Čís. 10882.Pojišťovací smlouva. Byl-li proti povinnému ručení pojištěn majitel cementového podniku, nebyl pojistkou kryt úraz při hloubění studny, třebaže sloužila podniku.(Rozh. ze dne 18. června 1931, Rv I 877/30.)Žalobce, majitel podniku na výrobu cementového zboží, pojistil se u žalované pojišťovny proti zákonnému povinnému ručení za osobni škody ze zdroje nebezpečí jako podnikatel oné výroby. Žalobce, roz- hodnuv se dáti vykopat studnu, nechal při hloubení studny pracovati svého dělníka Josefa Ř-a, při kteréžto práci dne 4. ledna 1929 se přetrhlo lano, které táhlo pomocí rumpálu vědro, naplněné štěrnou a blinou a vědro pak zasáhlo na dnu pracujícího Josefa Ř-a, který utrpěl těžká zranění, jimž podlehl. Manželka usmrceného domáhala se na žalobci náhrady škody. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalované pojišťovně, by bylo zjištěno, že žalobci přísluší podle pojišťovací smlouvy právo, požadovati na žalované, by až do výše pojištěné sumy pojistkou stanovené nahradila žalobci vše, co tento podle zákonných předpisů bude povinen platiti z důvodu, že dne 4. ledna 1929 utrpěl dělník Josef Ř. v žalobcově studni na jeho dvoře smrtelný úraz, zejména též nahraditi mu náklady sporu o náhradu škody zahájeného proti žalobci manželkou usmrceného, — že žalovaná je povinna to uznati a pojišťovací smlouvu dodržeti. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Spor rozhoduje především zodpovězení otázky, zda úraz, o nějž jde, jest pojištěním kryt vzhledem k tomu, že — jak dovozuje žalující —, jest zřízení studny v nejužší souvislosti s podnikem na výrobu cementového zboží a jeho součástí, či zda není kryt úraz pojištěním vzhledem k tomu, že se, jak dovozuje strana žalovaná, nestal při výrobě cementového zboží, nýbrž při kopání studny, která k výrobě tohoto zboží vůbec nepatří. Soud shledává tento výklad za správný a osvojil si jej. Jde o právní otázku, k jejímuž řešení lze přikročiti na základě nesporných skutkových okolností. I když jest správné, že k provozování výroby cementového zboží, která, jak soudu jest známo, vyžaduje větší množství vody, jednak k míšení cementu, jednak k docílení jeho větší pevnosti ponecháváním zboží ve vodě, — jest potřebí studny není-li jinaké vody—, nevyplývá z toho ještě správnost tvrzení, že k provozování výroby cementového zboží jest potřebí zřízení, totiž prohlubování studny samým podnikatelem cementové výroby. Jest tu zajisté rozeznávati. Prohlubováni studny nelze shrnouti pod úkony, jež se při výrobě cementového zboží pravidelně vyskytují a i kdyby šlo o zřízení dalších studní, nelze mluviti o opakování takovýchto úkonů v tom smyslu, jako se opakují úkony výrobní, ze kterých sám produkt výroby vzniká. Jde zkrátka více méně o investice. Toto rozeznávání nabývá váhy, vezme-li se zřetel na to, že živnost studnařská jest podle § 15 čís. 6 živn. ř. živností koncesovanou a že tedy na provozování této živnosti jest súčastněn veřejný zájem. Jest též na bíledni, že s prohlubováním studní jsou spojena větší nebezpečí. Jest tudíž risíko spojené s podnikáním takové práce mimo hranice risika, které jest spojeno s podnikem na výrobu cementového zboží, jehož risíko chce míti pojištěno návrh odpovídající na otázku, kde a jaké podniky se provozují, slovy: »výroba cementového zboží« a které jakožto zdroj nebezpečí uvádí výslovně pojistka, zmiňujíc se jakožto o dalším zdroji nebezpečí, o vlastnosti pojištěného jakožto jezdce na kole bez motoru, to tím více, an žalobce v dotazníku, — kterýž v tomto kuse jest považovati za celek, k otázce 16, přeje-li si býti navrhovatel pojištěn pro nebezpečí v předchozích otázkách neuvedené, neučinil prohlášení, nýbrž otázku nezodpověděl. § 8 podmínek ustanovuje pro všechna oznámení a prohlášení písemnou formu za závaznou. Nemůže tedy na posuzování případu změniti nic, že .žalobce zástupcům žalované při uzavírání smlouvy oznamovat, že při výrobě cementového zboží se »užívá« studny, a že pro výrobu si zřídí ještě studni další a jaké prohlášení zástupci žalované o rozsahu ručení učinili, nehledíc ani k tomu, že prohlášení, podle něhož pojistkou jsou pojištěni dělníci na každý úraz, který se jim u žalobce přihodí, nelze vykládati v tom smyslu, který žalující by mu snad přikládal, an žalobce ani netvrdí, že se při zmínce o zřízení studně prohlášení předcházející, — zmínili o tom, že on sám studnu prohloubí. Rozhodným jest jen obsah smlouvy samé. Nepadá tedy na váhu, zda se žalobce — jak tvrdí — dobře vyzná v kopání studní, zda okolnost tato byla zjištěna v trestním řízení, zda vykopávání studní o sobě, provádí-li se člověkem věci obeznalým, není nebezpečnější, než vyrábění cementového zboží, a posléze ani to, co dělnická úrazovna uznala a co oduznala. Škoda vznikla s risika, které smlouva pojišťovací nekryla. Odvolací soud napadený pzsudek potvrdil. Důvody: Soud prvé stolice správně řešil především otázku, zda zřízení studny, jež předsevzal žalobce, jest kryto pojistkou, a správně a obšírně odůvodnil závěr, že škoda v souzeném případě vznikla z risika pojišťovací smlouvou nekrytého. Nečetl-li žalobce svého času pojišťovací podmínky, když se návrh sdělával, jde o příhodu v jeho vlastní osobě, kterou si musí sám zodpovídati. Tato liknavost spadá tím spíše na jeho vrub, an podle návrhu pojišťovacího žalobce ještě zvláště svým podpisem dne 23. května 1925 potvrdil, že mu byly všeobecné pojišťovací podmínky předány ještě před učiněním návrhu. Podle § 8 všeob. poj. podmínek, kde podle tučného nadpisu se pojednává o písemné formě prohlášení obou stran, byla pro všechna oznámení a prohlášení, jež podle zákona nebo podle smlouvy měla býti činěna pojištěncem proti společnosti, vymíněna forma písemní a všechny snad od těchto podmínek odchylné úmluvy neb jinaká zvláštní ujednání byly jen tehdy platné, vydala-li o nich společnost písemné prohlášení. Mimo to k bodu č. 21 návrhu žalobce vůbec neudal, že se stalo ještě jinaké ustanovení na toto pojištění se vztahující, ba ani k bodu č. 16 nepodotkl, že zamýšlí sám osobně si zříditi další studnu. Soůd prvé stolice v napadeném rozsudku vzal jako soudu známou spotřebu většího množství vody při výrobě cementového zboží a také žalovaná společnost jako odpůrkyně odvolatele uvádí jako nepochybné, že žalobce při svém podniku potřebuje vodu. Od opatřování, od donášení a od čerpání potřebné vody jest již podle přirozeného pojmu činnosti výroby cementového zboží rozeznávati opatřování a vykopávání nádržky, jímky na vodu (studny). Jest také přihlédnouti k tomu, že výroba cementového zboží jest podle zákona ze dne 17. března 1927, čís. 49 sb. z. a n. živností řemeslnou, kde se požaduje jen průkaz způsobilosti podle § 1 (2) živn. ř. (§§ 11—14 živn. ř.) a správně procesní soud poukazuje k tomu, ve živnost studnařská jest živností koncesovanou (§ 15 čís. 6 živn. ř.), kde z veřejných ohledů jest provozování odvislé od zvláštního povolení (§§ 15 až 24 živn. ř.). Právě z předmětu zkoušky mistra studnařského podle § 5 min. nař. ze dne 27. prosince 1893, čís. 195 ř. zák. jest zřejmo, jakým zvláštním nebezpečím jsou vykopávání studen a jich opravy podrobeny a jakých zvláštních odborných znalostí proti řemeslným živnostem se vyžaduje na těch, kdož se chtějí zabývati studnařstvím. I sám žalobce rozdíl ten aspoň potud uznává, že tvrdí, že vykopávání studní, provádí-li se člověkem s tím obeznalým, není prý nebezpečnější než výroba cementového zboží. Avšak právě z řečeného jest zřejmo, že zřizování studny není kryto výrobou cementového zboží, nýbrž jest činností zvláštního druhu, spojenou s různými nebezpečími při hloubení, roubení, vyzdívání a opravování studen, která jest výrobě cementového zboží cizí. To také vysvítá ze souzeného případu, kde podle vlastního přednesu žalobcova šlo o vykopání studny 7 m hluboké a kde pro přetržení lana spadlo vědro na dole pracujícího Josefa R-a a smrtelně ho zranilo. Tím nejpádněji jest dokázáno, že žalobce nedovedl při oné vykopávce šetřiti všech nutných opatrností. Zodpovědění otázky čís. 15 písm. g) v návrhu a nevyplnění hned následující otázky čís. 16 prokazuje dostatečnou měrou, že si žalobce nepřál pojištění jinakého nebezpečí, a, pomýšlel-li skutečně na zřízení nové studny, kterou po třech letech začal pro nedostatek vody na podzim 1928 pociťovaný, bylo na něm, by — jak již svrchu uvedeno — mínil-li, že výroba, vykopání studny, patří k výrobě cementového zboží, toto zvýšené nebezpečí žalované společnosti oznámil a vyčkal její potvrzení. Soud prvé stolice proto správně vystihl, že nelze prohlubování (tedy i vykopávku) studné shrnouti pod úkony, které se při výrobě cementového zboží pravidelně vyskytují a že nejsou výrobními úkony, ze kterých vzniká sám produkt výroby.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.Důvody:Pojištěn nebyl podnik, nýbrž žalobce jako podnikatel cementového podniku, a jelikož s tímto podnikem není o sobě spojeno hloubění studní, právem dospěly nižší soudy k závěru, že úraz, který se přihodil dělníku Josefu R-ovi při hloubění studně, nebyl kryt pojistkou, o niž se opírá žaloba. Nebylo proto třeba zjišťovati, zda si žalobce vodu pro podnik nemohl opatřiti jinak, než ze studní, a bylo spíše na něm, by, pakli tomu tak bylo, dal se pojistiti i pro zvláštní nebezpečí, spojené se zřizováním a hlouběním studní, což neučinil, ponechav otázku uvedenou pod čís. 16 návrhu nezodpovězenou. Nebylo zapotřebí důkazu znalci k posouzení toho, že hloubení studní zahrnuje v sobě větší nebezpečí, než výroba cementového zboží, ano to plyne již z úvaihy, že výroba cementového zboží jest živností řemeslnou, kdežto živnost studnařská jest živností koncesovanou, což, jak správně dolíčil odvolací soud, má svůj důvod právě ve zvláštních nebezpečích spojených s jejím provozem. Výklad, který dává odvolací soud § 8 všeobecných pojišťovacích podmínek, jest správný, a nebylo proto třeba zjišťovati, zda a jaká ústní prohlášení učinil při sepisování návrhu zástupce žalované strany. Dovolání v této příčině marně poukazuje na příslušná ustanovení občanského zákonníka, jež platí jen, pokud strany neujednaly nic jiného. Vec byla posouzena bez právního omylu a stačí v této příčině odkázati'na správné důvody napadeného rozsudku, k nimž vzhledem ke způsobu provedení dovolání a vzhledem k tomu, co výše uvedeno, netřeba již nic dodati.