Čís. 10586.

Nemocenskému pojistnému přísluší přednostní uspokojení za týchž předpokladů jako výdělkové dani.
Soud není povolán, by z úřadu konal šetření o tom, zda prodaná nemovitost výlučně nebo převážně sloužila dlužníkovu výdělečnému podniku, z něhož byly předepsány nemocenské příspěvky.
(Rozh. ze dne 28. února 1931, R II 494/30).
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodané nemovitosti přikázal soud prvé stolice okresní nemocenské pojišťovně dlužné příspěvky na nemocenské pojištění v přednostním pořadí, rekursní soud zamítl návrh okresní nemocenské pojišťovny na přikázání dlužných příspěvků na nemocenské pojištění v přednostním pořadí.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu okresní nemocenské pojišťovny.
Důvody:
Dovolací rekurentka stěžuje si na to, že jí rekursní soud nepřiznal z rozvrhovaného nejvyššího podání účtované dlužné příspěvky na nemocenské pojištění v přednostním pořadí, leč stěžuje si neprávem. Důvodem pro to, že nepřiznal požadovaným nedoplatkům na nemocenském pojištění přednostní pořadí, bylo rekursnímu soudu, že nemocenskému pojistnému přísluší přednostní uspokojení za předpokladů, za kterých přísluší toto uspokojení výdělkové dani, totiž za předpokladu (§ 265, druhý odstavec písm. a) zákona o přímých daních ze dne 15. června 1927 čís. 76 sb. z. a n.), že dlužníkova nemovitost výlučně nebo převážně slouží k provozování výdělečného podniku nemocenskému pojištění podrobeného, a že tohoto předpokladu podle spisů, najmě podle odhadního protokolu u prodaných nemovitosti není. S tímto důvodem, pokud se týče s důvody rekursního soudu jest souhlasiti. Jest mylný názor dovolací rekurentky, že pro přiznání přednostního práva u nemocenského pojistného neplatí ustanovení o přednostním právu daně výdělkové. I když se v § 173 zákona o nemocenském pojištění, ze dne 9. října 1924 čís. 221 sb. z. a n. v doslovu uvedeném ve vyhlášce ze dne 17. listopadu 1928 čís. 185 sb. z. a n. jen všeobecně stanoví, že pojistné, rozuměj nemocenské, požívá v exekučním, konkursním a vyrovnávacím řízení přednostního práva nedoplatků daní a veřejných dávek a se daň výdělková jako směrodatná neuvádí, jest použiti a platí ohledně přednostního práva nemocenského pojistného v uvedených řízeních, jak dovodil bývalý nejvyšší soud ve Vídni v judikátu čís. 150 (Gl. U-n. ř. 1197, úř. sb. 265) a jak jest od té doby ustáleným názorem (sb. n. s. 3938, 4019, 7571), ustanovení o dani výdělkové, nyní § 265 druhý odstavec písm. a ) zákona o přímých daních čís. 76/1927, a to proto, že nemocenskému pojistnému jest výdělková daň svou strukturou a povahou z daní a veřejných dávek nejbližší. Pokud jde o to, že rekursní soud neshledal, že prodané nemovitosti slouží, pokud se týče sloužily výlučně nebo převážně výdělečnému podniku dlužníka jako zednického a tesařského mistra, z něhož dlužné příspěvky byly předepsány, jest i tu napadenému usnesení přisvědčiti, neboť ze spisů, najmě z odhadního protokolu, jehož obsah rekursní soud v napadeném usnesení zevrubně uvádí, ona okolnost nikterak nevyplývá, pokud se týče není zřejmá. Tvrdí-li dovolací rekurentka, že odhadní protokol není, co se toho týče, úplný a že bylo na soudě, by konal šetření o tom, zda prodané nemovitosti a pokud, zda výlučně nebo převážně sloužily k provozování výdělečného podniku dlužníka, jest uvésti, že z odhadního protokolu neúplnost seznati nelze, dovolací rekurentka že ji ani blíže nedoličuje a, pokud jde o postrádané šetření z úřadu, jest uvésti, že soud není z úřadu povolán, by konal o oprávněnosti přihlášených nároků šetření a k tomu účelu řízení doplňoval (sb. n. s. 4504, 4933, 5206). Ze spisů, najmě z odhadního protokolu, z výpisu z pozemkové knihy okolnost, že prodané nemovitosti výlučně nebo převážně sloužily dlužníkovu výdělečnému podniku, z něhož příspěvky byly předepsány, zřejmá nebyla, doklady o tom předloženy nebyly (§ 210, 214 ex. ř.), takže scházel předpoklad pro přiznání přednostního pořadí účtovaným nedoplatkům na nemocenském pojištění a rekursní soud nepochybil, nepřiřknuv nedoplatky ty v přednostním pořadí.

Citace:

č. 10586. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 319-320.