Čís. 10573.

Určovací žaloba (§ 228 c. ř. s.).
Jde o určení právního poměru, nikoliv jen skutečnosti, bylo-li žalováno o určení, že žalovaný nepronajal žalobci místnosti na určitý počet let.
Zásadně může i třetí osoba žalovati o určení právního poměru nebo práva, v němž sama není nebo jež jí nepřísluší, má-li zájem na jeho bezodkladném určení. Společník veřejné obchodní společnosti má právní zájem na tom, by byl určen právní poměr mezi žalovaným a veřejnou obchodní společností.
(Rozh. ze dne 26. února 1931, Rv II 556/30.)
Žalobce domáhal se určení, že mezi ním a žalovaným není právního poměru, podle něhož žalovaní v roce 1926 pronajali žalobci obchodní místnosti ve svém domě na dobu pěti let. Oba nižší soudy žalobu zamítly. Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by, doplně řízení, znovu rozhodl.
Důvody:
Žalobce domáhá se určení, že mezi ním a žalovanými není právního poměru, podle něhož žalovaní v roku 1926 pronajali žalobci obchodní místnosti v jejich domě na dobu pěti let. Jest zjištěno, že v čase podání žaloby nebyl nájemcem žalobce, nýbrž firma, jejímž jest veřejným společníkem a že tato firma jest právním nástupcem bývalé firmy W. a K. a že žalobce v roku 1926 jako majitel firmy oné vyjednával se žalovanými o nájemní smlouvě. Nižší soudy upírají žalobci oprávnění ke sporu proto, že není v nájemním poměru se žalovanými a že na jeho nedostatku aktivního oprávnění nic nemění, že byl v řízení o úpravě nájemného, které bylo zahájeno na jeho návrh, poukázán na pořad práva s vyřešením otázky, zda mezi ním a žalovanými byla v roce 1926 ujednána nájemní smlouva na pět let. Tento názor nižších soudů napadá dovolatel, uváděje, že byl v roku 1926 sám majitelem nájemnické firmy W. a K. a že i nyní jest veřejným společníkem firmy K. a K. a že v této vlastnosti žádal o úpravu nájemného, ježto ručí za závazky firmy a proto může prý jako společník nájemnické firmy žádati i o určení nájemného a jest rovněž po právu žaloba o určení sporné okolnosti, která jen ve sporu může býti zjištěna. Má prý jako veřejný společník I firmy K. a K. nejen hmotný, nýbrž i právní zájem na žádaném určení, ježto jest přípustná určovací žaloba i pro osoby, které nejsou v právním poměru, který se má rozsudkem určití. Jde tedy o to, zda má žalobce oprávnění k žalobě, které jest při určovacích žalobách závislé od toho, zda žalobce má právní zájem na bezodkladném určení právního poměru, jehož určení žádá. Žaloba určovací předpokládá ovšem určení právního poměru, který trvá. Vždyť cílem jejím jest odstraniti právní nejistotu nynějšího stavu, nikoliv jen akademické řešení toho, jaké právní poměry dříve byly mezi stranami nebo jinými osobami, ano toto určení pro nynější právní stav a pro nynější právo nemá významu. Proto musí žalobní žádání, má-li nynější nejistota býti odstraněna rozsudkem pro budoucnost, býti tak uzpůsobeno, by rozsudkem bylo vysloveno, zda určitý právní poměr nyní trvá, či zda ho není. Rozsudek podle žalobního žádání má zníti tak, že mezi žalobcem a žalovanými není právního poměru, podle něhož mu žalovaní v roce 1926 pronajali obchodní místnost na pět let. Slovně by sice směřoval rozsudek k určení skutečnosti, zda žalovaní pronajali v roce 1926 žalobci místnosti na pět let, kdyby se brala v úvahu jen poslední věta žalobního žádání. Ale přihlédne-li se k prvé větě a k odůvodnění žaloby a k celému přednesu žalobcovu, směřuje žalobní žádání v podstatě k tomu, by bylo určeno, že není mezi žalobcem a žalovanými právní poměr nájmu, sporné místnosti na pět let. Proto nejde jen o určení skutečnosti. Není vyloučeno, by o určení právního poměru žalovaných i k samé veřejné společnosti a dokonce tedy k osobě třetí nemohl žalovati žalobce. Zásadně může i třetí osoba žalovati o určení právního poměru nebo práva, v němž sama není nebo jež jí nepřísluší, má-li sama právní zájem na bezodkladném určení, jsou-li její vlastní práva nejistotou právního poměru nebo práva cizího uvedena v nejistotu, a je-li žalobcův zájem podložen jeho vlastním právem, jež samo jest uváděno v nejistotu a ohrožováno. Proto nelze žalobci upříti právní zájem, i kdyby šlo o určení právního poměru mezi žalovanými i firmou, jejímž jest společníkem, proto, že určením tohoto právního poměru jsou dotčena i jeho práva jako společníka firmy. Ale žalobci nelze upříti oprávnění k žalobě a upírati mu právní zájem na bezodkladném určení, že mezi ním samým a žalovanými není tvrzeného právního poměru pětiletého nájmu. Veřejná obchodní společnost není právnickou osobou, rozdílnou od osob společníků. Podměty práv a závazků společenských jsou sami společníci. Panující nauka nepřiznává veřejné společnosti samostatnou právnickou osobnost pro obor hmotného práva. Obchodní zákoník přiznává ovšem veřejné společnosti právo žalovati a býti žalovánu pod společenskou firmou, takže přiznává veřejné společnosti procesní způsobilost (čl. 111 obch. zák., § 1 c. ř. s.). Ale to nemění nic na hmotněprávním poměru, že podmětem práv a závazků společnosti k třetím osobám jsou sami společníci. Je-li tedy v nájemním poměru k žalovaným žalobce jako společník firmy, jak sám v žalobě zdůraznil, tvrdě, že jest v nájemním poměru k žalovaným jako společník firmy, má rozsudek určující, že žalobce jest nebo není v určitém nájemním poměru k žalovaným jako společník firmy, význam pro jistotu práv žalobcových jako společníka a nelze mu upříti oprávněni k žalobě a odpírati mu právní zájem na bezodkladném určení. Ježto však nižší soudy zamítly žalobu jen pro nedostatek žalobcova oprávnění k žalobě a nezabývaly se tím, zda mezi žalobcem jako veřejným společníkem firmy K. a K. a žalovanými jest či není nájemní poměr na určitou dobu pěti let, je řízení v nižších stolicích vadné a bylo proto rozsudky nižších soudů zrušiti a naříditi, jak se stalo.

Citace:

č. 10573. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 295-297.