Čís. 10472.

Změna dohody o příslušností pražských soudů novou organisací pražských soudů, jakož i zvýšením hranice pro příslušnost okresních soudů.
Sudiště podle § 104 j. n. jest v zásadě sudištěm na výběr, může však býti ujednána i výlučnost sudiště a jest věcí výkladu vůle stran, zda se tak stalo. Na výlučnost sudiště jest usuzovati z toho, že se mu strany podrobily »bezpodmínečně«.
Nejde o spor spadající do příslušnosti živnostenských soudů, je-li zaměstnavatelem pojišťovna.
(Rozh. ze dne 24. ledna 1931, R I 7/31.)
Žalobce byl ve službách Pražské Městské pojišťovny. Byv propuštěn, domáhal se na pojišťovně zaplacení 2173 Kč. Žalobu zadal na okresním soudě v Hradci Králové. K námitce nepříslušnosti soud prvé stolice žalobu odmítl. Důvody: Na základě smlouvy ze dne 25. května 1925, jejíž pravost byla žalobcem doznána, béře soud za prokázáno, že se v případech sporu z této smlouvy žalobce podvoluje bezpodmínečně při sporech do 1000 Kč zemskému soudu v Praze pro Staré město a Josefov, přes 1000 Kč zemskému soudu v Praze. Touto smlouvou podrobil se tehdy žalobce bezpodmínečně příslušnosti okresního soudu v Praze ve smyslu § 104 j. n. a jest tedy jen tento soud příslušným pro tento spor, neboť jest sporem ze smlouvy stran. Námitka žalobcova, že se příslušnost pražského okresního soudu týká sporu do 1000 Kč, kdežto žaloba je o peníz vyšší, je bezpředmětná, neboť § 49 j. n. byl, co se týče sporného peníze, novelisován a příslušnost okresních soudů zvýšena na spory o peníz do 5000 Kč. Smlouva je napsána na starém tištěném blanketu, kde tato změna vyznačena není, což však nemůže býti na závadu právoplatnosti ujednání. Má proto soud za prokázáno, že smlouvou ze dne 25. května 1925 byla mezi stranami výslovně a bezvýhradně ujednána příslušnost pražského soudu ve smyslu § 104 j. n. Žalobce nemůže opírati příslušnost tohoto soudu o § 87 j. n. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti. Důvody: Jde o výklad ujednání, jímž bylo žalobci uloženo, podrobiti se v případech sporu ze smlouvy bezpodmínečně okresnímu soudu v Praze pro Staré město a Josefov, pokud se týče zemskému soudu v Praze. Nemůže býti pochybnosti o tom, že toto ujednání bylo pozměněno novou organisací pražských soudů a stanovením 5000 Kč, jakožto nynější hranice pro příslušnost soudů okresních a že se tudíž žalobce ujednáním vzdal námitky nepříslušnosti pražského soudu, u něhož by podle tohoto ujednání byla na něho podána žaloba žalovanou stranou, avšak tím není řečeno, že jest sám vázán za podmínek výše uvedených, podati na žalovanou stranu žalobu jen u zmíněných pražských soudů. Sudiště podle § 104 j. n. jest tudíž v zásadě sudištěm na výběr. Na tom nemůže nic změniti výraz ujednání »bezpodmínečně«, neboť toto sudiště jest v jurisdikční normě zařáděno mezi sudiště na výběr a jeho ujednání neznamená, že veškeré jiné podle zákona příslušné soudy jsou z pravomoci vyloučeny. Uchyluje se proto v tomto bodu rekursní soud od stanoviska napadeného usnesení, jež mylně považuje smluvenou příslušnost za výlučnou a dovozuje z toho neprávem, že se žalobce nemůže opírati o příslušnost podle, § 87 j. n.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolací rekurs jest oprávněn. V písemném ujednání ze dne 25. května 1925 jest odstavec tohoto doslovu: »V případech sporu z této smlouvy podvolujete se bezpodmínečně při sporech do Kč 1000 okresnímu soudu v Praze pro Staré město a Josefov, přes Kč 1000 zemskému soudu v Praze.« Není o tom pochybnosti, že jde o spor z řečené smlouvy. Rekursní soud správně vyložil, že ujednání o příslušnosti jmenovaných soudů bylo pozměněno novou organisací pražských soudů (sr. k tomu zákon čís. 213 z roku 1925 a vládní nařízení čís. 119/1926 sb. z. a n.), takže nastupuje na místo okresního soudu pro Staré město, a Josefov okresní soud civilní pro vnitřní Pralhu a na místo zemského soudu nyní krajský soud civilní v Praze (sr. k tomu zákon čís. 201/1928 sb. z. a n. a výnos čís. 4/1929 Věstníku min. sprav.). Rovněž částky do 1000 Kč a přes 1000 Kč, vytištěné ve starém; blanketu smlouvy, nemají pro platnost ujednání význam, protože článkem II. čís. 2 zákona čís. 161/1921 sb. z. a n. byla určena hranice pro příslušnost okresních soudů podle hodnoty sporného předmětu (ratione valoris) do 5000 Kč a strany se tomuto zákonnému předpisu podrobiti musí. Jde tedy jen o otázku, zda ujednané sudiště jest sudištěm na výběr či výlučným. Rekursní soud má potud pravdu, pokud uvádí, že sudiště podle § 104 j. n. jest v zásadě sudištěm na výběr a že má zpravidla jen ten význam, že žalobce může,, ale nemusí, podatí žalobu u smluveného soudu a že žalovaný, podrobiv se určitému soudu, nemůže namítati jeho nepříslušnost (srov. na př. rozhodnutí čís. 9525 sb. n. s.). Ale i výlučnost sudiště podle § 104 j. n. může býti ujednána a jest věcí výkladu vůle stran, zda se tak stalo (sr. na př. rozhodnutí čís. 488, 1001, 3509 a 5019 sb. n. s.). V souzeném případě není jiné pomůcky pro výklad vůle stran, než právě doslov ujednání. A v tom směru nelze souhlasiti s rekursním soudem, který nepřikládá žádný význam slovu »bezpodmínečně«. Slovu tomu lze rozuměti jen, jakoby bylo řečeno »bez jakékoli podmínky« nebo »bez jakékoli výhrady«, tedy za všech poměrů, t. j. výlučně, neboť jinak by bylo toto slovo v ujednání zbytečné a bylo by mohlo vůbec vypadnouti. Zaměstnavatelce (Pražské městské poji- šťovně) patrně záleželo na tom, by případné spory byly rozhodovány u věcně příslušných soudů jejího sídla a zaměstnanec (žalobce), poděpsav ujednání, se tomu podvolil. Uvedl-li žalobce v rekursu, že jen on se podvolil příslušnosti pražských soudů, nikoli žalovaná, nemůže mu to prospěti, neboť právě o n vystupuje jako žalobce a musí se tedy »podvoliti bezpodmínečně« pražským soudům, jak se k tomu zavázal. Jen pro úplnost jest dodati, že by úmluva prorogační nebyla podle § 104 j. n. platná, pokud by byl pro spor podle zákona příslušným pražský soud živnostenský (§ 4 zákona ze dne 27. listopadu 1896, čís. 218 ř. zák. a § 41 zákona o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák.), ale že tomu tak není, protože podnik zaměstnavatele, t. j. pojišťovna nepodléhá živnostenskému řádu (čl. V, k) úv. zák. k živn. řádu).

Citace:

Čís. 10472.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 101-103.