Authors:
= Váž. civ., 13 (1931), sv. 1
PDF

Čís. 10559.


Nemanželský otec nemá po smrti nemanželské matky bezpodmínečné právo, chovati u sebe dítě, nýbrž rozhoduje vždy jen zájem dítěte o tom, u koho má dítě býti ve výchově a výživě, nikoliv zájem nemanželského otce, aniž přání poručníka.
(Rozh. ze dne 26. února 1931, R I 1003/30).
Po smrti nemanželské matky bylo dítě vychováváno u její matky, babičky dítěte. Žádost nemanželského otce, by mu bylo dítě dáno do výchovy, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Mimořádná dovolací stížnost mohla by míti úspěch jen za předpokladů a z důvodů § 16 nesp. říz., jichž tu však není: Zejména neodporují srovnalá rozhodnutí nižších soudů ustanovení § 169 obč. zák., any nižší soudy, vyšetřivše rodinné poměry nemanželského otce a jeho dřívější nezájem o dítě dospěly k přesvědčení, že blaho a zájem nemanželského dítěte vyžadují, by bylo nadále ponecháno v dosavadní výživě a výchově své babičky. Podle ustálené judikatury nejvyššího soudu nemá nemanželský otec po smrti nemanželské matky bezpodmínečné právo, dítě u sebe chovati, nýbrž rozhoduje vždy jen zájem dítěte o tom, u koho má dítě býti ve výchově a výživě, nikoli zájem nemanželského otce, aniž přání poručníka.
Citace:
č. 10559. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 257-257.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).