Čís. 10460.

Vadium při dražbě lze složiti i vkladní knížkou záložny, třebas knížka zní na jméno někoho jiného než podavatele.
Není dražbě na závadu (§ 151 ex. ř.), že se k dražebnímu roku dostavil jen jediný koupěchtivý.
(Rozh. ze dne 22. ledna 1931, R II 483/30).
Podle dražebních podmínek měl každý podavatel složiti jako jistotu (vadium) 4588 Kč 20 h v hotovosti v československých státních papírech nebo ve vkladních knížkách československých spořitelen neb záložen. K dražebnímu roku dostavila se, jako podavatelka Anna M-ová a složila jako vádium vkladní knížku občanské záložny na 5000 Kč a na jméno Josefa B-a. První soudce Annu M-ovou jako podavatele nepřipustil, poněvadž knížka znějící na jméno Josefa B-a není jejím vlastnictvím, a zrušil podle § 151 ex. ř. vnucenou dražbu nemovitosti, ježto nebylo učiněno podání. Rekursní soud zrušil napadené usnesení, vrátil věc pryému soudu a uložil mu, by v exekučním řízení pokračoval a, čeho třeba, nařídil. Důvody: Prvý soud neprávem nepřipustil Annu M-ovou jako podavatelku. Podle § 10 zák. ze dne 14. dubna 1920 čís. 302 sb. z. a n. znějí sice knížky, které spořitelny vydávají na vklady, na určité jméno vkladatelem: udané, mají však povahu papírů majiteli svědčících, takže každý, kdo takovou knížku předloží, jest pokládán i bez průkazu totožnosti za řádného držitele a má mu býti vyplacena žádaná částka. Podle tohoto zákonného ustanovení představuje tedy vkladní knížka pohledávku, která z ní plyne, a důsledkem toho může disponovati s pohledávkou jen ten, kdo se držbou knížky vykáže jako její řádný držitel. Byla-li tedy Anna M-ová jako řádná držitelka knížky oprávněna s pohledávkou disponovati, měla také právo tuto knížku jako vadium složiti, a nebyl první soudce oprávněn, přijetí této knížky jako vádium odepříti z důvodu, že knížka není vlastnictvím podavatelky a že nezní na její jméno, ano nebylo ani tvrzeno, že vkladní knížka byla vinkulována, nebo obsahovala nějaké omezení. Podle § 149 třetí odstavec ex. ř. ručí každá věc, která jest u soudu uschována jako jistota složená nejvyšším podatelem, od času svého odevzdání jako zástava za všecky nároky, které z dražby vzniknou proti nejvyššímu podateli. Tuto jistotu poskytuje vkladní knížka Annou M-ovou předložená a nesmělo býti dražební řízení zrušeno z důvodu, že nebylo podání.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu povinné strany. Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze přiznali oprávněnost. Stěžovatel se odkazuje na správné důvody napadeného usnesení, jež nevyvrátil. K vývodům dovolacího řekursu se podotýká toto: Na základě úřední zprávy soudu prvé stolice ze dne 11. října 1930, kterou bylo podáno vysvětlení vyžádané rekursním soudem podle § 526 prvý odstavec c. ř. s. a § 78 ex. ř., zjistil rekursní soud, že první soudce nepřipustil při dražebním roku Annu M-ovou jako podavatelku jen z důvodu, že vkladní knížka občanské záložny, kterou Anna M-ová předložila jako vádium, není jejím vlastnictvím. Touto úřední zprávou byl nejasný zápis v protokolu o dražebním roku ze dne 10. července 1930 náležitě vysvětlen. Jest proto bezdůvodnou výtka stěžovatelova, že zjištění rekursního soudu odporuje spisům a že rozihodným jest jen zápis o dražebním roku. Stěžovatelův názor, že dražební řízení musí býti zrušeno, hlásí-li se jen jeden koupěchtivý, nemá opory v zákoně, neboť podle § 151 ex. ř. jest dražební řízení zrušiti, nebylo-li nabídnuto nejmenší podání nebo nepřijde-li ke dražebnímu roku žádný kupec.

Citace:

Čís. 10460.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 85-86.