Čís. 10781.
Zákaz § 10 zákona ze dne 4. ledna 1003, čís. 10 ř. zák. vztahuje se i na termínové obchody s obilím ujednané v cizině.
(Rozh. ze dne 15. května 1931, Rv I 828/30.)
Žalující firma stála se žalovanou firmou v obchodním spojení, provádějíc k příkazu žalované firmy na její účet koupě a prodeje pšenice a kukuřice na amerických bursách. Žalobu o zaplacení nedoplatku z těchto obchodů procesní soud prvé stolice zamítl. Důvody: Obchody, z nichž jest žalováno, mají všechny znaky termínových obchodů s obilím ve smyslu §§ 10 a 11 zákona ze dne 4. ledna 1903, čís. 10 ř. zák., totiž předem povšechně pro uzávěrku jednotně stanovený typ obilí, hromadné závěrkové jednotky a určité termíny pro skoncování obchodu, jest nerozhodno, zda jde o pšenici či o kukuřici, neboť i kukuřice sama jest obilninou v pravém slova smyslu, ježto se jí používá k výrobě mouky a jiných produktů, k nimž se užívá i zrní z jiných obilnin. Rázu termínových obchodů nepozbývají obchody ony ani tím, že bylo zamýšleno dodání, pokud se týče splnění efektivní a nikoliv diferenční obchod. Vzhledem k této povaze obchodů termínových, nemůže se soud námitkou strany žalované, že jde o obchody diferenční, zabývati, ježto sám obchod termínový s obilím podle § 10, shora cit. zákona jest zakázán a proto právní jednání z obchodu takového tryskající jest samo sebou nicotné podle § 879 obč. zák., k čemuž jest soudu přihlédati z úřadu, a nemůže z nich vzejíti žádný závazek a není pohledávka žalobkyně v tuzemsku žalovatelnou, třebaže obchody byly ujednány v cizině a tam byly dovolené. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Právem soud I. stolice poukázal k tomu, že jsou termínové obchody vůbec zakázané a nicotné (§§ 11 a 12 zák. ze dne 4. ledna 1903, čís. 10 ř. zák.), a nemůže z nich býti v tuzemsku žalováno, a to ani tehdy, když byly provedeny v cizině a mělo býti plněno, na což žalující zdá se váhu klásti, effektivně.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud posoudil věc po právní stránce správně a ve shodě s dávno ustáleným a důsledným rozhodováním tohoto nejvyššího soudu, z něhož také vyplývá, že nesejde na tom, že termínové obchody byly ujednány v cizině (srov. rozh. sb. n. s. čís. 6124, 6971, 7490, 8349). Dovolací soud neshledává příčiny, by se od něho odchýlil. Staub-Pisko, jehož se dovolatel dovolává, zastává ovšem opačný názor, přes to však již bývalý nejvyšší soud ve Vídni vyslovil a odůvodnil právní názor, že se § 10 zákona ze dne 4. ledna 1903, čís. 10 ř. zák. vztahuje i na termínové obchody s obilím uzavřené na cizozemské burse (Adler Clemens 2608), kterýžto názor jest zastáván i v literatuře (srov. Gerichtszeitung 1903 str. 49). Právní statek, jenž má býti chráněn zákazem termínových obchodů s obilím, jest tuzemské hospodářství. Pokud se týče asociální povahy termínových obchodů s obilím a neblahého vlivu i cizozemských takových obchodů na tuzemské hospodářství stačí dovolatelku poukázati na vysvětlivky k vládní osnově onoho zákona. Platnost zákona o termínových obchodech není nijak závislá na tom, zdali hospodářské poměry v roce 1903 byly docela obdobné jako nyní, a netřeba se proto zabývati správností tohoto úsudku.