Čís. 10872.

Ustanovením třetího odstavce § 35 ex. ř. nejsou dotčeny okolnosti, jež povstaly teprve po podání žaloby podle § 35 ex. ř. Námitky, opřené o tyto nové okolnosti, lze uplatniti i v řízení již zahájeném o žalobě podle § 35 ex. ř., a to rozšířením žaloby za podmínek § 235 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 13. června 1931, Rv I 1082/30.)
Žaloba dlužníka o nepřípustnost exekuce byla oběma nižšími soudy zamítnuta, odvolacím soudem z těchto důvodů: Procesní soud zamítl žalobu i pokud jest založena na námitce, že byla dlužná pohledávka odpůrkyni zaplacena, a odůvodnil to tím, že tato námitka nebyla odvolatelem uplatněna již v žalobě, nýbrž že byla v rozporu s předpisem § 35 ex. ř. vznesena teprve za sporu. Toto stanovisko procesního soudu jest zcela správné a v úplném souhlasu se zákonem. Zákon požaduje i pro žaloby podle § 35 ex. ř., i pro žaloby podle § 36 ex. ř., by žalobce všechny námitky, jež má proti exekuci, uplatnil již v žalobě a najednou. To se děje proto, že na základě těchto žalob lze povolili odklad exekuce (§ 42 čís. 5 ex. ř.) a že zákon chce zameziti, by těchto žalob nebylo zneužíváno k protahování exekuce. Stanovisko odvolatelovo, že se požadavek zákona, by všechny námitky proti exekuci byly uplatněny současně již v žalobě, týká jen námitek, jež dlužník v čase podání žaloby mohl uplatniti, nikoli však námitek, založených na skutečnostech, jež nastaly teprve po podání žaloby, nemůže obstáti, poněvadž zákon v tom ohledu nerozeznává. Dlužník může námitky proti exekuci, jež vzešly teprve po podání žaloby, nebo o nichž neměl při podání žaloby vědomosti, uplatniti jen novou žalobou, s námitkami, jež opomenul v žalobě uplatniti, ač o nich v čase jejího podání věděl, jest vyloučen navždy. Na omylu jest odvolatel, míně, že uplatněním námitky, že odpůrkyně byla uspokojena, došlo ke změně žaloby, k níž měl soud procesní přihlédnouti již proto, že se odpůrkyně proti ni nevzepřela, neboť k požadavku zákona, že všechny námitky proti exekuci mají býti vzneseny v žalobě najednou, jest soudu hleděti z úřadu. V důsledku toho nehleděl ovšem procesní soud právem k opožděné námitce odvolatelově.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by o ní dále jednal a rozhodl.
Důvody:
Třetí odstavec § 35 ex. ř. ustanovuje: všechny námitky, které dlužník mohl přednésti v čase, kdy podal žalobu, musí zároveň k platnosti býti přivedeny, jinak jsou vyloučeny. Z tohoto zákonného ustanovení plyne pro souzený případ, že jsou vyloučeny jen ty námitky, které mohl žalobce přednésti, podávaje žalobu, a že ovšem nelze námitky, které byly známé žalobci při podání žaloby, uplatniti ani v řízeni o této žalobě ani později zvláštní žalobou. To je též smysl motivů k § 35 ex. ř., že nelze uplatniti námitky postupně. Tímto ustanovením třetího odstavce § 35 ex. ř. nejsou však dotčeny okolnosti, které teprve povstaly po podání žaloby a které žalobce proto nemohl uplatňovati již v žalobě. Jde jen o otázku, zda lze tyto námitky uplatniti jen zvláštní žalobou, či zda lze tyto námitky uplatniti též v řízeni podle § 35 ex. ř. již zahájeném, rozšířením žaloby. Druhý odstavec § 35 ex. ř. ustanovuje, že námitky mají býti přivedeny k platnosti žalobou. Doslov tohoto odstavce mohl by nasvědčovati tomu, že lze uplatňovati námitky jen žalobou, nikoliv rozšířením žaloby již podané. Pro správnost tohoto názoru by dále svědčilo, že se žalobou podle § 35 ex. ř. lze spojiti návrh na odklad exekuce podle § 42 čís. 5 ex. ř. a že by se pak odklad povolený již na základě žaloby vztahoval i na rozšířenou žalobu, ačkoli snad rozšířená žaloba neodůvodňovala takový další odklad. Dále by svědčilo pro správnost tohoto názoru, že použití § 75 ex. ř. o útratách exekučního řízení zrušeného z důvodů § 35 ex. ř. způsobilo by značné obtíže, kdyby se musilo přihlížeti k různým dobám, kdy měl vymáhajicí věřitel zrušiti exekuci, byv uspokojen, nehledíc k tomu, že i otázka útrat sporu mohla by se státi takovým rozšířením spletitou. Námitka, že připuštěním rozšíření žaloby by se umožnilo protahování exekuce, neobstojí; neboť týž následek bude míti i podání zvláštní žaloby. Proti těmto důvodům jest však uvésti: Zásadně není důvodu nepřipustiti rozšíření žaloby, když lze podati zvláštní žalobu, neboť jest v § 235 c. ř. s. výslovně uvedeno, že žalobce jest oprávněn rozšířiti žalobní prosbu, ovšem za určitých podmínek, podle toho, v jakém období jest řízení. Veškeré shora uvedené ostatní důvody jsou jen okolnostmi, které snad mohou způsobiti značné stiženi nebo průtah jednání a kterým lze podle § 235 c. ř. s. čeliti tím, že se nepřipustí rozšíření žaloby. Jen s toho hlediska § 235 c. ř. s. lze pohlížeti na rozšíření žaloby, na základě § 35 ex. ř. již podané, a to ovšem jen o okolnosti, které nemohl žalobce uplatniti již v žalobě. V souzeném případě tvrdil žalobce, že okolnosti, které uplatnil teprve po podání žaloby, povstaly v srpnu 1929 (žaloba byla podána 4. dubna 1929), totiž že teprve v srpnu 1929 byla uspokojena vymáhající věřitelka; v tomto ohledu uvedl žalobce podrobné okolnosti, které zástupce žalované popřel. První soud připustil též o tomto tvrzení žalobce důkazy a provedl je. Zástupce žalované nenamítal nic proti novému přednesu žalobcovu, souhlasil tudíž podle § 235 c. ř. s. druhý odstavec s rozšířením žaloby. Jest se tudíž zabývati touto rozšířenou žalobou a učiniti v tomto ohledu zjištění. Kdyby se zjistilo, že se uspokojení žalované stalo před žalobou a že žalobce mohl tuto okolnost uplatniti již v žalobě, bylo by rozšířenou žalobu odmítnouti z důvodů třetího odstavce § 35 ex. ř. Ježto dosud nebylo zjištěno, kdy byla žalovaná firma zaplacena, bylo zrušiti rozsudky nižších soudů a usnésti se, jak shora uvedeno.

Citace:

Čís. 10872. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 853-855.