Persekuce politická.

Otázku náhrady škody obětem p-é p. za války r. 1914 až 1918 upravuje zák. ze dne 15. IV. 1920, č. 333 Sb.
Tento zákon nepřiznává persekvovaným právního nároku na náhradu škody proti státu československému. Vláda byla pouze zmocněna, aby dle volného uvážení ze státních prostředků poskytla přiměřenou náhradu státním občanům československým nebo pozůstalým po nich, kteří byli ve válce r. 1914 až 1918 (ne tedy bolševickým vpádem na Slovensko r. 1919, Boh. adm. 3409) rakousko-uherskými, rakouskými nebo uherskými státními úřady a orgány občanskými nebo vojenskými nebo úřady a orgány států s Rakousko-Uherskem spojených protiprávně z důvodů politických internováni, konfinováni, drženi ve vazbě zajišťovací, vyšetřovací nebo trestní, usmrceni nebo na těle a zdraví těžce poškozeni. Náhradu bylo možno poskytnouti však jen těm, kdo tímto způsobem byli vážně poškozeni na své existenci, nebyli již jiným způsobem odškodněni a náhrady státní dosud nezbytně potřebují.
V resoluci v Národním shromáždění přijaté při projednávání výše uvedeného zákona byla dále vláda zmocněna, aby učinila účastny podpůrné akce také osoby, které byly za války vězněny, internovány nebo konfinovány i v jiných státech než v Rakousku-Uhersku a státech s ním spojených.
Používajíc tohoto zmocnění vydala vláda nař. č. 556/1920 Sb., dle něhož mohly býti povolovány persekvovaným stejně jako ostatním osobám, které uplatňovaly nárok na náhradu válečných škod podle vlád. nař. č. 366/1920 Sb. zálohou přiměřené výpomoci až do výše 10000 Kč. Výpomoc povolovala komise zřízená u zemských úřadů, na Slovensku při býv. úřadě ministra s plnou mocí pro správu Slovenska a na Podkarpatské Rusi při úřadě šéfa civilní správy. Osobám v cizině se zdržujícím povolovaly výpomoc zastupitelské úřady republiky Československé. Na poskytnutí výpomoci neměly strany nároku i když podmínky § 1 zmíněného zákona resp. vlád. nař. č. 556/1920 byly splněny. Žádost o výpomoc bylo možno podávati až do konce r. 1921 (vlád. nař. č. 394/1921 Sb.).
Tato prozatímní sociální akce byla definitivně likvidována vlád. nař. č. 106/1931 Sb. Výpomoc poskytnutá zálohou dle vlád. nař. č. 556/1920 ponechává se jako státní příspěvek k úhradě utrpěné škody. Převyšuje-li však prokázána škoda značně výpomoc, může za podmínek v § 2 vlád. nař. č. 106/1931 býti poskytnut i další státní příspěvek.
Pokud jde o zákony platné před 28. X. 1918, jsou to v býv. Rakousku zvláště zák. ze dne 18. VIII. 1918, č. 318 ř. z. o náhradě škody za vyšetřovací vazbu, zák. z 21. III. 1918, č. 109 ř. z. o náhradě škody způsobené osobám neprávem odsouzeným a ustanovení § 2 zák. ze dne 18. VIII. 1918, č. 317 ř. z. o náhradě za protiprávní držení ve zjištění delší než 3 měsíce, vazbu nebo omezování pobytu, v Maďarsku pak ustanovení §§ 576 až 589 trest. řádu (zák. čl. XXXIII z r. 1896). Z těchto zákonů nelze také odvozovati nárok proti republice Československé, která otázku náhrady škod obětem p-é p. za války 1914 až 1918 samostatně upravila shora zmíněným zák. č. 333/1920 Sb., po případě zák. z 23. VI. 1926, č. 156 Sb.
Nároky persekvovaných opírající se o mírové smlouvy byly na podkladě ustanovení §§ 3 a 4 zák. č. 333/1920 sepsány podle vlád. nař. č. 366/1920 Sb., komisionálně oceněny a uplatňovány u reparační komise v Paříži, která zkoumajíc nároky republiky Československé na náhradu válečných škod dle mírových smluv v sezení konaném dne 14. IV. 1921 a 22. III. 1922 rozhodla, že republika Československá vstoupila do válečného stavu teprve dne 28. X. 1918 a nemá tudíž nároku na úhradu válečných škod z dob před 28. X. 1918. Z toho důvodu nezabývala se již reparační komise určením výše škody požadované obětmi p-é p. Následkem tohoto rozhodnutí nutno otázku náhrady persekvovaných považovati na mezinárodním fóru za vyřízenu.
Konečně nutno ještě poznamenati, že dle ustanovení § 176 zák. ze dne 21. II. 1929, č. 26 Sb. o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách přiznává se nárok na státní příspěvek soukromým zaměstnancům ve vyšších službách také za dobu, během níž byl pojištěnec ve světové válce internován.
Josef Nuc.

Citace:

Persekuce politická. Slovník veřejného práva Československého, svazek III. P až Ř. Brno: Nakladatelství Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, 1934, s. 95-96.