Čís. 10561.

Honební zákon pro Čechy (ze dne 1. června 1866, čís. 40 z. zák.).
Ten, kdo nebyl v rozhodčím nálezu uveden jako strana, není oprávněn ke zrušovací stížností (§ 46 zák.), třebas byl volán k jednání před rozhodčím soudem a se ho i súčastnil.
(Rozh. ze dne 26. února 1931, R I 97/31).
Do výroku rozhodčího soudu, jímž byla stanovena náhrada za škodu způsobenou zvěří, podalo zrušovací stížnost podle § 46 českého honebního zákona město K. v Čechách. Soud prvé stolice stížnost zamítl, rekursní soud jí vyhověl.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu majitelů pozemků změnil napadené usnesení v ten rozum, že se zrušovací stížnost města K. odmítá.
Důvody:
V nálezu smluvčího soudu, proti němuž podalo město K. projednávanou zrušovací stížnost (§ 46 honebního zák. pro Čechy) byla stanovena jen výše přiznané škody a uvedeni ti, jimž přísluší náhrada škody Kdo jest povinen přisouzenou náhradou, nebylo v nálezu vysloveno, ježto spor o to, ke kterému honbišti patří pozemky, ohledně nichž byla škoda smluvčím soudem projednávána, nebyl vyřízen. Zrušovací stížnost podle § 46 honebního zákona pro Čechy přísluší však tomu, kdo nálezem smluvčího soudu byl k náhradě škody odsouzen nebo jehož nárok na náhradu byl nálezem zamítnut. Město K. není podle nálezu žádnou z těchto stran, najmě není stranou k náhradě škody odsouzenou a napadati nález smluvčího soudu, o nějž jde, zrušovací stížností nebylo tudíž oprávněno. Jeho zrušovací stížnost měla nižšími soudy z toho důvodu býti odmítnuta. Na věci nic nemění okolnost, že město K. bylo k jednání před smluvčím soudem voláno a že se jednání toho súčastnilo jako strana, která po případě může k náhradě škody býti povinna. Rozhodným jest nález smluvčího soudu a to, že v něm město K. jako strana povinná není uvedeno, takže (§ 7 ex. ř.) proti němu nález exekučně není ani vykonatelný.

Citace:

č. 10561. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 259-259.