Čís. 10459.

Stačí, byl-li k návrhu na povolení vnucené dražby přiložen úřední výpis z veřejné knihy zřízený podle § 133, druhý odstavec, ex. ř., v němž byl ke dni podání exekuční žádosti vyznačen dlužník jako vlastník nemovitosti. Lhostejno, že při povolení exekuce byla vlastníkem nemovitosti již jiná osoba. Lhostejno, že mezi podáním exekučního návrhu a povolením exekuce uplynula delší doba a že nebylo tužkou vyznačeno podací číslo na místě pozemkové knihy, na kterém měl býti vykonán návrhu odpovídající zápis.
(Rozh. ze dne 22. ledna 1931, R II 437/30). Soud prvé stolice povolil exekuci vnucenou dražbou nemovitosti. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Soud prvé stolice zamítl původně exekuční návrh, nepoznamenav to v pozemkové knize, a to právem, neboť poznámka zamítnutí podle § 99 prvý odstavec kn. zák. předepsána jest jen při zamítnutí žádosti o vklad aneb o záznam, kdežto zahájení dražebního řízení se jen poznamenává (§ 134 druhý odstavec ex. ř.). Zároveň dal prvý soud pozemkové knize příkaz, by číslo denníku vymazala. Nebylo tudíž z knihy poznatelno, že návrh na povolení exekuce byl zamítnut. Téhož dne, jako exekuční návrh, ale o něco později došla k soudu žádost stěžovatelů o vklad vlastnického práva k téže nemovitosti, na kterou vymáhající strana vedla exekuci, a vklad ten byl také povolen a v pozemkové knize zapsán. Na stížnost vymáhající strany bylo zamítavé usnesení prvého soudu rekursním soudem zrušeno a uloženo mu nové rozhodnutí podle přípustnosti knihovního stavu. Na to soud prvé stolíce povolil žádanou exekuci přes to, že tehdy knihovní vlastnicí nebyla povinná dlužnice, nýbrž stěžovatelé. Jest proto přisvědčiti stěžovatelům, kteří, mimochodem řečeno, jsou oprávněni ke stížnosti, jelikož byla povolena exekuce na nemovitost jim vlastnicky náležející, že exekuce neměla býti povolena, poněvadž tu scházela náležitost vyžadovaná v § 133 čís. 1 ex. ř., totiž průkaz, že nemovitost jest ve vlastnictví povinné strany. Účinek tohoto usnesení, vydaného po zrušení původního usnesení nemůže býti vztahován na dobu podání návrhu, poněvadž by se to příčilo zásadě publicity pozemkových knih. I ustanovení § 132 kn. zák. platí jen pro případ, že v prvé stolicí byl zamítnut návrh na vklad nebo záznam, nikoliv však pro případ, že byl zamítnut návrh na povolení vnucené dražby, tedy na povolení poznámky zahájení dražebního řízení. Podle § 135 ex. ř. má jen zápis této poznámky v zápětí, že každý pozdější nabyvatel nemovitosti musí si dáti líbiti výkon vnucené dražby.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud má za to, že prvý soud nesměl usnesením z 15. července 1930 exekuci povoliti, protože prý scházela náležitost vyžadovaná v § 133 čís. 1 ex. ř., průkaz, že nemovitost jest ve vlastnictví povinné strany. Názor ten jest mylný. Postrádaný průkaz tu byl, jelikož vymáhající strana přiložila k exekučnímu návrhu úřední výpis z veřejné knihy zřízený podle § 133 druhý odstavec ex. ř. a v něm byla ke dni podání exekuční žádosti jmenována jako vlastnice nemovitosti povinná dlužnice Magdalena K-ová. Rekursnímu soudu tanul snad na mysli § 94 čís. 1 kn. zák., podle něhož nelze knihovní zápis povoliti, vyplývá-li z pozemkové knihy ohledně nemovitosti nebo práva překážka proti žádanému zápisu. Ale v té příčině nebylo podle knihovního lustra (§ 3 knih. náv.) překážky při původním podání exekučního návrhu dne 3. dubna 1930 pod č. d. 1228, ježto povinná dlužnice i tehdy byla ještě vlastnicí nemovitosti vzaté v exekuci. V tom nastala změna až, když k pozdější — ovšem téhož dne — podané žádosti byl pod č. d. 1835 povolen vklad práva vlastnického pro manžely Cyrila a Terezie J-ovy. Pří povolení exekuce — po zrušení původníhio zamítacího usnesení — usnesením ze dne 15. července 1930 č. d. 2684 byli ovšem již tito manželé vlastníky nemovitosti a nebyla již vlastnicí dlužnice Magdalena K-ova. Pro tuto změnu nemohlo podle názoru rekursního soudu býti exekučnímu návrhu tehdy již vyhověno, protože by Se to prý příčilo zásadě publicity pozemkových knih, kdyby účinek usnesení o povolení exekuce byl vztahován na dobu podání návrhu. Než názor ten ocitá se ve zřejmém rozporu s jasným předpisem druhé věty § 135 ex. ř., podle něhož pro přednost práva na uspokojení, jehož vymáhající věřitel nabývá poznámkou, že dražební řízení bylo zahájeno, jest v případech, kde, jako v souzeném případě, knihovní soud sám jest povolán povoliti dražbu, rozhodná doba, kdy byl podán návrh na dražbu. Na tomto pořadí nemohou proti jasnému doslovu zákona nic změniti okolnosti udavší se náhodou při vyřízení exekučního návrhu, jako na příklad, že ke kladnému vyřízení exekučního návrhu došlo až po uplynutí delší doby, jíž bylo třeba, by původní zamítací usnesení bylo opravným řízením napraveno aneb že nebylo tužkou vyznačeno (§ 3 kn. náv.) podací číslo na místě pozemkové knihy, na kterém měl býti vykonán návrh na zápis. Byť i těmito okolnostmi utrpěla újmu zásada knihovní publicity a zájemci o knihovní stav nemovitosti v dražbu vzaté nemohli z pozemkové knihy seznati skutečný stav, zejména nemohli seznati, zda byl podán exekuční návrh na dražbu nemovitosti, zůstává podle doslovu zákona, pomíjejícího tu úplně zásadu knihovní publicity, pro přednost návrhu na dražbu rozhodnou doba, kdy byl podán. Ježto v souzeném případě šlo o návrh na povolení exekuce vnucenou dražbou došlý dne 3. dubna 1930 pod č. d. 1828, bylo jej vyříditi podle knihovního stavu z tohoto dne. Že tehdy s hlediska § 94 čís. 1 kn. zák. proti jeho kladnému vyřízení nebylo závady, není pochybno. Kdyby byl prvý soud hned tehdy exekuci, jak se slušelo, povolil, nebyli by se mohli manželé J-ovi právem pokládati tím stiženými, s poukazem k tomu, že téhož dne — ovšem později — podali žádost o vklad svého práva vlastnického. Z mylného vyřízení exekučního návrhu nemohou těžiti á nemohlo jim z něho vzniknouti právo na lepší pořadí a na výhodnější vyřízení jejich žádosti, než bylo to, které jim příslušelo při správném postupu prvého soudu ( sr. rozh. čís. 7397 sb. n. s.). Povolil proto prvý soud exekuci vnucenou dražbou právem podle původního knihovního stavu ze dne 3. dubna 1930, třebaže do doby jejího povolení — po zrušení původního zamítacího návrhu v opravném řízení — nastala změna ve vlastnictví nemovitostí, pro kterou by exekuci nebyl mohl povoliti, kdyby se změna byla stala před podáním exekučního návrhu. Rekursním soudem a dovolacím rekursem přetřásaná otázka, zda zákon účinky poznámky zahájeného dražebního řízení pojí teprve k jejímu zápisu, nemá při posouzení věci podle druhé věty § 135 ex. ř. významu. Otázku, zda povolení této poznámky mělo býti do pozemkové knihy i zapsáno v pořadí původního čísla denníku 1828, či zda správně bylo zapsáno pod pozdějším č. d. 2684 podle doby povolení po zrušení zamítacího usnesení, netřeba rozebírati, protože vymáhající věřitelka usnesení prvého soudu nenapadla, jeho usnesení v té příčině se tudíž stalo nezměnitelným.

Citace:

Čís. 10459.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 82-85.