Č. 9522

Zdravotnictví. — Zaměstnanci veřejní: O právní povaze pražského nemocničního fondu a o úpravě služebních a platových poměrů úředníků všeobecné nemocnice v Praze.
(Nález ze dne 26. listopadu 1931 č. 17657.)
Věc: Alois B. v K. proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy (vrch. odb. rada Dr. Rud. Chaloupka) o úpravu služebního poměru.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Dekretem ze 13. září 1920 sdělilo min. zdrav, se st-lem, té doby správním adjunktem zemské nemocnice v Sarajevě, že k jeho žádosti ze 14. prosince 1918, resp. z 8. května 1920 o převzetí do služeb Čsl. republiky přejímá se pro službu ve všeobecné nemocnici v Praze s požitky podle 9. hodn. třídy státních úředníků mimo systemisovaný stav fondovních úředníků všeob. nemocnice v Praze. — Min. zdrav, započetlo st-li jakožto správnímu úředníku pražského nemocničního fondu, pověřenému službou správce státní nemocnice v Košicích, nejprve dekretem z 27. února 1929 pro zařazení a postup do vyšších požitků v souhlase s min. vnitra a fin. analogicky podle zák. č. 222/20 a vl. nař. č. 666/20 k jeho civilní službě v nynějším služebním poměru též: 1. službu správního úředníka v zemské nemocnici v Sarajevě v době od 1. listopadu 1904 do 31. října 1920 (včetně doby potřebné ku přesídlení do Čsl. republiky), t. j. 16 roků, 2. vojenskou službu presenční konanou v době od 22. října 1901 do 15. září 1904, 2 roky 10 měsíců 24 dny.
Poté vydalo min. zdrav, st-li nař. rozhodnutí, jež zní »Propůjčuji Vám služební místo 6. platové stupnice s úředním titulem »účetní tajemník« v osobním stavu úředníků státní nemocnice v Košicích s účinností ke dni 1. května 1929 a pověřuji Vás současně funkcí vedoucího účetního úředníka státní nemocnice v Košicích. Současně započítávám po dohodě s min. vnitra a fin. podle ustanovení odstavce 3. a 5.. § 142 plat. zák. pro zvýšení služného v 6. platové stupnici ideální služební dobu od 1. ledna 1916. Přísluší Vám tudíž ke dni 1. května 1929: služné podle 6. platové stupnice stupně »e« ročních 21600 Kč, činovné ročních 4080 Kč, výchovné na 2 děti ročních 3000 Kč, přídavek na třetí dítě ročních 900 Kč «
Toto rozhodnutí napadá st-1 pro nezákonnost, a to toliko v té části, kterou se mu poukazuje plat stupně 6. platové stupnice, t. j. 21600 Kč. Až do doručení nař. dekretu byl prý správním úředníkem pražského nemocničního fondu, jenž je státem spravován. Pro tyto fondy platí tatáž ustanovení zákonná jako pro ostatní státní pragmatikální úředníky a zřízence ve státních úřadech, v ústavech, fondech a v podnicích státem spravovaných (§ 1 zák. č. 103/26). Podle těchto ustanovení jde v daném případě o povýšení podle § 17 cit. plat. zák. a nikoli o jmenování podle 3. a 5. odst. § 142 cit. plat. zák. Odst. 3. § 142 řeší jen takový případ, kdy byl někdo buď vůbec »poprvé« ustanoven nebo »opětně ustanoven ve státní službě«. Toho však u st-le není, neboť byl a zůstal v témž poměru, v jakém byl podle dekretu ze 27. února 1929. Vztahovala se na něho ustanovení téže hlavy a téže části zákona dříve jako nyní. Dále namítá st-1, že žal. úřad zapomíná, že veškeré už jedenkráte nabyté nároky ze započtení už provedeného zůstávají nedotčeny. To stalo se pravoplatně dekretem ze 27. února 1929 a nemůže žal. úřad touž dobu opětně znova podle své libosti v neprospěch st-lův započítávati.
Rozhoduje o této stížnosti, uvážil nss toto:
Dekretem ze 13. září 1920 byl st-1, v té době správní adjunkt zemské nemocnice v Sarajevě, převzat pro službu ve všeobecné nemocnici v Praze mimo systemisovaný stav fondovních úředníků všeobecné nemocnice v Praze. Na této povaze služebního poměru st-lova Se nic nezměnilo ani v době, kdy st-1 konal službu ve veřejné městské nemocnici v Užhorodě od 1. června 1921 až do 31. července 1923, ani v době od 1. srpna 1923 až do dne 1. května 1929, kdy konal službu ve státní nemocnici v Košicích. Na témže stanovisku stojí ostatně i st-1, uváděje, že až do doby posléze zmíněné byl správním úředníkem pražského nemocničního fondu, jenž je spravován v zastoupení státu min. zdrav. I jest otázka, zda a v jaké míře nastala změna ve služebním poměru st-lově tím, že mu bylo nař. dekretem s účinností ke dni 1. května 1929 propůjčeno služební místo 6. platové stupnice v osobním stavu úředníků státní nemocnice v Košicích.
Podle § 7 4. odst. plat. zák. může býti (s výjimkami uvedenými v odstavci 6. a 7.) ustanoven úředníkem pouze ten, kdo v témž oboru státní správy skutečně ztrávil stanovenou čekatelskou dobu v úřednické kategorii, ve které má býti ustanoven. Podle § 4 odst. 3 patří k téže úřednické kategorii všechna služební místa téže služební třídy v témž nebo v různých oborech státní správy (resortech), jež byla zřízena k obstarávání stejných nebo v podstatě stejnorodých výkonů služebních. Podle § 9 ustanoví se čekatel úředníkem, jakmile v témž oboru státní správy dovršil stanovenou čekatelskou dobu v úřednické kategorii, ve které má býti ustanoven, za dalších podmínek tam vytyčených. Podle § 142 odst. 1 zrušují se předpisy, jimiž se přiznává nárok na započtení určité doby pro postup do vyšších požitků, s výjimkou předpisů o započtení služby v čsl. legiích. Druhý odstavec téhož paragrafu pak praví, že vládní nařízení určí, kdy (kromě případů stanovených v tomto zákoně) a v jakém rozsahu se započte pro zvýšení služeného určitá služba v jiném služebním poměru nebo jiné zaměstnání. Podle 3. odstavce může za zvláštních okolností ústřední úřad při prvém neb opětném ustanovení povoliti započtení určitého období pro zvýšení služného.
Z ustanovení těchto vyplývá, že při ustanovení státním úředníkem za účinnosti plat. zák. č. 103/26 není nároku na započtení služební doby v jiném služebním poměru s výjimkou let legionářských, leda že by vl. nař. vydaným na základě 2. odst. § 142 výslovně bylo jinak stanoveno.
Aplikují-li se tyto předpisy na daný spor, sluší především uvážiti, že dříve než st-li bylo nař. rozhodnutím propůjčeno služební místo 6. platové stupnnice s úředním titulem »účetní tajemník« v osobním stavu úředníků státní nemocnice v Košicích, tedy služební místo státního pragmatikálního úředníka ve státním ústavu, byl podle dekretu z r. 1920 ve stavu fondovních úředníků všeobecné nemocnice v Praze, a to mimo systemisovaný stav.
Pražský nemocniční fond, jehož správním úředníkem st-1 podle cit. dekretu z r. 1920 byl, vznikl na základě systemálního dvorského dekretu z 18. září 1788 č. 292, gub. č. 32958, při úpravě světských nadání a chudinských ústavů v městech pražských jako samostatný fond, podřízený vrchní správě gubernia. Zaměstnanci tohoto fondu nebyli a nejsou zaměstnanci státními, nýbrž zaměstnanci nemocničního fondu jako zvláštního subjektu právního. Úpravy služebních poměrů zaměstnanců státních se na ně nevztahovaly a stávali se jich účastnými teprve nepřímo zvláštními akty. Tak byly předpisy zák. ze 14. května 1896 č. 74 ř. z. vztaženy na zaměstnance všeobecné nemocnice v Praze teprve zvláštním nejvyšším rozhodnutím z 28. února 1898 (výnos min. vnitra z 10. března 1898 č. 2052, Possanner 2106 b, k tomu Budw. A 5794 a 5795/08), a podobně teprve zvláštním císařským rozhodnutím z 22. dubna 1914 bylo nařízeno, aby zákona č. 15/1914 ř. z. (služební pragmatika) a zákona č. 16/1914 ř. z., jež se týkají státních úředníků a státních sluhů, bylo obdobně použito i na zaměstnance pražské c. k. všeobecné nemocnice. Vlád. usnesením ze 27. října 1928 byly pak podle ustanovení 1. odst. § 210 zák. č. 103/26 upraveny služební a platové poměry zaměstnanců všeobecné nemocnice v Praze obdobně jako pragmatikálním úředníkům a zřízencům. Jenom touto cestou mohli fondovní zaměstnanci všeobecné nemocnice v Praze dojiti výhod platných pro pragmatikální úředníky a zřízence.
Dovolává-li se st-l této výhody pro sebe jakožto fondovního úředníka z ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 103/26, je na omylu, neboť podle tohoto ustanovení platí prvá část zákona i ve fondech toliko pro státní pragmatikální úředníky a zřízence, tedy pro ty, kteří byvše ustanoveni státními pragmatikálními úředníky, byli službou přikázáni některému fondu státnímu nebo státem spravovanému, což st-l přehlíží. Takovým státním pragmatikálním zaměstnancem však st-1, jak svrchu již dovoženo, ustanoven nebyl, nýbrž st-1 byl podle dekretu z r. 1920, jenž je tu jedině směrodatný pro posouzení sporné otázky, ustanoven toliko ve stavu fondovních úředníků všeobecné nemocnice v Praze.
Z toho jest viděti, že byl nař. dekretem založen pro st-le nový služební poměr, že tu jde tedy o nové ustanovení. To ostatně uznává sám st-1 ve své stížnosti, jak již úvodem bylo konstatováno. Na tomto služebním poměru nic nemůže změniti skutečnost, že pro úředníky obou oborů platí materielně tytéž předpisy, a že nemocniční fond, jehož úředníkem st-1 byl, byl spravován žal. úřadem v zastoupení státu.
Potom arciť nemá st-1 nároku na započtení služební doby z dřívějšího služebního poměru, leda že by takové započtení bylo stanoveno vl. nař. podle § 142 odst. 2 plat. zák. Že by pak st-1 měl nárok na započtení podle takového nařízení, netvrdí ani sám. Započetl-li však přes to žal. úřad st-li nař. rozhodnutím služební dobu od 1. ledna 1916, avšak přece ne tak, jak by si přál st-1, nelze postup ten nazvati nezákonným.
Jest tedy bezdůvodná námitka, že st-1 zůstal po vydání nař. dekretu v témž služebním poměru jako před tím a že tudíž jde v daném případě toliko o povýšení podle § 17 a nikoli o nové ustanovení, jakož i že § 142 není pro posouzení daného sporu směrodatný. Tím padají i ostatní námitky stížnosti, jmenovitě též námitka o nabytém právu, neboť o nabytém právu ve příčině započtení služební doby dekretem ze 27. 2. 1929 mohla by býti řeč jenom tehdy, kdyby tu šlo o týž služební poměr, ježto zmíněné propočítání, resp. započítání stalo se toliko se zřetelem na služební poměr stěžovatelův, založený dekretem z r. 1920.

Citace:

Č. 9522. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 397-400.