Č. 9541.

Pojištění pensijní: K výkladu pojmu »vyššího dozoru podle § 1 č. 3 lit. e) cis. nař. č. 138 ř. z. z r. 1914.
(Nález ze dne 10. prosince 1931 č. 15397/29.)
Prejudikatura: Boh. A 8436/30.
Věc: Akciová společnost dříve Škodovy závody v Plzni proti ministerstvu sociální péče o pensijní pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad v pořadí instancí, že Josef K. ve svém zaměstnání u stěžující si firmy v době od 15. září 1919 do 30. června 1920 podléhal pensijnímu pojištění. V důvodech nař. rozhodnutí uvedeno: Podle výpovědí Josefa K. z 21. listopadu 1925 a 18. února 1926, které uznali svědkové Jan V. a Václav M. za správné, jakož i podle výpovědí svědků Jana K. a Josefa H. byl Josef K. zaměstnán ve sporné době dozorem na dělnictvo zaměstnané při provádění oprav strojů ve vřetenové lisovně firmy. Na práce dělníků pravidelně dozíral a za řádný postup prací zodpovídal. V případě potřeby kreslil též skizzy pro nové součástky. Hotovou práci přejímal a činil o tom hlášení. Při práci uděloval dělníkům odborné rady a přesné pokyny, jak mají při práci postupovati. Manuelně pravidelně nepracoval. Uvedené práce zakládají podle § 1 č. 3 lit. e) cis. nař. č. 138 z r. 1914 pojistnou povinnost. K vývodům zaměstnavatelky podotknuto v nař. rozhodnutí, že okolnost, byl-li Josef K. jmenován mistrem, či byl-li skupinářem nebo předním dělníkem, jest pro posouzení otázky pojistné povinnosti jeho nerozhodnou; směrodatným jest pouze skutečný způsob jeho zaměstnání.
O stížnosti na rozhodnutí to podané uvážil nss toto:
Svůj výrok o pensijní pojistné povinnosti K.-ově opírá žal. úřad o ustanovení § 1 č. 3 lit. e) cis. nař. č. 138 z r. 1914. Podle tohoto ustanovení zakládá vyšší dozor na práci jiných osob pensijní povinnost pojistnou. Žal. úřad vychází ze skutkového zjištění, že K. v kritické době pravidelně dozíral na práci dělníků, za řádný postup prací zodpovídal, hotovou práci přijímal a činil o tom hlášení, že při práci uděloval dělníkům odborné rady a přesné pokyny, jak mají při práci postupovati a sám pravidelně manuelně nepracoval.
Vytýkajíc nař. rozhodnutí nezákonnost, uvádí stížnost, že ze skutečností, které úřad bere za prokázané (stížnost v námitkách vadnosti ovšem dovozuje, že neprávem), plyne jen, že K. vykonával činnost dozorčí, ale nikoli že šlo o vyšší dozor podle § 1 odst. 3 lit. e) cit. nař. Po názoru stížnosti lze o vyšším dozoru mluviti jen tehdy, disponují-li dozorčí osoby pracovními silami při výrobním procesu zaměstnanými a zasahuji do technického výrobního procesu, což obé předpokládá prý odborné vzdělání, značnou zkušenost a zvýšenou důvěru zaměstnavatele.
Nss zabýval se již v nál. Boh. A 8436/30 výkladem pojmu vyššího dozoru; vyslovil a vyložil tam v souhlase s judikaturou jak svou, tak býv. ss-u, že kriterium vyššího dozoru jest hledati ve zužitkování smyslových poznatků pomocí zvláštních odborných znalostí a praktických zkušeností, pokud se týče v péči o technicky správné a účelné pracovní výkony sil, podléhajících dozoru dotyčného zaměstnance. V témž nálezu vysloveno dále, že disposiční právo osoby dozorčí nad osobami jejímu dozoru podrobenými netvoří kriterium vyššího dozoru a že také není potřebí, aby osoba dozorčí nějak inciativně do výrobního procesu zasahovala.
Aplikuje-li se skutková podstata, ze které vychází žal. úřad, na tento pojem vyššího dozoru, nelze právem říci, že by žal. úřad, vyslovuje, že K. tento vyšší dozor vykonával, byl pojem vyššího dozoru nesprávně vyložil. Podle skutkové podstaty žal. úřadem přijaté K. na práci určité skupiny dělníků dozíral, aby práce dělníkům těm uložená konána byla správně. Jeho činnost neomezovala se tedy na pouhý mechanický dozor, aby přidělená mu skupina nezahálela, nýbrž dával jí i pokyny a rady, jak při práci pokračovati. Tím vyvíjel K. podle zjištění, z něhož vycházel žal. úřad, i péči o technicky správné a účelné pracovní výkony sil jeho dozoru podrobených a nelze proto právem tvrditi, že by žal. úřad, hodnotě jeho činnost jako činnost vyššího dozoru, byl tento pojem nesprávně vyložil.
Ovšem popírá stížnost správnost skutkového zjištění žal. úřadu a vznáší řadu výtek proti skutkové podstatě a způsobu jejího vyšetření. Nss tyto výtky neshledal důvodnými.

Citace:

Č. 9541. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 446-447.