných konkrétních projektů lze posouditi, zda a v jakém množství odpadní vody budou se vyskytovati, a jakých úprav svádění jich bude vyžadovati. Podrobné řešení otázky této v řízení parcelačním bylo by tudíž předčasné.

Citace:

Č. 9416. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 132-134.